Zářijový Pluskoveček a Malý Javorník

07.09.2024
FŠECKY FOTKY

Víkend 6. - 8. 9. 2024 byl zaslouženým balzámem po 14 dnech okolo spouštěcího "šílenství" developer projektíčku navazujícího architektonicky na historii místa, kde se před 100 lety pražila káva. Jj, mám kávičku vážně ráda, ale tohle byl masakr, na kterém jelo 5 lidí několik dní nonstop. A co u toho kdo pil, pánbů ví.

Odjeli jsme do Karlovic - bylo domluveno, že pobudeme a pomůžeme se dřevem, jelikož se Tonda chystá na operaci srdce a pak nebude ve stavu tahat klády, A tak jsme si ubytování pro tohle víkendové toulání po kopcích poctivě (a rádi) odpracovali. V pátek jsme dorazili tak akorát na "dej si čaj a usni". Ráno jsme si v sobotu popovídali s Alenkou a Tondou, poslechli si jejich představu pomoci a trochu to museli zkřížit s tím, co chtěl původně Tomek.

Pak jsme Žabkou popojeli do Stanovnice nad vodní nádrž a od tama započali kratší ze dvou tras, co Víťa na víkend namapoval. Šlo by to aj pěšky z chalupy, ale chtěli jsme se vrátit rozumně, abychom stihli udělat dřevo. Původní nápad, že bychom se třeba pohnuli autem na Bílou a šli okruh někde okolo vodní nádrže Šance nebo Ostravice, Staré Hamry si necháváme na někdy příště, třeba dvoudenku se stanem.

Žabku jsme nechali hlídat krávama, co se pásly kousek vedle. Doleva nebo doprava? Jdeme proti směru hodinových ručiček, a užíváme si lesní pěšinu při stoupání na Frňovské sedlo (960 mnm). Před námi tam doletěli 3 cyklisté a pak z protisměru další, dnes jich bylo docela dost, skoro jako pěších. 

Sedíme u paty jasanu a koukáme na velké šutry u rozcestníku - jeden vypadá, jako by v něm bylo otisknuté křídlo anděla - a tak disputujeme chvíli o andělech, jak se líhnou a z čeho, zda vůbec jsou, jak vypadaj, jak je to s jejich hustotou těla (bez gravitace, z jiných energetických úrovní), zda se umí zmenšovat a zhušťovat atd. a s tím se vydáváme po hřebenovce na Malý Javorník - připojili jsme se tímto na Via Czechia jižní a je to co do počtu lidí znát, je sobota. Ale nevadí to.

Kousek před vrcholem ještě odbočíme doprava, zlákáni cedulí "iba 275 kroků" k Maríkovskému prameňu (https://mapy.cz/s/panovehunu). No, bylo to ke 300, neb jsem počítání po 275 krocích nechala, to už byla bouda budka s pramenem na dohled. Je znát, že je dlouho moc sucho - v prameništi ani kapička, vyprahlo. Ale budka pěkná a "betelně" zavřená! Zpět na stezku to bereme skrz les a pak jsme již na vrcholu Malého Javorníku (1019 mnm).

Tak tohle je dnes malý Václavák, ale "kedže všadě naokolo počujeme slovenčínu, je to skôr Hviezdoslavovo (blava námestie)" :-) :-). Svačíme a pak fotím Víťu u cedule Státní hranice. V záběru má "Tři grácie" nahoře bez, to si udělali pohodlí 3 pánové 65+, co přišli "natěžko" z druhé strany (vau, kéž nám to tak chodí v jejich věku a kéž máme i přátele v jejich věku). Hopkáme po pěšině s výhledy na českou stranu, směr Sedlo Bukovina, a ejhle. 

Proto lidi, co přišli z tohoto směru, měli někteří kávičkové kelímky! To není fake, na pěšině mezi stromy na nás kouká ostajlovaná maringotka - prodejna všeho možného dobrého, alko a nealko a mlsky. Pán s širokým úsměvem a bekovkou má výdejní okénko tak, že kouká přímo průsmykem do kraje. Utahuju si z něho, že mu hosté zaclánějí ve výhledu a domlouváme se, že až bude potřebovat brigádnici, napíše mi. Jsou tady 4 týdny, mají kousek odsud chaloupku, kde pár let žijou, a tohle je jejich nový projekt, "Vintrovka". Říká, že dokud sem se zásobami vyjedou, budou mít otevřeno. Výborný místo pro celoroční sezónu (lapač na cyklisty, běžkaře a pěší) - a fakt, za dobu, co jsme popíjeli cappuccino (já) a Ratara (Víťa) neodolal nikdo, kdo šel kolem. Koukáme do průsmyku a posloucháme štěbetání cykloparty, kdy na pánova slova o nealko si sdělujou: "to nepij, to by tě zabilo." a pak probírají, zda budou platit kartou v eurech nebo o 5 m dál v českých. Ftipálci.

