Broumovské stěny - Sojka s Deny

O víkendu 4.-6. 2. 2022 vyrazila Sojka s Deny (konečně!) na dámskou jízdu, na první kousek trasy po hranicích naší republiky. Volba padla na Broumovské stěny. Výlet povedený, i řádně dobrodružný, snad bude mít pokračování. Tentokrát celý příběh popsala podrobně Deny, tak si Sojka mohla dovolit vepsat jen pár "pikošek" a P. S., které by si ráda pamatovala. 

P. S. Třeba to, že i když celý výlet vznikal trochu na poslední chvíli, vymyslely jsme to chytře s ubytováním - chalupa u Šafránové stráně v Suchém dole skýtala možnost tras na obě strany i s escape zkratkami pro případ přílišné sněhové nadílky. A povedlo se, i díky tomu jsme zvládly výlet v sobotu i  v neděli.

P. P. S. Milým bonusem byl hluboce kulturní začátek našeho putování. Sraz v Náchodě (Deny busem z Prahy, Sojka z Olomouce Žabkou) klapl na minuty, a jen tak z popudu toho, že bylo ještě světlo a zámek na kopci lákal, šly jsme jej okouknout zblízka. Náhoda přeje zvědavým, nevěděly jsme, že je tam galerie, ale do 17 h, kdy GVUN (Galerie výtvarného umění v Náchodě) zavíral, zbývalo 21 minut a my se nečekaně namlsaly na pracech žáků středních škol, na výstavě soutěžních prací 13. ročníku výtvarné soutěže Naše galerie, téma: Malé věci, velké věci.

__________

"Velké věci se dělají řadou malých věcí, které se spojily." Vincent van Gogh. Žijeme ve zvláštní době. Stále v nás doznívá nouzový stav a dlouhý, někdy až nekonečný pobyt v našich domovech. Následně zasaženi ničivou silou přírody si přejeme, ať už je "svět zase v pořádku". Doba je náročná, ale také plná příležitostí. Dokázali jsme řadu velkých věcí, ale vzpomeneme si i na ty drobnosti, maličkosti, nepatrnosti ozvláštňující okamžik? Soutěžící dali prostor obyčejným a jednoduchým věcem, které je těší a které jim přinášejí pocit radosti a výtvarnou cestou jim dali vyšší význam.

__________

P. P. P. S. Výlet byl protkaný mimo jiné diskuzemi o talentovkách našich dětí, nervech příprav i nervech při čekání na výsledky. V neděli večer jsme se obě dozvěděly oficiálně, že jsou naše drahé "dvojčata" (Baru i Matouš) přijati na střední školu, na kterou chtěli, oba na umělecky/ užitkově zaměřené. HALELUJA! 

P. P. P. P. S. Dala jsem na FB pár fotek a popis s výzvou, na který reagovalo spousta lidí - kromě lidí z výcviku se opravdu ozvalo několik žen, které chtějí jet příště s námi!! 

Tichá a sněžná dámská - víkendová - jízda v Broumovských stěnách. Ještě v Polici nad Metují sněhu jen tak na oko, o 12 km výše závěje do pasu. A přesto procházky byly - nějací ochotníci stezky ve skalách prostě prošlápli, takže jsme se dostali i k plánovaným vyhlídkovým místům, a viděli krásnou MLHU. Vůbec to nevadilo. Sobotu s námi pobylo i slunce, v neděli pro změnu silný vítr, před kterým nás úžasně odclonila toulka Hruškovou roklí. Jen houšť. Která z dam s námi půjdete příště? Beztrestně se probírají témata děti, teleportace, fyzika, vílí těla, práce a vášnivé projekty. BTW Víte, na jakém fyzikálním principu pracuje gramofon?

P. P. P. P. P. S. Sokolík na nás mával přes Polsko, jel totiž v této době na plnotučnou pánskou jízdu na berušáckou B50.

Broumovské stěny pohledem Deny

Páteční Náchod

V pátek jsme v Náchodě po návštěvě galerie zvládly ještě za soumraku projít nádvoří zámku. Renesanční nádhera, byť "under reconstruction". Krásný výhled do města na světýlka. Po krátké zastávce v Lidlu, kde si Deny doplnila zásoby (Soňa saturovaná z domova) už potmě směr Police nad Metují a dál za Suchý důl k Šafránové stráni, kde jsme ve sněhu zapadanou nalezly po pravé straně u silnice chatu Na samotě u lesa. Paní Soňa Hejnyšová na nás čekala i se synem, který dokázal vycouvat Žabičku v závěji v kopci u chalupy. Sněhu opravdu dost, místy více než metr.

Ubytovaly jsme se v útulné, zánovní chatě, v prvním patře. Přízemí s krásnými kachláky (manžel staví krby kamna) si drží domácí, a chatu pronajímají jenom jedné partě, která má své soukromí. Paní domácí se na nás dívala trochu divně, vypadalo to, že si myslí, co za praštěné baby z města přijely do závějí - proč proboha?

