Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Nepřivazi
S Víťou jsme členy spolku Lubavia, který se stará o údržbu památek (zejména sakrálních) ve Vojenském prostoru Libavá. Nepřivaz patří k jednomu z míst, které máme na starost. Kaple je jednou z mála staveb, ze kterých zůstal zachován jakž takž celý půdorys. A postupně se stává jedním ze dvou našich aktuálních srdečních projektů, což ladí s jejím názvem - kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Byla postavena v roce 1924, měla na délku asi 11 metrů a na šířku přes 6 metrů, výška i s věžičkou a křížkem byla 14 metrů. Po levé straně kaple stála socha sv. Jana Nepomuckého, z pravé strany kamenný kříž s JK, a od roku 1928 také pomník padlých z 1. světové války.
Torzo Ježíše
Z kamenného kříže se zachovalo torzo těla Ježíše Krista, a to bylo uloženo u pomníčku na bývalém rozcestí obce. Trochu jsme s Víťou dumali, že v případě jakékoli větší obnovy by se mohl stát nějak součástí kaple, a tak jsem jej letos v srpnu (sama!) naložila do auta a odjela zkonzultovat jeho "zdravotní stav" s šikovným kameníkem v Konici. Prošel zatím mechanickou jemnou očistou, je z něj docela "holobrádek" :-), teď jej čeká profesionální chemická péče. Zimu asi Ježíšek stráví v naší stodole, pod střechou, ale asi ne v jesličkách, leda v dřevěných neckách, pokud by trval na biblickém pojetí oslavy svého "narození".
Kaplička SRDCE
O kapli a jejím mírném "comming outu" jsme začali uvažovat minulý podzim (2023), to jsme zmapovali stav. Do prvních větších prací jsme se pustili v rámci příprav na Bílý kámen 2024. Začali jsme s vysekáváním stromků uvnitř a v těsné blízkosti obvodové zdi, hloubkově jsme vykopali a vypleli nálety uvnitř. Malý smrček, který se rozhodl růst skoro uprostřed apsidy, jsme ponechali a před něj z velkého kamene udělali "oltářo/lavičku" s malou výzdobou ze zde nalezených přírodnin.
Na další krok jsme s chutí našli víkend v srpnu, a kromě nářadí s sebou měli hektolitry vody. Letošní teploty v srpnu jsou denně nejníž na 30°C a do kaple slunce, jak stoupá, slušně dosáhlo. Výsledek těchto dvou dnů, vidíte na fotkách - krásně se rýsuje pravá strana apsidy - její zeď je vyčištěna od kořenů a hlíny, kameny, znovu uložené, lépe zviditelňují původní tvar.
Nějak mne napadá, že by v apsidě mohlo být něco jako plocha pro posezení a tak se pouštím do sesuvu od paty jasanu - podařilo se mi vykutat celou čtvrtinu apsidy, to byla dřina hrozná, směs kořenů, kamínků, kamenů a hlíny - fuj, fuj, fuj, velmi nevděčná, trucovitá hmota.
Do připraveného prostoru pak nastupuje Víťa, kterému se myšlenka posezení líbí, a skládá kameny jak Semiramidiny zahrady. Na závěr pro/do/sypávám mezery mezi kameny hlínu očištěnou od kořenů. Kameny, které jsem vytřídila, ponechávám zatím okolo smrčku jako prozatímní podlážku", která ztíží zájemcům / náletníkům jejich pokusy o zakořenění. Snad nejsem moc naivní.
Významná (a ehm zatím bohužel v tom množství bordelu zcela neviditelná) práce se děje i okolo kapličky, kde Víťa ještě prořezává okolí a odklízí padlé části kmenů. Z jednoho jasanu nařezal i prozatímní sedátka.
Lidi, ladí to. Nebylo by to fajn? Kdyby kaplička nebyla jen další "aha, vidím, přečtu si a jdu/jedu", ale místem pro zastavení, odpočinek, posezení, meditaci? ... Byla by stále kaplí, jen prostě více lesní KAPLÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA. Uvidíme.
Konzultace s Chorchem přinesla tipy na to, jak takové projekty řeší jinde. Např. ve Svobodíně (kaple) nebo ve Štolnavě (kaple).
Ohledně případného kříže ... no .. Jarda Machala, jen jsme se mu zmínili, začal hledat doma modřínové dřevo. Musíme ale brzdit. Teď, v prvním kroku musí tohle všecko vědět Jindra (už jsem mu říkala po telefonu, a jsme domluveni, že pošlu fotky), aby to mohl probrat s VÚ šéfem :-). Pak se teprve můžeme, s jejich požehnáním, pouštět do větších zásahů.
Ale to neva, i tak Víťa udělal schůdky poté, co jsem vykopala díru jak Brno a z ní vytáhla první balvánek, tak přesně na schodnici :-). aspoň prozatÍmní.
_ _ _
P. S.: Jen úvaha ke kříži
S křížem je to stejně aktuálně na počátku, zcela otevřené. Možná se jen od klasického dřevěného kříže (kterých je ve VVP dost) odkláním k něčemu subtilnějšímu, možná kovovému kříži (?), který by trochu více na první kuk zviditelňoval název kaple, to "nejsvětější srdce" ... uvidíme. Trošku kolem toho zatím sérčuju, (wiki): zdůrazněním Kristova Srdce se podtrhuje skutečnost opravdového lidství Božího Syna Ježíše Krista. Lidství, které se projevuje nejen rozumem a chtěním, ale také lidství plné citu. Předmětem úcty není srdce v naturalistickém smyslu vypreparovaného orgánu, ale lidské srdce v archetypálním významu.
Paradoxně mně k tomu navedla samotná kaple, neb, když jsem v červenci sbíhala svah, roztrhla jsem si levé lýtko o něco, co jsem nejprve považovala za klacek, který trčel ze svahu. Koukla jsem na to teď o víkendu a děkovala Bohu - prdlajs dřevo! Byl to plát železa zkorodovaného do slušného zubatého ostří. Rána se zacelila dobře díky levandulovo-třezalkovému olejíčku (ten letošní se vážně povedl, je jakýsi zázračný), ale prča byla vykopat to železo ze svahu ven, nakonec Víťa převzal štafetu, ale musel to ukroutit, vede to někam úplně pod kopec. To, co přinesl, ukroucené, vypadalo trošku jako "srdce", velké neforemné, ale vlastně geniálně jednoduché.
Uvidíme. Není kam spěchat, kaple počkala 80 let :-)
_ _ _