A jo, no jo, jsme technicky vzato na Slovensku, ale je to jen taková malá přepona do sedla Bukovina. Dopijeme, ekologicky roztřídíme odpadky a jdem. V sedle se nás nějaká paní ptá na občerstvení (tamtamy fungují), tak jí maringotku vychválíme a spouštíme se doleva dolů, tento úsek už jsme šli letos v červenci, když jsme si dali z druhé strany Velký Javorník.

Vyjdeme z lesa na na Příschlop sedlo, zde minule okupoval Víťovu hlavu neodbytný motýl :-). Chlapisko usíná ve stínu a já se kochám, neb louka je F I A L O V Á. S cyklistkou, co přijela s partnerem, dumáme, co to je, pak to radši ověříme přes Plantnet. Ocúny!!! ... ne krokusy (šafrány) ... nádhera pod tím nebem modrým a kopcama za nima. Chvilku s paní klábosíme o kole a chození, o trasách, pak přijede táta s dcerou a ptají se, zda nemáme vodu, neodhadli zásoby a je vedro, naliju dívce do lahve půl litru. 

Sedím a trošku medituju a pak se leknu, hrozně, před očima se mi zahoupe macatý pavouk křížák, přiběhl (doslovně) zkontrolovat pavučinu a pak zase frnknul po vláknu do dřevěného ostění chaty. Na to, jak je to velké, běhá to po tom mikrolaně bravurně rychle - holt denní trénink se nezapře.. 

Víťa se budí a jdeme dál, po žluté do kopečka, kolem Giguly, kousek za ní je na vrcholku "louko-kopce" s vyhlídkou malebná kaplička,. Podle mapy je zděná, ale není to vidět, je přikrytá šindely. Uvnitř se mi podaří vykoukat obrázek PM a spoustu pavučin. Píšou, že není původní, a že byla upravena v roce 1930 - https://mapy.cz/s/papesonoto). Ještě kousek a jsme na Javorníčku - zde se odpojujem doleva dolů, zpět k Stanovnici (příště si to můžeme dát pokračováním do VK).

Určitě sem půjdem, a hlavně s motorovkou - jsou tu stromy "boubelky", s těma zhuštěnýma boulema na vyřezávání.

Krávy hlídaly dobře, Žabka je na svém místě. Nalodíme se, nakoupíme v Karolince, co Alenka chtěla, pauzička a pak do práce. Víťa řeže a skládá dřevo, já pleju brutální chodníček (aby se jim v zimě dobře odhrnovalo, říká Tonda, ale já ho vážně podezřívám z toho, že mi to zadal naschvál). Poslouchám u toho audioknihu Den trifidů, tak se to dá, ale po 3 hodinách mám dost - nicméně vyhrála jsem a Víťa také, morálně také ustál tupou pilu. Padla. A my také :-). Blik, tma.

V neděli se ráno projdeme jen tak příjemně na Káni a okruhem kolem oveček zpátky, doděláváme dřevo, já poprvé v životě štípačkuju ... pak balíme a zametáme po sobě stopy. Oběd uděláme doma, v tom teple nemáme vůbec hlad. Loučíme se s Tondou, Alenkou a Benem... 

Na 17 hodin jdeme do Metropolu na film VLNY, a ačkoliv jsme utahaní jak koťata, film nás usnout nenechá, je ÚCHVATNÝ. Bez patosu, dobrá kamera, dobrá hra s barvami a prolínáním herců a dobových záběrů, příběh uvěřitelný... Není divu, že film na KVIFF sklidil potlesk vestoje, měla jsem chuť na konci tleskat taky. Smekáme, Jirko Mádle. Jdem si dát limču / pivo a chvilku to probíráme, doma jsme rozumně, v 21:30 spíme jak dřeva.
_ _ _ _

Trasa: https://mapy.cz/s/gefosamoja, převýšení (cca 600 m), délka 14 km (na mapě 12 km).

Malý Javorník https://maly-javornik.ceskehory.cz/) 

COLCHICUM / Ocún je pro svůj podzimní květ a vzhled podobný šafránům sympatickou nízkou podzimní květinou. Kvete od srpna do listopadu a celá rostlina je prudce jedovatá. V době kvetení nemá rostlina žádné zelené orgány (kvete bez listů) a proto se jí lidově říká bacoun, naháč, naháček, nahá ženská, holopanna, hadula, bogdalec, hacoun, sirotka apod. https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=2777 Neplést s koniklecem nebo krokusem (šafránem). Ocúny kvetou na podzim, zatímco krokusy kvetou na jaře. Ocún má 6 okvětních tyčinek, zatímco krokus pouze 3. 

Možné trasy na příště:

https://mapy.cz/s/nadamosolu Dojeli bychom do Nového Hrozenkova, odtud busem 08:31 na místo startu. Došli bychom do Huslenek a odtud vlakem zase zpět do Nového Hrozenkova. 

Nebo autem na Bílou a šli okruh někde okolo vodní nádrže Šance, nebo Ostravice, Staré Hamry. To někdy příště, třeba dvoudenku se stanem. 

Zajímavosti tohoto týdne

FŠECKY FOTKY
Share