Lubavia brigádnický víkend - Čermná a Nepřivaz (a Brno Bílá Voda)
Tento víkend je "civilně - spirituální", líp to popsat neumím. Civilní jsou místa, na kterých se aktivity víkendu děly, spirituální je obsah. Minimálně je to o sv. Marii, sv. Vilemíně a Ježišově srdci.
A také je to víkend "klíčů". V sobotu i neděli totiž trávíme brigádami v rámci Lubavie a sobotu večer v divadle v Brně - a hele, jak tak koukám na lístek do divadla, taky mají v logu klíč.
SOBOTA 19.10.2024 - hřbitov Čermná a Bílá Voda v Brně
Budík zvoní v 6:50 (vstávání na budík o víkendu je hrozné, hrozné a nelidské), vaříme čaje do termosek, chystáme svačinu, balíme nářadí. Krásně stíháme dohodnutý sraz v 8:30 sraz s Pavlem Petrželou na Nové vsi, abychom zaměřili místo pro patky k informační ceduli. Jen Pavel nikde. Hmm. Tak postojíme v ranním sluncem prozářeném lese u pomníku, pak s Víťou prodiskutujeme, kde by bylo fajn, aby nově plánovaná infotabule stála - shodujeme se, že bude fajn, aby byla pro lidi viditelná z cesty a nezavazela výhledu na pomník. Udělám figurantku pro foto pro Pavla, nasedneme a popojedeme na Čermnou.
Když jsme včera večer mluvili s Pavlem, napočítali jsme cca 8 lidí, že by mohlo přijít. A ejhle, lesem se rozléhá zvuk motorové pily a už tu parkuje několik aut, do hodiny je tu skoro 20 "našich" - dnes je z toho důstojná celospolková akce. Důstojný bude i catering, soudě dle toho, co vše Alenka s Pavlem tahají z auta. Tss, kluci - beztak je přitáhlo slíbené zvedání náhrobků s pomocí Emilovy trojnožky a Martinova "Mezka", pásového dopravníku jak z Marsu. To mně na nabídku brigády na nedělní Nepřivaz nikdo nepřijde ... asi příště vymyslím taky nějakou technickou hračku.
Počasí je překrásné. Chladivé ráno už slunce zaplašilo a teď svými paprsky "rozezpívává" podzimní barvy listí na stromech a křovinách. Nefouká a hřbitov je čím dál hezčí, upravený.
Frčí to - motorové pily, křovinořezy, sekyry, hrabě, rýče, lopaty. Muži i ženy pracují naplno, pořezané kmeny odhazujeme za hranici hřbitova. Kamil již vyčistil lávku přes potůček Čermná a její okolí a přidal se k partě na hřbitově. Dokumentace bude dost, fotíme já, Jindra, Víťa, Chorche, Martin, Honza, Pavel, Eva a asi i další. Převoz Panny Marie i natáčím na iPad, vyšlo to hezky. To bude materiálu pro náš web a FB. Juhú.
Chorche zatím cepínem odkopal a odhrabal okolí centrálního náhrobního kamene, staví se trojnožka a jde se na to: pomník kluci zvednou a zafixujou. Sakses!! Pak s Mezkem a trojnožkou pánové z křoví vyloupnou a přesunou velký kus "stély" nebo pomníku s reliéfem asi Panny Marie. Je teď tím, co návštěvník při příchodu uvidí jako první.
Já se bavím revitalizací hrobového místa Johanna a Jozefy. Potěšilo mne, že se ke mně pak pár lidí přidalo, bez nich bychom to dnes nestihli. Na oběd je klobáska s pečivem, křen a hořčice, mňam, při práci vždy vytráví. Když se Alenka doptává, zda si "kluci" nechtějí přidat, ohrazuji se, že je dotaz nekorektní, i ženy si mohou chtít přidat. A jdu se porvat o půlku jedné z posledních 3 klobásek. Jen křen už není, grrr.
Ondra s Pavlem pak ještě rukama nohama (bez techniky) vykopou zpod stromu ještě jeden základ pomníku a posadí jej na evidentní původní místo (je tam ještě i trnož). Nacházíme při úklidu spoustu různých artefaktů, kusy křížů, původních zábradlí hrobů a Eva taky zvířecí kost, kterou v žertu vydává za ostatek :-)
Po obědě ještě zabereme a dokončíme, co jde. K partě, co pokračuje, nadšena z trojnožky a "Mezka", zvedat ještě pomníky na Milovanech, se už nepřidáme. Máme lístky na představení Bílé Vody v Městském divadle v Brně, tak se potřebujeme doma umejt a hodit se do gala. Čermenský hřbitov opouštíme s dobrým pocitem - poklizený hřbitov září :-).
Divadlo stíháme pohodově, je plné plné, po bocích spodních řad sedadel jsou přistaveny židle navíc. Víme, že představení trvá přes 3 hodiny, jsem zvědavá, zda to vydržíme a taky, zda se nám to bude líbit. Víťa totiž knihu nečetl, a oni slibují, že příběh obsahuje všechny linie příběhu, tak snad to bude pochopitelné, přece jen má Bílá Voda, která se inspiruje osudy ženských řeholí u nás od internace, 700 stran.
A jo, klaplo to. Scéna je extra minimalistická, místo hábitů mají jeptišky dirigentské obleky (kostýmy Eva Jiřikovská), na to chvilku zvykám, a pak je to už přirozené. Taky se jim s tímto typem kostýmu daří dobře pracovat s časovými skoky. Příběh postupně vtáhne do děje a pak už je to fajn, chlap příběh pobral a líbil se mu. Velmi silné byly pěvecké úseky, zejména sborové "chorály". A je to síla, hrálo tam 20 lidí, počítáme to na děkovačce. Zde ukázka na Youtube.
