Rovnodennost v Krušných horách - Via Czechia severní, poprvé

23.09.2023


_______Seznámení s Krušnými horami na pár dní, od soboty 23.9. - 26.9.2023, bylo krásné a krušné zároveň. V pátek (odjezdní den) Sokolík píše: "Má milá, tak jsem to definitivně naplánoval zde. Nejsou tam všechny "odbočky", ale je to osa pochodu, které se budeme držet. Nakonec jedeme autem, neb dostat se vlakem do KV je OK, ale z KV do Sokolova a pak do Kraslic, to už je na dlouho.

A ve středu seskotačíme do Klášterce nad Ohří - cca 10 km, ponejvíce z kopce. Případně se z Měděnce dá pohnout busnou. Jídlo na tři dny. V pondělí bychom měli procházet Božím Darem a tam nakoupíme."

No, a to bylo skoro naposledy, co jsme se plánu drželi :-). Holt, chcete-li Boha pobavit, sdělte mu vaše plány.

Jak jsme posouvali až jsme doposouvali

V pátek se scházíme odpoledne doma a koukáme na sebe krvavýma unavenýma očima - v tomhle stavu se máme pobalit a jet nocí do Sokolova a tam v 5 ráno nastoupit na vlak? Ha ha ha ha. No nic, sebereflexi máme, takže se v klidu sbalíme a dáme si budíka na 5 ráno. Ehm, vstáváme v 7 a v 8 vyrážíme. Cesta teče krásně, provoz je malý a my se radujeme, když na nás začne pomrkávat kontrolka oleje. Následuje (v krátké verzi): modlíme se, telefonujeme s Abartem, zastavujeme u benzinky, čekáme  minut, měříme olej, kupujeme olej opět s Abartem na telefonu, doléváme olej, pokračujeme v cestě, modlíme se. Kouzelné na tom je asi jen místo, kde se toto intermezzo odehrává: u Kounických řad, u pole s bilboardem na Mutějovický pivovar (kde jsme s Deny bydlely na našem čarodějném padesátkovém víkendu). 

V Sokolově jsme po nákupu okolo 13:20 a vlak nám ujede cca o 10 minut. OK, jedem tedy nakonec až do Kraslice a tam nastupujeme před 15 hodinou do kopců. Plány jsou zcela out.

Ale cesta je krásná, měkká, krajina štavnatě barevná načínajícím podzimem, stoupá se dobře i díky počasí. co je tak akorát na tričko s krátkým rukávem (i pro Sojku). U Fišerova pramene se rozhodujeme pro variantu: okoukneme Skalní město (na masivu Beduín v Rajeckém údolí poblíž obce Střibrná na Kraslicku 755 mnm.) a přespíme někde u něj. Skalní město je třešničkou na dortu tohoto rovnodenního dne (zítra začíná podzim i oficiálně) - je asi typicky pískovcové, jako třeba Broumovské skály nebo další známe (více na wiki zde), jen je koncentrovanější a připadáte si v něm velmi velmi malí.

Stan stavíme blízko kživovatky nad ním, komfortně si uvaříme na posezení čaj a zalézáme do spacáku.

Neděle sv. Vavřince

Ráno je chladné, ale čaj zahřeje a pak stoupáme zpět na křižovatku k Fišerovu prameni, nabíráme vodu, i když malinko voní po sirovodíku, a užíváme si cestu na Špičák (991 mnm), lemovanou dřevěnými skulpturami - za všechny jmenujeme pařezové posezení s andělskými křídly, kde když se posadíte, jste na chvíli andělem, sochu medvěda pod vrcholem Špičáku. Vyhlídka je pěkná, sice se oblaka převalují, ale rozhled je do daleka. Sedíme na žulových schodech na vrcholu vytesaných, posezení je zde více, altánek i dřevěné špalky, koukáme západním až severním směrem přes Rájecké údolí na hřebeny Krušných hor, které tvoří českoněmeckou hranici, na západ je prý vidět rozhledna na Olověném vrchu.

_________

BTW Krušné hory mají asi nejvíce Špičáků, Kraslický Špičák, vrch Špičák, Božídarský Špičák a stejnojmenný kopec u Měděnce. 

