Bílý kámen 2022

Letošní Bílý kámen byl "tenkrát poprvé" v mnoha směrech. Ad 1) Jsme se Sokolíkem akci organizovali za Lubavii. A ví Bůh, že vyrvat kormidlo Jardovi z ruky bylo dosti náročné, i když tvrdil, že nám ho dát chce. Ad 2) Měli jsme každý své stanoviště, jelikož lidí bylo i díky nové trase až nedostatek (zachránili nás Břeťa s Romčou a Maruška!). Sokolík tak oblažoval návštěvníky v Nové vsi, Maruška s Karlem zaštítili Nepřivaz a Sojky si užívaly meandry Odry na nové trase u zaniklých Vojnovic. Ad 3) Byla s námi i Baryška, byla to její poslední možnost dostat se do vojenského prostoru než jí bude 15 let. Navíc jí již nějakou dobu bere téma holocaustu (který se zaniklými obcemi souvisí), takže to dostala od "máti" (jak aktuálně tituluje Sojku, což je pořád lepší než předchozí "Matko Boží") befelem. Nevzpírala se a tvrdila, že si to moc užila. Po akci měla takový hlad, že porušila své roční bezmasé období a oba ty obrovské řízky, co jsme vyfasovali U Rudolfa v Mrsklesích, snědla bez mrknutí oka. Ad 4) Ztráty na majetku - rozrušuje nás na to i jen zpětně vzpomínat, ale .. nádech výdech a pojďme to dát černé na bílém - jednou to snad bude dobrá historka. Po cestě tam, když jsme vezli i Břeťu s Romčou a jejich kola, nám v zatáčce Romčino kolo spadlo ze střechy a přišlo o 3 týdny novou přehazovačku. Chjo, ludra jedna, prostě praskla plast, co obaluje kovový držák! Den jsme přežili bez potíží, jenže při poslední výměně kol s Břeťou jsme dali Sokolíkovo kolo na střechu, jeli přes Bělidla a rozhodli se, že tu šóru aut, co čekala na přejezd vlaku, objedeme Myší dírou. Sojka řídila a nikdo nic nenamítal. Projeli jsme, ale bez kola, stojanů i příčníků a bez Sokolíka. Před vjezdem nám kolo brnklo o tyč, co nás správně upozornila, že neprojedeme, ale tak nešikovně, že nám to urvalo ze Žabky všechno, příčníky i se stojany a bicyklem. Jediné štěstí obou nehod bylo, že okolo ani za námi nikdo právě nejel !!! V autě vládlo hrobové ticho, my i Baru jsme prostě jen seděli a koukali na sebe. Příčníky i všechny 3 stojany nepřežily, kolo nepřehazuje. Uáááá! Ad 5) Zranění a ztráty na členech Lubavie ... Válka na Ukrajině nepřímo vnesla rozkol i mezi členy Lubavie. Nad tímto ročníkem BK si vzala záštitu ministryně obrany a, asi z důvodu osobního PR či pominutí smyslů se rozhodla výtěžek z akce věnovat na pomoc Ukrajině. Zákuťanský to dostal asi befelem a jeho žádost Jindra asi dost dobře nemohl odmítnout. Pak stačila špetka nešikovnosti v tom, jak a kdy to sdělit členům Lubavie a v pátek před akcí se rozpoutala mailová "válka" za peníze pro Lubavii. Odnesl to Jindra, který v neděli večer, ještě po jednom škrtanci, položil na stůl všechno - předsednoctví i členství a zakuklil se. Moc doufáme, že je to opravdu jen transformativní proces a ne konec Lubavie. Aktuálně se stále neví, co bude dál.

Samotný Bílý kámen se vydařil, bylo přes 3.500 lidí. Co šlo, jsme pomohli i s marketingem, Sojka přes svůj FB postovala fotky a přípravné práce, zvládli jsme i brigádu na Smilově, která přinesla kromě deště poklady, nejen z říše flóry a fauny. Velkolepá byla óbr můra (údajně martináč habrový). Sokolík připravil supr stojany z Cetrisu, Chorche, Honza a .... připravili povídání k jednotlivým exponovaným místům a Sojka je graficky zpracovala a zalaminovala. 

