Bílý kámen 2023
Letošní červnový termín znamenal, že jsme všichni zažili přírodu v prostoru letnější, šťavnatější - a pravda, více komároidní.
Ráno budíček krutopřísný v 5:30, abychom stihli nabrat Romču s Břeťou, v Mrksklesích vyložit věci pro další průvodce a naopak Břeťu s Romčou vyložit na odbočce k Varhošti, jejich dnešní destinaci.
Na Novou ves jsme tak dorazili chvíli po sedmé. Hejnu komárů jsme udělali zjevně velkou a nečekanou radost, podle toho, jak se na nás vrhli. Věnovali se nám stejně intenzivně jako my všem návštěvníkům, a že jich bylo.
Sotva jsme postavili ceduli a usadili se na židličkách, už tu byli první (návštěvníci). Poučeni z předchozího roku, Sokolík u cesty postavil z klacků trojnožku, na ni reflexní vestu a cedulu s odbočkou k památníku. Loni tam byla jen na stromě kus od cesty umístěna cedule a spousta cyklistů jedoucích zejména z kopce od Zeleného kříže vůbec nezaregistrovala, že se tam můžou zastavit.
I letos bylo slyšet časté kvílení brzd a hulákání "Táto (mámo, Pepo, Jiřko, Franto, Květo, vole...) zastav, tady je cosik k vidění" nás utvrdilo v tom, že to zafunfovalo. Naopak, ti co jeli zespodu se zastavili prakticky všichni a u některých jsme měli pocit, že zastávka pro ně byla otázka přežití. :-)
Obecně můžeme říct, že lidé byli velmi milí a zvídaví a proběhlo nespočet rozhovorů na téma Sudet, VVP, života lidí v dědinách a historek od lidí, co byli na Libavé na vojně, jako zaměstnanci lesů nebo potomci lidí, co z tohoto kraje pochází. Jeden pán, co měl předky v Nové Vsi a s nímž jsme vedli poměrně dlouhý rozhovor, byl tak zaujat vlastním vyprávěním, že mu vůbec nevadilo, že zhruba od poloviny už mu Sokolík přestával odpovídat a jen se rozhlížel, neb se mu chtělo opravdu, ale opravdu akutně čůrat. Dopadlo to dobře, pána nakonec převálcovala asi 20ti členná skupina cyklistů a on prchl do lesa. :-D
Pouštěli jsme lidi se podívat i na odkrytou studnu (bezpečné, je bez vody a z části zasypána) a torzo jednoho baráku, což bylo kvitováno s povděkem.
Cedule se těšily velkému zájmu a u nás šel z ruky do ruky i text o Sudetech a VVP (díky Soňo a Jirko G.). Dost jsme používali i zalaminovanou mapku obce do ruky. Také jsme navigovali - kudy odtud dál, kde je novoveský hřbitov, jak je to a to daleko a také proč není průjezdná nějaká spojka nahoru do Keprtovického "okruhu".
Sokolík zvládl i celý autobus, Sojka se koukala, jak Sokolík ukázal doleva a všechny hlavy se otočily doleva, pak Sokolík povídal a ukázal doprava a všichni se koukli doprava, bylo to jak tenisový zápas kombinovaný s loutkařením. Ostatní 2 autobusy jen projely :-), škoda.
Sojka pak na chvíli vzala kramle, objela pár stanovišť Žabkou, nezabloudila (!!), kochala se krásnou přírodou a nafotila pár snímků do zásoby.
Stanoviště jsme opustili kolem půl čtvrté, i když počet návštěvníků opadal pomalu - těšili jsme na oběd v Mrsklesích. Setkání v hospodě se moc povedlo, tentokrát jsme se sešli skoro všichni, pojedli a pak sdíleli dojmy. Počasí nám přálo, chvilenku sprchlo právě až jsme byli v hospodě.
Návrhy na příští rok:
text o Sudetech a VVP trochu více rozpracovat, hodila by se mapka Sudet na samostatnou A4, spousta lidí na tu malou koukala a moc se neorientovala - nevíme, jestli z důvodu slabozrakosti, vyčerpání nebo prosté zeměpisné neznalosti,
mapy akce mít asi tak tři na stanoviště a oblepit jimi celou cedulu, byla u ní skoro pořád fronta,
mít k dispozici A4 s textem a náplní práce našeho spolku, dost lidí se na něj ptalo, zajímali se o naši činnost. Každý druhý si fotili cedulu s textem, že si to přečtou později v klidu a tak jsme odkazovali a vysvětlovali, že všechny obce najdou na webu,
dát směrovník ke hřbitovu na Nové Vsi - lidi buď o něm vůbec nevěděli (hodně) nebo se doptávali (taky hodně), kde je, že by jej rádi viděli.