_________

Cestou dál lízneme vršek Přebuze a svačíme u zázračné Zuzifkovy ledničky, jakési obdoby lesního baru, jen u cesty. Neodoláme housce se sekanou (ta voní, mňam, lepek nelepek) a víte co? Že se Sokolík musel telefonicky nahlásit, aby dostal polohu druhé bedny s pivem, to ok, ale mají tu i varnou konvici, kávu a smetanu a kalíšky, takže byla i kávička. Neuvěřitelné. Vykračujeme si dál, naším cílem je Horní Blatná. 

Slunce nás hřeje na louce, kde kdysi stávala obec Chaloupky, pauzujeme a kocháme se. Jsou zde stopy po staveních, jak kamenné hromady z chalup, tak remízky stromů, které kolem nich rostly. Trošku nostalgie, vzpomínáme na Libavský prostor. BTW o tomto kraji vyšlo několik knih od Štěpána Javůrka, mimo jiné právě Chaloupky (a Sudetský dům), více zde. 

Putování dnes ubíhá tak nějak samo, ani nám nepřijde, že jsme ušli přes 15 km a končíme velkým lucky shotem - jelikož na poslední 3 km asfaltu stopneme (asi jediné) projíždějící dámy (jedna se narodila v Prostějově a druhá v Kroměříži), ty nás vyloží na náměstí v Horní Blatné a tak si před zavíračkou v místní restauraci stihneme dát kávičku (Sojka) a 2x pivo (Sokolík) a prohlédnout zvenku kostel sv. Vavřince. 

Vavřincovi patří i podvečer u Černého jezírka nad Horní Blatnou - Abertamy, kde jsme spali. Počasí drží a tak si užíváme večer, Víťa navštíví ještě dědičnou odvodňovací štolu sv. Vavřince - byla součásti stejnojmenného obecního dolu Vavřinec. Ražba štoly byla zahájena v roce 1749 s cílem podsednout a tak odvodnit všechny tehdejší dobývky dolů Wolfgang a Vavřinec na Blatenském vrchu. https://www.krusnohorsky.cz/2018/03/13/dedicna-stola-vavrinec/.

Je brzy chladno a tak jsme v 20 hodin ve spacácích, je součástí tohoto výletu, že pořádně spíme. Nebo aspoň co to jde, jelikož vrcholí jelení říje a v noci to bouří pořádně. Ráno se shodujeme, že zvuky jelenů připomínaly chvílemi cirkulárku.

_________

Svatý Vavřinec, patron knihovníků, kuchařů a koželuhů, byl jedním ze sedmi diakonů, kteří byli umučeni při pronásledování křesťanů římským císařem Valerianem v roce 258, dle legendy skonal na železném roštu nad horkým uhlím.

_________

Pondělní "všude zavříno" 

Jsme skoro na 1000 mnm a ráno je to znát, podle Sokolíka je okolo 6°C. Jojky, zimenka, balíme mokrý stan a vlhké spacáky, posilněni čajem vyrážíme, ale slibované slunko se ukáže až okolo 14 hodiny - do té doby lehce pofukuje a mraky se honí velmi rychle. Sokolík tak jde v triku s krátkým rukávem, zato Sojka je dnes zimomřivá a vydrží skoro celý den v mikině a šusťákovce. Brrr, ne a ne se zahřát. Navíc trochu řeší otlaky z bot (Bože, kdy už tohle nebude tématem nějaké naší cesty?) a tak jde chvílemi jen v ťapičkách, což naštěstí v měkkém terénu nevadí.

Vystoupáme po NS Horní Blatné k těžebním jámám na cín a jen koukáme na/do Vlčí a Ledovou jámu. Po cestě dál si všímáme dalších povrchových dolů, ostatně nás provázejí celé putování, je to součást příběhu téhle krajiny, těžba. Posedíme u rozhledny na Blatenském vrchu (1043 mnm) - je to naše první "zavříno", neb oproti info o webu je otevřeno až od 10 a nám se nechce čekat, pokračujeme po červené a po Severní Via Czechia, kolem propadliny dolu Červená jáma (Rote grube) u Abertam - Hřebečné. Chtěli jsme se občerstvit v "hobití" Chaloupce U Červené jámy - ale ehm, mají v pondělky ZAVŘÍNO. Začíná to být frustrující. 
_________

Občerstvení u Červené jámy se nachází na krásném místě Krušných hor, na přední Hřebečné v blízkosti gigantické důlní propadliny Červená jáma. Pohádkově vyhlížející chaloupka, postavenou ze dřeva a hlíny, najdete na místě bývalého hostince, kudy už v minulosti vedly hlavní turistické trasy.

