Bohem požehnané Bukovky v září 2021
Ke karpatské výpravě se Sojka přidala v neděli 12. září 2021. Žabkou do Prešova, vlakem do Stakčína a busem do Uliče. Předběhla tak papeže papeže Františka, který v neděli přistál v Maďarsku a v Prešově bude v úterý.
Timing výborný, Sokolík s Chorchem a Marou byli v Uliči sotva půl hodinky. Dali si zatím koupel, sice netekla teplá voda, ale civilizační studená z kohoutku na ubytovně je proti horské studené vlastně brnkačka. Natěšení na normální jídlo jsme se již všichni vydali do místní krčmy. Sokolík a Mara neodolali a aby haluškám a masu na grilu nebylo v žaludku smutno, přidali bravčový rezeň. Večer proběhlo přepočítávání zásob spolu s těmi, co přivezla Sojka, a diskuze o cestě na pondělí přes poštu ve Zboji pro balík s dalšími potravinami.
Pondělní Ruské sedlo
Ranní čekání na bus do Zboje (jít 10 km po asfaltce nedávalo smysl) jsme si zpestřili prohlídkou minigalérie drevených "cerkví" na náměstí Uliče, který má mimochodem moc hezký znak - vyjícího bílého vlka v zelenočerném poli.
Pošta klapla, balík vyzvednut, rozebrán, frustrace nad tím, co vše potáhneme, vyřešena konstruktivně - část věcí a jídla poslána poštou do ČR. Plánovaná 25 km trasa zahájena fádním kouskem po asfaltu, což pánové v Nové Sedlici zapili Keltem, pak již po žluté vstříc Ruskému sedlu. Očekávaná vydatná bouřka nás zastihla kousek nad Medovou babou, pod přístřeškem jsme posvačili a podle vzoru náčelníka, který to zalomil, jsme poslušně zdřímli všichni. Kromě dešťové hlídky, samozřejmě, Mary. Na další cestě nás dohnala ještě jedna dešťová vlna, ale hrozivá buřina odešla na minuty přesně ve chvíli, kdy jsme docházeli ke slovensko-polské hranici, kde jsme nastupovali na hřebenovku přes Jarabou skalu (1199 mnm). Šlo se hezky, pánové dost svižně, Sojka je na jednotlivých ukazatelích vždy došla.
Někde kolem Płasza/ Pľaše (1163 m) jsme se rozdělili, George s Marou běželi napřed obsadit útulňu kousíček za Ruským sedlem (801 mnm), Sokolík se Sojkou zvolnili do kochacího tempa. Na Okragliku/ Kruhliaku (1101 mnm) se mlha roztrhala a my se dočkali výhledu do údolí. Za klukama jsme dorazili s hodinovým zpožděním také díky zastávce s historickým výkladem na Ruském sedle. Kluci nám vyčinili velmi něžně, i když bez kotlíku, co nesl Sokolík, nemohli vařit. Útulňa dělala čest svému jménu, jen Maru alergie vyhnala ven. Zahřáti čajem a čočkou s pořádnou porcí chilli jsme usnuli, neb budíček na úterý stanoven na neúprosných 5:30.
Úterní Balnica (PL)
Ráno jsme se, ač neradi rozloučili s klukama, jejich záměr sportovně turisticky uběhnout 37 km nebyl kompatibilní s tempem Sojky, která preferuje možnost vnímat při chůzi krásu krajiny, nejen šmouhy. Se Sokolíkem jsme příjemně scházeli 15 km povětšinou bukovým lesem do polské Balnice (cca 800 mnm) i s lenošením na slunečné, outdooru nakloněné pasece. Jen přes les jsme zahlédli odjezd vlaku Bieszczadské lesní dráhy. Jedná se o nejvýše položenou úzkorozchodnou dráhu v Polsku, v oblasti Poloniny u hranic Polska se Slovenskem a Ukrajinou (kolejka.bieszczady.pl). U stánku na nádraží jsme si pochutnali na housce s máslem a medvědím česnekem, a rozhodli se nepokračovat již dál. Przystanek a obchod Balnica (balnica.pl) byl otevřen a Sokolík vzal zavděk pivem, dlouhou horkou sprchou, lečem, dalším pivem, pak ještě vajíčky ... a postelí. Diskuze o tom, kam a jak dál, byla bohatá - chceme všude a nafurt.
Bukovské vrchy jsou pohoří a geomorfologický celek ve východokarpatské geomorfologické oblasti Poloniny v Beskydech. Rozkládá se na území tří států: Slovenska, Polska a Ukrajiny. Nejvyšší bod: Kremenec 1 221 m
Středeční Sivá Brada na Spiši
Ráno padla definitiva, výlet Bukovkami končíme a přesuneme se na Berušku či na Štěpánov. Seběhli jsme z polského lesa do slovenského a občerstveni minerálním pramenem v Osadném popošli do Hostovic. Opět zázrak (to asi ta papežská návštěva): ač na Slovensku ten den státní svátek Panny Marie Sedmibolestné (hlavní patronky Slovenska), místní komunál otevřen! Času dost na pivo a dlouhou diskuzi s místními stařešiny, neb díky státnímu svátku busové spoje řádně děravé. Přes Sninu míříme vlakem do Prešova. Bože, ať je Žabka na parkovišti před Tesco, kde ji Sojka v neděli zanechala. Je tam a zcela v pořádku, takže si při odjezdu z Prešova, kdy vidíme rozborku tribuny včerejšího papežského vystoupení, říkáme spolu s místními "Díky, papa Francesco, díky, Bože."
Cestu po dálnici prokládáme zastávkou ve Spišském Podhradí. Užíváme si podvečerní svačinku s božsky (jak jinak, v tomto týdnu) podvečerně zabarveným výhledem na Spišský hrad a poflakování u travertinové Sivé Brady - jak malí si hrajeme a čistíme odtokové kanálky minerálnímu prameni, aby měla voda kam téct. Další dospělí po nás pokukujou, děti nepokukujou a taky si hrajou, Sojka odchází s kamínky v kapsách.
Úderem 22. hodiny jsme na Štěpánově. Hosana! Čtvrtek a pátek věnujeme opět projektu LL, začínáme s další várkou prací. První, letně olympijská fáze, zapsána zde.
P. S. Kamínky ze Sivé Brady šly pěkně brousit, v pátek již je jeden křehký šperk hotov.
P. P. S. Již v pátek kvůli nárůstu covid čísel opět Slovensko zpřísňuje pravidla pro cestování.
P. P. P. S. Ani na Slovensku jsme neutekli před hloupými předvolebními billboardy. Vítězí slogan "Viete, že vieme".
P. P. P. P. S. Abychom se nemuseli příště přít znovu: Spišský hrad je se svým půdorysem 41 426 m² nejrozsáhlejší hradní zříceninou ve střední Evropě a jedním z největších hradních komplexů v Evropě.