Nenechaly jsme se znejistit a večer jsme po příjemném povídání o principu gramofonových jehel a dětech sedly k plánování zítřejší trasy s mnoha variantami. Včetně možnosti, že se vlastně na cestu po hranici neprobojujeme.

Sobotní Hvězda

Ráno, po líné přípravě, jsme kolem 10 hodiny, s návleky, nebojácně vyrazily na bílou pláň hledat směr. Zapadávaly jsme jen trochu a netrvalo dlouho a zorientovaly jsme se v terénu i v mapě - byly jsme od původní stezky asi 200 m, což bylo dáno ve sněhu předšlapanou stopou. Krosly jsme louku a napojily se na hřebenovku, která byla luxusně schůdná. Počasí nám přálo - zvládalo variace od zatažena po celkem slunečno, zima nebyla. Byly jsme nadmíru spokojené s ubíhající cestou vytyčenou po červené na Hvězdu, i když Deny první hodiny koučovsky motivačně komentovala naši rychlost - 1km/h. Zabralo to, významně jsme zrychlily. 

Výhledy byly překrásné, sice ne do dálky, ale sluncem zalité vysoké sněhové čepice broumovským skalám velmi slušely, ještě více je zaoblovaly. Byl klid, lidí pomálu a stezky snad projeté nějakým strojem. Na druhou stranu předpřipravené cesty i mátly, na což jsme přišly na první vyhlídce, kde prostě stezka končila. Vrátily jsme se na hlavní a pokračovaly dál po hranici. Jednou nám naše červená zmizela, naštěstí jsme si to po pár desítkách metrů uvědomily, jelikož zelená nás vedla významně dolů, což nedávalo smysl, kousek jsme se vrátily a potkaly trojici, která byla typickou ukázkou některých turistů dobrodruhů ten den ve skalách - bílé kabátky, polobotky apod.

Říká se, mnoho psů je zajícova smrt - a tak i nás dostalo mnoho červených ukazatelů do tří světových stran u Skalního divadla. To byl začátek dobrodružné části sobotní výpravy. Škoda, že jsme si chtěly nechat ujít další vyhlídku :-), trasa nás spustila o pěkných pár desítek výškových metrů dolů (vracet se nám nechtělo, měly jsme zrovna pěknou průměrnou rychlost :-)), ale litovaly jsme chvilku při výstupu po zelené ke Hvězdě. Schody skryté pod námrazou do hladka byly vskutku výzvou o to větší, že jsme se u toho nehorázně smály vlastním kreacím, kdy jsme se, visící za ruce ve vzduchu ve snaze překonat gravitaci i nerovnovážnou polohu těla, snažily vyškrábat do kopce. Soňa sice po nárazu na šutr pak nějaký kilometr značkovala sníh "červenou", ale daly jsme to! Vyloupli jsme se u silnice pod barokní, typickou Dientzenhoferovskou, kaplí ve tvaru pěticípé hvězdy. Na vyhlídce u ní jsme postály a následně si daly v turistické chatě (postavená opatem J. N. Rotterem roku 1856 v alpském slohu) polévku s úžasnou dřevěnou loveckou výzdobou (ne v polévce:)). Starý pan číšník byl lidskost sama - poradil, kudy se máme vydat zpět, abychom nezatměly.

______________

Na vrcholu Hvězda, v místě kde stával kříž s pozlacenou hvězdou, stojí dnes kaple na půdorysu hvězdy. Je to geniálně řešená stavba, citlivě umístěná do nádherné divoké přírody a právem je nazývána perlou Broumovských stěn.

Barokní kaple Panny Marie Sněžné na vrchu Hvězda v Broumovských stěnách nedaleko obce Hlavňov byla postavena v letech 1732-1733 podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Kaple je centrálního půdorysu pěticípé hvězdy členěné na vnějšku lizénami, vnitřek kaple je kruhového půdorysu s půlkruhovými výklenky v jednotlivých cípech pětiboké hvězdy. Je to geniálně řešená stavba, citlivě umístěná do nádherné divoké přírody. Z galerie za kaplí se otevírá překrásný výhled na broumovskou kotlinu, lemovanou Sovími a Jestřebími horami.

_____________

Zpáteční cestu jsme tedy šly po červené přes Skalní divadlo (ano, byl to ten úsek, co jsme předtím omylem a dobrodružně obešly). Zábava a dobrodružství bylo i při cestě dolů, mimo překrásné skalními výhledy barvené odpoledním sluncem, jsme s hurónským smíchem překonávaly namrzlá místa (díky !! že žádné ze zábradlí, za která jsme ručkovaly dolů, neprdla - některá působila díky práci rzi dost vachrlatě) - gravitaci jsme tím pádem nepotřebovaly tak moc překonávat, jen se jí ubránit.

Ze skal jsme vyšly (už po modré, doporučené panem číšníkem) na panenskou, v záři slunce jiskřící zasněženou pláň s modrým nebem a viditelností až na konec světa. Chyběla jen Popelka na koni za doprovodu písně "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš".