V místech kde již kdysi stával Schneppův hostinec, vznikla romantická dřevostavba, která by se dala nazvat jako "bio chaloupka". Nestavěla ji žádná firma, ale několik nadšených lidí ve svém volném čase. Cyklisté, lyžaři a turisté mohou využít jak venkovní sezení, tak útulnou místnost s kamínky, odizolovanou od venkovního nečasu přírodní izolací v podobě dřeva a zdejší zeminy.

Nápad udělat tu občerstvení pro kolemjdoucí se zrodil v hlavách Blanky Mozdíkové a Petra Kohouta. Petra Kohouta inspirovalo kácení stromů na půdorysu zaniklého hostince k vytvoření stavby z místních surovin. Jako výplň mezi klády posloužila hlína ze zdejší louky. Na střeše se dnes zelená tráva.

_________ 

Tož jdeme dál k dolu Mauritius - prohlídkové štole Kryštof. Grrrrr, prohlídka nás minula o 20 minut a na další nás pán průvodce nevezme, neb má nahlášenou školu a tak nebudou místa. Druhé dnešní zavříno. Zklamaně sedíme, Sokolík si s pánem povídá a okouzlí ho natolik, že dostaneme krátkou 20 minutovou ochutnávku zdarma. 

_________  

Důl Mauritius nad Hřebečnou byl nejslavnějším cínovým dolem Krušných hor, ruda se zde těžila s přestávkami po celá čtyři století od roku 1545 do roku 1944. Jen ve druhé polovině 18. století důl poskytl přes 1000 tun cínu, rozsah těžby v dobách největší slávy v 16. století byl podstatně vyšší. 

_________  

Jdeme dál, Sojce je stále trochu zima, sluníčko sice hřeje, ale tak nějak pofukuje. Posunujeme se dál a neuhodnete, co - ano, i občerstvení Maringotka, když krosujeme silnici z Hřebečné do Ryžovny, má dnes ZAVŘÍNO. 

Btw, příště do Ryžovny musíme!!! má to v názvu rýži (Sojka), je tam hospoda a pivovar (Sokolík). A ano, víme, že Ryžovna není od slova rýže :-) (to místní tradice těžby rud se odráží v názvech obcí -  Cínovec, Měděnec, Rýžovna ad).

Parkujeme u Mrtvého rybníka, to už sluníčko pěkně hřeje, a pak to dotáhneme ještě 3 km před Boží dar, k posezení na NS Ježíškova cesta. Máme potíž s vodou, Sokolík sice najde pramen, ale je to na převaření, jelikož začínají božidarská rašeliniště a voda tomu dopovídá. Druhou potíží je, že nemáme kabel na dobití telefonů z powerbanky (zapomenut v autě), takže jsme na 3% a 11%že víme, kam jít. Chvíli řešíme dilema, zda ještě popojít k dalšímu přístřešku, ale nakonec zůstáváme zde s krásným západem slunce a Sojka s krásnou zimnicí. Večer nám na stan zaťuká myslivec, který nás velmi jemně zprdne, že tady chtěli dnes v noci lovit, je říje, ale ať u ž teda zůstaneme.

Ráno, když vyrážíme do Božího Daru, potkáváme párek myslivců evidentně končících hon, diskutují, zda něco trefili. Po cestě okukujeme další přístřešky, kam jsme včera nevěděli, zda jít, a u toho, co je asi 1,5 km od našeho spaní, je korýtko s vodou. Dobré vědět pro příště. 

Před Božím darem nás uchvacuje krajina, ještě v lehounce podzimně ranním oparu. Stezku rašeliniště si necháme také na příště, jdeme na čas, abychom stihli koupit nabíječkovou šňůru a vykoupit místní "íčko" co do TZ a pak busem odjíždíme do Karlových Varů a dále do Sokolova. Odtud jen kousek do Kraslice pro Žabku, která živá a zdravá na nás čeká. Koupíme ještě jednu TZ a jedeme domů.

ŠECKY FOTKY
Share