V rámci příprav jsme v sobotu před akcí vše rozvezli po prostoru, tedy i na Bílý kámen, vyšlo nám to na západ slunce a Sojka zůstala místem zcela uhranuta, byla zde poprvé. Její přání se sem co nejdřív vrátit se do týdne splnilo a určitě to nebylo naposled, prostě má to skalisko něco do sebe. V sobotu jsme viděli, že místa jsou moc pěkně uklizena, našli jsme i několik potenciálních břidlicových kusů k přemístění na Štěpánov :-). Sojka se těšila na své stanoviště, na novou trasu - ukrajinský "příspěvek" byl trošku vykoupen tím, že vojáci povolili nový, cca 14km okruh z Libavé do Staré Vody přes Vojnovice, Zigartice a Keprtovice. 

V neděli všichni Lubaviani, kteří slíbili, dorazili na pozice, počasí bylo velmi moudré a pro cyklistiku přívětivé. Průvodci se na některých stanovištích nezastavili, skoro ani nevyčurali. v 16 hodin jsme to zapíchli, Sojky vyzvedly Sokolíka a v hospodě se potkali s Pavlem, Jardou, Chorchem a Kubajzem, pojedli, posdíleli a jeli domů (ano, přes výše zmíněnou Myší díru). Zde Sokolíkův příspěvek 

Sokolík reportuje z Nové vsi

Zdravím přátelé,
ráno jsem dorazil na "štafl" trochu ze zpožděním, neb jsme měli drobné technické problémy, ale nic, co bychom nezvládli.- Postavil jsem si ceduli, nalepil info texty a když jsem byl v tom, tak mi padlo oko na mapu akce a tak jsem ji tam dal také, což se ukázalo býti dobrým krokem (jak zmiňovali i někteří další), lidé si ji dost študovali a ptali se a já jim ukazoval, kam můžou jet a co je čeká.

• V podstatě jsem se celý den nezastavil, lidí bylo opravdu hodně a v zásadě jsem byl rád, že jich dost jen prosvištělo dolů směrem od hřbitova na Velkou Střelnou.
• Kolem poledního už jsem byl hladovej jak spisovatel, ale furt chodili lidi dychtící po informacích a nebyl nějak prostor se zakousnout do připraveného řízku s bramsalátem. Kolem jedné se situace vyhrotila a urputné kručení v břiše mi jasně naznačilo, že je konec srandy a tak jsem si sedl na špalek opodál, vystavil ceduli "Inventura", nasadil blažený úsměv, pustil se do jídla a mezi sousty odpovídal na přání dobré chuti. :-D Jak psal Tom, na žádné rozjímání nebyl čas a studijní materiál zůstal nedotčen v batohu.
• Lidi byli obecně milí, téměř všichni se zastavili u cedule, něco si početli (nejvíce zaujala pověst o vzniku hřbitova), na něco se zeptali a byl tam dokonce i pán, jehož předci pocházeli přímo z Nové Vsi. S ním jsem si pokecal asi nejvíc, přeci jen jsme "rodáci" :-). Dost lidí si také cedule fotilo pro podrobnější studium doma. Co mě ale opravdu VELMI dostalo, bylo, že někteří návštěvníci vůbec nevěděli, že jsou ve vojenském prostoru! Nechápu...
• Stanoviště jsem opouštěl až chvíli po čtvrté a stále bylo vidět návštěvníky projíždějící kolem.
• Doporučení psát nebudu, již byla sesumírována ve shrnujícím mailu. Jen si případně na dalším ročníku budeme muset víc pohlídat odbočku na novoveský hřbitov. Spousta lidí jej přejela aniž by odbočku vůbec zaregistrovali. Ti, co jeli od něj se tam už nevrátili, ale těm, co jeli z opačné strany, jsem na jeho návštěvu upozorňoval. Z osobních zkušeností z posledních dvou ročníků mi jednoznačně plyne, že naše účast na akci BK je smysluplná a dobře prezentuje naši práci, která je přeci jen širší veřejnosti skryta a lidé se o ni na místě živě zajímali.

Sojka od Vojnovic

Ze včerejších posledních příprav a úprav stanovišť pro Bílý kámen. Dnes si užíváme akci u zaniklých Vojnovic. Počasí je pro sport příznivé, lidí je dost, ale ne přespříliš, nová trasa a meandry Odry se hodně líbí.