Blankytná Beruška

Azúrová balada, blankytně syté nebe, usměvaví tiší lidi, sluncem hujersky rozjásaní ptáci, výhledy do nekonečna, čas tekoucí pomaleji než v pracovním týdnu, rychle a hlasitě šumící a bublající potoky a potůčky, prázdná Beruška, spící nerušící plši, čtenářský koutek I, II i III, motýli, brundibáři, dřimky na trase na vyhřátých travinách, posezení u ohně bez čouzení, dívání se na chlapa, jak opravuje komín - cokoliv, co by si člověk přál pro výlet, na kterém by si odpočinul, BYLO.

Z rodinných důvodů (ty děti, grrr) jsme sice vyráželi až v sobotu ráno, ještě jsme vytřídili potraviny (ale řízky berem všechny). Vlastně, pro Sojčino koleno, které to mělo jako zátěžový pooperační test, bylo lepší, že uvidí pod nohy než padat v noci s čelovkou z kopce naslepo. Z různých variant tras jsme zvolili oblouk z Paprsku přes Smrk na Studený a Sluňáky (Skála smrti) a okolo Treplu na Berušku.

Žabce Sokolík odsaje naftu od vstřikovače (sleduje to poctivě už týden) a jedeme. Po cestě si všímáme, jak přibývá (čím blíž k horám) "křéžků", kapliček a jiné drobné sakrálně stavební architektury. Dišputujeme a hypotetizujeme, čím to je, ale zajímavější je výstup, že církev je vlastně velký turistický klub, který trasy značil křížkama - "nesejít z cesty" byla dvouúrovňová turystyka (jištěno pro pozemské putování i pro to duchovně morální) a nakonec vymyslíme TJK (turistické Ježíšovo komando). Dobrá nálada je podpořená sluníčkem a fajn předpovědí počasí a pak už parkujeme na Paprsku.

Z hospody (prázdné až až na dámskou polskou partičku!) vycházíme okolo 11 hodiny. Na prvním stoupání ještě slušná vrstva sněhu, pěkně umrzlého (ale koulovat se dalo), pak už byl sníh spíše raritou - není divu, slunce sálá, hádáme že jsme na 25-30°C. Pod nohama mokro, je vidět, že pršelo vydatně a donedávna, krajina je nesměle se barvící do jarní zelené, zato nebe je bezmračné a blankytné tak, že máte vážně chuť si pro kus tohoto modrého z nebe bez mráčků vyskočit.

Na Smrku zdravíme tátu "malé" Emy ze SCIO, je tam sám, prohodíme pár vět a odbočujeme po hranici na Studený, kde na vyhřátém paloučku padly za vlast první 4 řízky. Chvilku meditujeme, že bychom popošli na Lví horu, ale ne, jdeme na Sluňáky. Sojka je poprvé vidí bez sněhu, závějí nebo námrazy, a poprvé si na ně vyleze - Sokolík si pro sebe nadšeně opakuje zeměpis dokola 360°C a pak si taky na chvilku lehne, dnes jsou to vážně "sluňáky". Pak si dáváme posezení u křížku  a serpentinami se stáčíme k Berušce. Trepl vynecháváme. Kousek nad Stříbrným vrchem sedneme na chvíli na miradoře, o které víme, a ejhle, už zase spíme .-). Sojka už tuší, že tolik slunění bude mít následky, ale nepředbíhejme. Koleno už má dost, evidentně mu hůř dělaj sestupy, do kopce to nebolí - žertujeme na téma, co by bylo, kdybych mohla pořád jen nahoru ale dolů ne - to by byl kariérní postup až nebe. Povídáme si o svých představách, kde bychom kdo chtěli žít (v jaké krajině a výše nad mořem) - máme shodu v cca 600-800 mnm, blízko "gury" a tak nějak na dohled sousedů ale ne úplně blízko. Sojka by ráda ještě ten potok k tomu.

Sokolík po cestě s dětskou radostí bortí hráze kalužím na cestě, takže odtékají i s mrtvými žížalami do lesa, pak resuscituje okolí pramene poté, co mu předchozí pramen chtěl sníst botu, a že se snažil :).

Na Berušku docházíme okolo půl čtvrté, něco přes 13 km je aktuálně pro koleno dost. Sokolík shodí batoh a je to tu - "red neck" ovšem ne v anglickém významu, prostě je jen chycený do ruda, Sojka ho maže do večera olejíčkem a pak vazelínou. Ojoj, trochu ho zlobí, že popruhy jeho milované "hrušky", nejsou ke spálené kůži příliš "user friendly". Sejdeme pro vodu ke Konírně (někdo tam je) a pak si jde Sokolík sednout na chvíli s kronikou na Freudovu lavičku - Stříbrný potok hučí jako by tekl přímo pod ní, tak hlasitě se voda žene. Pak si chvilku čteme náhodně vybrané staré zápisky z kroniky nahlas, vítězí příběh o Plchovi, co vyhrál + krátký zápis nějaké dámy, která nabízí na oplátku stavitelům Berušky azyl v Praze na emailu radkajahn@post.cz.

Sojka rozdělá oheň v "novém" ohništi, šetří koleno, vaří čaj a čte si, Sokolík lítá po žebříku, sakruje a spravuje (vyměňuje) komínovou rouru Golemovi - tenhle success večer oceníme :-). Zatím sedíme u ohně venku, dokud nás chlad, co pad celkem asi 10 minut potom, co zašlo slunko, nezažene do chaty. Pak se Golem pustí do práce (Sokolík ho přemlouvá jen chvilku), a máme čaj i bramborovou kaši ke zbylým řízkům. A pak čtenářský kroužek II. Sojka si chtěla dát ještě kávičku, jenže, ehm, nějak usnula nad knihou - no jo, egyptské zasvěcovací beletrie jsou náročná beletrie. Fakt nevím, proč mne ten chlap ještě budil a nutil mne spínat spacáky? Mně se tak hezky spinkalo zabalené do obou spacáků.

Nad ránem nás budí plch, co vysává zbytky řízku z alobalu, Sokolík ho vyhazuje z chaty (alobal) a pak ještě spíme do 9. Snídáme, doplníme dřevo, poklidíme, proběhne čtenářský kroužek III., zapíšeme se do kroniky a jdeme. Pomalu, koleno bolí, ale do kopce se rozejde a po 1km je bez bolesti. Kocháme se Stříbrným potokem, pak čvachtavým polem okolo Smrku. Sojka i přes proklamace bere jeden kámen na Brousku (jen JEDEN) a natáčíme edukační video o tom, k čemu je dotykové ovládání na hraničních patnících. Pak už občerstvení na Paprsku (ano, dnes lidi jsou) a jedem domů, jelikož je před námi ještě kultůra - jdeme Na stojáka do S-klubu.

P. S. BLANKYTNĚ MODRÁ byla barva roku 2022 Dulux - lehká, vzdušná modrá, která působí svěže, otevřeně a dobře na duši. Oživující odstín pomáhá vnést do místnosti pozitivní účinky přírody a vdechnout nový život každému obývacímu prostoru.

P. P. S. Změřeno, z Berušky na Paprsek je to 7 km.