Domů nás popohání ohromný hlad, ani oříšky v autě nás nezachránily. Vyskakuji dle dohody (skoro za jízdy :-)) na křižovatce u Bristolu a než Sokolík zaparkuje u Senima a dojde, přibehnu už s kebabem domů, najíme se a jdeme spát. Ráno totiž, OPĚT, VSTÁVÁME NA BUDÍKA!!!
NEDĚLE 20.10.2024 - Nepřivaz s Jirkou Glonkem
ZVONÍ. BUDÍK. V NEDĚLI. To je na morál, taky nás všechno trochu bolí, ale představa hezkého dne nás vytahuje z postele. Uvaříme (opět) čaj do termosek a sbalíme (opět) vajíčkový salát, dáme vědět Jirkovi Glonkovi, který včera řek, že na dopoledne přijede. Závora je otevřená (jak jinak, když jsme si včera od Pavla vzali klíče :-)) a podaří se nám ještě zaparkovat u kapličky, než cestu za námi zavře velký harvestor. Jirka již neprojel. Parkuje u pomníku a přichází s nářadím na ramenou. Hlásí, že je ze včera taky dost rozlámanej, holt nejsme my intelektuálové zvyklí pracovat 8 hodin denně fyzicky. A taky nám Jirka chtěl ukázat nové auto, co koupili.
Kaplička nás vítá lehce zasněžená listím, ani dnes není Boží ticho, včera motorovky, dne harvestor pracuje celé dopoledne. Okoukneme apsidu a zbudované posezení na kamenné ploše, vše drží.
Představa pro náplň dnešní nedělní brigády je pokračovat v budování posezení v apsidě - pravá část je hotová, dnes tedy pojedeme nalevo od mohutné olše, co roste u zdi uvnitř kaple.
Víťa odkopává hromady směsi kořenů, kamenů, náletů a hlíny, třídíme kameny (pro budoucí využití pro podlahu) a zbytek v kýblech odnáší za zeď kaple. Po 3 hodinách nadává jak špaček, a já se směju, neb minule jsem to (napravo) dělala já. Vrčí, že se mu směju a já bez přemýšlení plácnu "směju se ti, ale s pochopením." Kluci lehnou smíchy a Chorche říká "slyším profesionální (psychologickou) deformaci z povolání."
Jirka se ptá, co má dělat, a vybral si z nabídky klučení pařezu uvnitř kaple. Po pár hodinách nadával taky, pařez sice malý, ale houževnatý.
Já se pustila do obnovy věnce zdi v levé části apsidy, čas a kořeny stromů ji rozvrtaly. A tak odkopávám val za zdí kaple (také směs kořenů, kamenů a hlíny), třídím vykopané kameny, dokládám a šteluju vrstvu po vrstvě. Rameno, co mne bolí od včera, se rozhýbalo, ale stejně po 4 hodinách práce sotva pletu rukama a nohama. Průběžně nás všechny fotím, zejména Jirku, který u pařezu už leží, aby se dostal ke kořenům pod ním.
Myslíte, že jsme ten salát snědli? Prdlajs, zase ho vezeme domů, bude na večeři. Jirka se rozloučil kolem 13 hodiny, projel kolem nás nahoru v novém Yetim, aby se otočil, takže jsme nový vůz viděli.
My se loučíme v 15 hodin, odpotácíme se s nářadím do auta, doma padáme za vlast. Prej je zítra pondělí a jde se do práce???!!!!
PONDĚLNÍ SKORO PŮLNOC 21.10.2024
Třídím fotky od všech, a dopisuju třetí článek na náš web a také příspěvky na FB včetně videí. Dobrá práce, vážně, tohle se nám všem MOC POVEDLO. Kouknu, a hele, chapisko se probudlo, a protože mu je v posteli smutno, přišel si pro mne. Je to akorát, mám hotovo. Vlezu do teplého pelechu, chlap hřeje, do minuty usínám. Ráno totiž bude BUDÍK ZVONIT V 5:45!!
_ _ _
Sv. Vilemína. Vilemína Česká, též Blažena Přemyslovna, později v Itálii Guglielma Boema, nebo též Vilemína Milánská, případně přezdívkou Felix (asi 1210, Praha - 24. srpna 1281, Milán) byla česká princezna z rodu Přemyslovců. Působila ve 13. století v italském Miláně jako řeholnice, mystička, charismatička. Po své smrti byla pohřbena v opatství Chiaravalle u Milána a začala být uctívána jako světice.
Na její odkaz navazovala náboženská skupina vilemínitů, která byla později prohlášena za heretickou a stíhána inkvizicí. Zákrok proti tomuto hnutí zasáhl i Vilemíninu památku. Její kult byl zrušen, ostatky vyzdviženy z hrobu a spáleny.
_ _ _
Román Bílá voda Kateřiny Tučkové z roku 2022 se strhujícím dějem je inspirován skutečnými událostmi, kniha zpřítomňuje nejen opomíjenou kapitolu totalitního bezpráví, ale otevírá i otázku nerovného postavení žen v církvi a vlastně i v celé společnosti. Více na https://www.databazeknih.cz/knihy/bila-voda-459542
_ _ _
Apsida (ze starořeckého ἁψίς / ápsis, v mn. č. ἀψίδες / ápsides - oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je oltářní nika obvykle půlkruhového půdorysu či ve tvaru podkovy, může však mít také tvar pravoúhlý či polygonální (zdroj: wikipedie)