Nastupující (postupující? no, asi prostupující .-)) západ slunce nás provázel až do blízké rokle, odkud bylo jen  párkrát "co by kamenem dohodil" k naší chatě. Opravdu jsme to do soumraku zvládly, na což jsme náležitě pyšné, tohle umět odhadnout je pro pobyt v horách kruciálně důležité. 

Venku jsme byly 7 hodin a ušly jsme asi 14 km. Horká sprcha bodla a bolavým nohám pomohlo pořádné promazání. Spát se šlo rozumně, protože jsme se rozhodly v neděli ještě výletovat. Soňa večer prošmejdila knihy a objevila sudetský šperk od Antikomplexu. 

Nedělní Modrý kámen

Ráno se potvrdila předpověď se sněžením a (fakt) silným větrem. Braly jsme to jako informovaný souhlas, že i přesto vyrážíme směr Modrý kámen, po kterém Soňa toužila od pátku. Tušení, že v rokli tolik foukat nebude, bylo správné, bořily jsme se dost, ale užívaly si živly, kochaly se chatařkou oblastí Hájkovy rokle (vypadalo to vlastně dost poeticky, ty chaty, co si lidi stavěj na vrcholu rokle, s terasou a vyhlídkou do její hlubiny). Nikde ani noha. Prošly jsme až na plánovanou vyhlídku směr Broumov s úchvatným výhledem na MLHU.

Zpátky jsme chtěly po jiné cestě (doteď zůstává záhadou, proč na Deny mobilu trasa byla a na Soniném nee). No, ukázalo se, že jde o již neznačenou cestu, ale před námi ji zjevně někdo šel. Šly jsme tedy v jeho stopách a byla to dobrá volba, cestička vedla při a přes potůček, poeticky mezi stromky. 

Povzbuzeny svačinou a dosavadním hladkým průběhem cesty i za nepříznivých povětrnostních podmínek jsme se odvážily prodloužit si zpáteční cestu o úsek, kterým jsme předchozí den začínaly. A víte co, premisa "poručíme větru dešti" je fakt kolosální pitomost. Jakmile jsme totiž vyšly z hustého lesa, opřel se do nás silný vítr s vánicí a dalo dost práce dojít na začátek lesa, podél kterého jsme se měly spustit dolů. 

Zkusily jsme jít pár metrů uvnitř lesa, ale bylo to z louže pod okap. Méně vichru, zato více návějí a závějí, takže jsme se pěkně bořily. O pár desítek metrů se Deny ohlídla, a Soňa nikde (ta, jak pak říkala, testovala poprvé v životě, jaké je to stát ve sněhu skoro po ramena). Deny čekala, v zimě se každých deset sekund zdálo jako minuta. Křičela, nic. Popošla, koukala, nic. Volala na mobil, číslo obsazené. Došla zpátky k chatě, kde se naposledy viděly, nikde nikdo, stopy žádné nebo zaváté. Deny, už nervní vidinou Soni spadlé ze srázu, který tam pár metrů prudce svažoval (jako by to Soňa běžně dělala :-)), takže její příchozí telefonát omylem vytípla. Následně pro jistotu omylem zavolala na číslo osoby, kterou léta neviděla. Teprve potom se dovolala Soně, uf, byla v pořádku a po neúspěšném hledání pro změnu Daniely šlapala zpátky k místu, kde se naposledy viděly. 

Zní to jako prča, ale v prudkém větru a bičujícím sněhu ze strany to bylo vážně tápání se natrefit zpět na dohodnuté místo - Deny byla hodně vynervovaná, zdálo se jí, že uběhla aspoň půlhodina. Soňa tvrdila, že to bylo nanejvýš pár minut (ta byla celou dobu nervózní z toho, že se skrz sníh neuvidí ani neuslyší, i mobil měla narvaný na ucho pod čepicí v kapuci). 

Našly jsme se, uf, pak zvládly kus cesty na hraně lesa ve vichru k rozcestníku, který pak vedl mezi stromy do rokle, kde během pár minut bylo vlastně téměř TICHO! Neuvěřitelné. Sváča a čaj v závětří, Soňa kromě tekutin doplnila do batohu malý pych (infocedulku). Ale jedna jí nestačila, tak si na konci cesty výlet prodloužila a šla si ještě pro jednu, která se jí zalíbila předchozího dne.

Nedělní výlet se vydařil, co do využití výletu v roklinách, tak co do adrenalinu i happy endu.

Horká sprcha po příchodu byla balzámem, pěkně jsme to načasovaly, najedly a pobalily na minutku přesně než dorazila paní domácí. Popovídaly jsme si o možnostech pronájmu příště, rozloučily se, skočily do Žabky a tradá do Náchoda na AN, kde se naše cesty rozdělily.

Zazvonil zvonec a povedenému výletu byl konec. Tedy ne úplně, obě jsme dobře dojely domů, Matoušův autobus do Krkonoš žádný vichr z hor neodvál ... A VEČER JSME OBĚ MELY OFICIÁLNĚ POTVRZENO, ŽE SE NAŠE ÚŽASNÉ DĚTI DOSTALY NA STŘEDNÍ ŠKOLY. Teď může zvonit zvonec :-).