Kaňouři v Rudoltovicích

Ranní blešák v Drahotuších

Vstávání v 5:00 v sobotu fakt není naše hobby, ale chtěli jsme se jet podívat na blešák na letiště do Drahotuš a podle kamaráda jsou nejlepší kousky již v 8 hodin vybrané. Trochu jsme nevěděli, jak to bude s počasím, večer předtím se republikou přehnaly silné bouřky, co lámaly stromy. Ráno vypadalo jen podmračeně, což my byli v 5 ráno také, a tak jsme vyrazili.

Tato kapitola bude krátká, jelikož ano, lidé již byli a rozbalovali věci, ale do hodiny začalo vydatně pršet a my odjeli, tádydádydá. Ne, tak zlé to nebylo, v autě jsme probrali, co vše se nám líbilo a co bychom si koupili, kdybychom neřešili cenu a to, kam to dáme, a jo, položek bylo dost :-).

OK, na příští blešák jedeme. A teď domů si zdřímnout a pak do Rudoltovic, než přijede Baru s kamarádkama.

Soukromý odpolední blešák v Rudoltovicích

No, asi jsme chtěli dobrodružství po tom ranním "drobném fiasku"? OK, kouzelné vesmírné sluchátko řeklo: "Trochu sobotního adrenalinu? A nějaké ulovené poklady? Máte to mít".  

Zaniklou obec Rudoltovice (ve VVP Libavá) jsme si slíbili již minule, když jsme si dávali šlofíka u barnovského kostela. Sokolík testoval Žabkou štětovou cestu, až o ni zarazil přední nárazník, naštěstí vycouval včas (neurval ho) a umění couvat jsme pak během výletu praktikovali ještě párkrát. BTW víte, že couvání je něco, co třeba kůň údajně dělá velmi nerad?

Adrenalin pokračoval, jelikož poté, co jsme zaparkovali a vešli do zatáčky, téměř jsme zakopli o partičku dobře a nahlas se bavících odrostlých kaňourat. Docvaklo nám během vteřiny, že netušíme, KDE JE MATKA! A tak jsme tiše a rychle couvali zpět k našemu mobilnímu plechovému krytu. Dlouhých pár vteřin, a pak, uf, bachyně vyklusala zleva před námi a odvedla puberťáckou bandu dále do luk, mimo náš zamýšlený směr procházky. 

Vydechli jsme a scházeli do vsi a podle velkých vydupaných ploch si uvědomili, že je to evidentně silně odivočákované místo, což dává smysl - Rudoltovice nejsou běžným autem přístupné (tanky se nepočítaj) a tak maj divočáci celkem velký klidný rajón. A pěkný :-) dnes jsme si i my užívali šťavnatou zeleň "vílího přítmí" - stromy tvoří nad plochou bývalé obce plné loubí a potůček dodává dostatek vláhy. Jo, díky extra měkkému terénu jsme byli za chvilku jak čuníci, takže jsme zapadli do party. Oběma nám občas bahno chtělo sníst botu, ale nedali jsme se, jen jsme byli potopeni po kotník.

Že tu byla ves, je ještě znát, ale je vidět, jak příroda postupně maže stopy po lidských strukturách, stromy prorůstají kamenné zdi, voda podemílá náhony. Na stěně domu obíráte zralé maliny. Možná díky tomu, že zdi jsou z kamene, to nepůsobí smutně, jen prostě, že "tak se to děje".

Sokolík na mne volal, našel mi bombasticky velký samorost ze stromu na dlouhé větvi, to se bude panečku vyrábět, až vyschne. V nalezeném stavu vypadá jako "chlapi, to jsou ty naše klacky" z Mrazíka. Odnesla jsem si ho k cestě, kudy půjdeme zpět a pokračujeme, než se Sokolík zasekne u jednoho domu - našel mosazné vystřílené nábojnice i původní části pásu, sedí a skládá a skládá . Tak si sednu opodál a medituju/kochám se jen tak. Dobře, že jsme byli celkem tiše, jelikož ano, dusot (tu váhu, když "cupitaj", nelze neslyšet), pak pubertální kvičení selat, a kolem nás prošli dva dospělí, pak bachyně a za ní 5 selat a  usalašili se v prohlubni 20 m od nás. Sokolík už měl pás s náboji hotový, a s lehkým cinkáním jsme opět couvali od nich pryč. 

Pohnuli jsme se ještě kousek výš proti proudu potůčku, ten se hodil, měli jsme kde umejvat nalezené poklady - kameny, starou lahvičku a pak i lahev, náboje kol, obruče malé a pak jednu fakt VÉLKOU, asi metrovou. ¨

Návrat k autu pak vypadal poněkud nesourodě: Víťa jako partyzán, přes sebe pás s nábojnicemi a na rameni  dřevěný kyj a za ním šejdrem pobíhá trochu bláznivě žena, postupně dost špinavá, která kotoulí metrovou kovovou obruč po štětové cestě, takže obruč furt padá nebo nějak odbíhá :-). Jo, to jsme my.

Dobro jsme došli domů a neděli jsme pak strávili dopoledne čištěním doneseného.

TRASA VÝLETU: https://mapy.cz/s/juvohojatu