Doma (v Česku) nejlépe

Jak zraju, držím se více "uvnitř" naší země. A tím myslím Československo (nejen Česko), jelikož v tom jsem rostla a studovala. Mám pocit, že se s ní chci seznámit blíže a pěstovat s ní hlubší vztah. Je pestrobarevná, nápaditá, s nekonečnem nádherných míst různého typu.

V principu je to také o lidech a jejich soužití s přírodou. Osobně se ráda rozplývám nad krásami sakrální přírody a obyčejné, ideálně zalesněné a kopcovaté, architektury. Nebo i naopak, ideálně ale v kombinaci. Kapličky, křížky, rozhledny - architektura v přírodě a příroda v architektuře. A voda v jakékoli podobě.

_ _ _

Příběhy, co si píšu pro svou paměť, jsou z velké části veřejně dostupné. Některé se týkají také práce spolku Lubavia, kterého jsem členkou, a díky které se s povolením Armády ČR pohybujeme (s pietou a respektem) ve vojenském prostoru Libavá a staráme se o kulturně-historický odkaz bývalých obyvatel regionu.