Aprílová Lubavia brigáda
Počasí si tuhle sobotu zkoušelo nanečisto "apríl" nebo čistilo kontakty na spínačích nebo něco. Protože se regulérně celý den střídalo slunko sluncovaté, větrno+zataženo, sníh (od pár vloček po husté sněžení na pár minut).
To nás nemohlo samozřejmě odradit od brigády a procházky. Do batohu jsme ráno naházeli 2 termosky s čajem, kávovou termosku a sváču a jeli na Starou Vodu. Doma jsme zanechali tvrdě spící Baru, která se již týden léčí z mononukleózy osolené hnisavou angínou a konečně vydatně spí, je v "kočičím módu" (pomazlit, najíst a 16 hodin spát). P. S. pro Pamět národa: na pohotovosti jsme byli celkem 4x, pátek večer, pondělí večer, úterý ráno na krev, Sojka pro výsledky v úterý odpoledne. Fuj, fuj, fuj.
Krajina libavského vojenského prostoru JE zvláštní, prostě je. I dnes nás vítalo ráno, kdy slunko prosvěcuje skrz tmavá mračna relativně divokou krajinu, což vytváří dramatický nádech. Na chvilku zastavujeme a kocháme se, k tomu vidíme bohaté koleje v bahně všude od tanků, přece jen armáda v rámci pomoci Ukrajině cvičí aktivněji než obvykle. Po cestě dál meditujem nad tím, kolik lidí klečelo na kolenou, když pokládali silnici z kočičích hlav. Nespočetno - lidí, kolen i kostek.
U kostela je živo, okolí se hemží Lubaviany, je to až na Sojku pánská jízda, a už se pracuje - přidáváme se k úklidu v horních patrech - Sokolík s Chorchem zametají, Emil vysává a Sojka odnáší v kýblech - nahoru je to nejprve 70 schodů, pak se chodí o patro vejš 93 točitých schodů. Kontejner před kostelem se postupně zaplňuje, objevují se i poklady, které si rozebíráme. Pro dřevěné kusy Kamil zakládá oheň, je bolestné se dívat, jak se pálí skládací dřevěné "kino" židle. Zábavným rtuťovitě živelným prvkem brigády je Aleš, nový neoficiální přírůstek, který díky svým kontaktům a zápalu prostě zařizuje a vyřizuje nové věci, aktuálně jsme v sobotu uklízeli i oltář a přilehlé "hrobky" pro návrat kostí piaristů. Ve 12 hodin je hotovo, na rozloučenou se všichni jdeme podívat, jak Jindra prošťuchuje tyčí myší díry až dolů do hrobky, kluci (20 - 99 let) všichni oči navrch hlavy. Loučíme se vlastně dříve než jsme čekali, takže máme prostor pro malý výlet k lomu u Smilova. Počasí se aktuálně na chvilku ustálilo na "slunečno a větrno".
Malebno u Smilovského lomu
Odstavíme Žabku a vyšlápneme kopec k lomu. Rytmus monumentálních bloků trčících z kopce proměňuje své stíny v rychlých změnách slunce a oblačna, vytváří to dojem, jako by se hýbal. Ach, vyhlídka do údolí... ale ach ach ty stavbu před lomem - jak ty rohy dělali, že je měli tak rovné, i když to prostě skládali z břidlice? Malebná je i břidlicová zídka, která vede několik desítek metrů od lomu podél hrany lesa, jen tak.
Adventúra No. 1 - útěk z bahenních lázní
Jedem pak směr Nepřivazy a přes ně do Hluboček na kafe. A je to tu, adventúra 200 m před vrcholem Stražiska - riskneme to přes to "pole" rozryté vojenskou technikou do hlubokých kolejí? V naměklém bahně? Jo, Sokolík jede jak na Dakaru, skoro skoro a kruciš, cca 10 metrů před vrcholem zapadneme. Ještě že nesněží ani neprší a v kufru máme malý vojenský krumpáč.
Kopeme, uvolňujeme Žabce bříško a sakrujeme, jelikož jsme před 2 dny vrazili 15.000 do výměny světlometu a máme dávat bacha na to, abychom nervali nárazník o obrubníky a teď tu visíme na hlíně smíšené s různými šutráky. Bože, ať nic neurvem. Podložíme větvemi kolo a vycpáváme vyjeté koleje, nutno pochválit, že jsme dost sehraná dvojka. Na potřetí to dáme a na Stražisku s výhledem vytřepáváme adrenalin ze svalů a bahno až z gatěk. Žabce slibujem, že teď už bude jen asfaltka a pak myčka. Chyba, neslibuj, co nemůžeš splnit :-).
Adventúra No. 2 - lesní rallye
Sjíždíme dolů k Hlubočkám a těšíme se na čaj u Marušky, jenže závora dole je zamčená! Uáááá, zpátky nee. Ještě že se Víťa vyzná, vracíme se jen nad Nepřivazy a - lesní nebo Generálská? Volíme lesní a modlíme se. Pár kiláků to vypadá dobře, pak se začneme spouštět dost z kopce a úsměvy nám tuhnou - v lese je cesta sice na auto dost široká, ale rozhodně neježděná, zatáčky na listí a na bahně prima kloužou, občas zastavujeme a odhazujeme z cesty kusy stromů.
Do poslední chvíle doufáme, že závora dole bude otevřená, protože zpátky nahoru nevyjedeme. Uf, byla. Zato nebylo kafe, jelikož hlubočková sekce nebyla doma. Nevadí, dáme si myčku, začneme Žabkou, slíbili jsme jí to. Poprvé v životě zkoušíme ruční mytí a moc nás to baví, po finále s tlakem 10 barů je Žabka jak nová, bahno vymyto i z podvozku. Zdá se, že jsme Žabce vážně neublížili. Teď my hurá domů do vany. Hádejte, co dělá Baru, když přijdeme domů? Hluboce pochrupuje, no učiněná kočička :-).
P. S. Obrázek Krista po umytí pěkně prokouknul, krajinku v tuši jsme také vytáhli z rámu a aktuálně se tlakuje v knihách Rychlebek, byl trošku zvlněný.
P. P. S. V neděli vstáváme v 8 a vyrážíme na Štěpánov vyrobit police nad postel do ložnice, vyprat, nakrmit Míňu etc. Baru spí, když odjíždíme, a velmi tvrdě opět spí i po našem návratu.
POKLADY A ZISKY Z BRIGÁDY
- moc prima den, fajn atmosféra a viditelné výsledky
- obraz Krista a rám dalšího velkého obrazu
- obrázek krajinky s kostelíkem v tuši
- varna na jídlo
- požehnání od pana faráře
- cca 1072 schodů nahoru-dolů Sojka (93x4 + 70x10), cca polovic Sokolík (ten navíc 2 kg prachu v plicích)
- 10 kg prachu v plicích a na oblečení
- lustr stropní a lustr na zeď
- hliníková miska, tác a svícen
- srdce, co bolelo za všechny spálené sklapovací židle (nemáme prostě kino, kam bychom je dali)
- krásná krajina u lomu u Smilova
- bahenní adventura + zážitek z ruční myčky