Pod širákem u Orlíku

Štavnatě zelený byl víkend 2.-4.6. 2023, kdy jsme prošli pásmo Orlíka. Naše první společné "pod širákem" okořeněné tzv. jahodovým úplňkem (tzn. spíte pod žárovkou, kterou lze vypnout jen tím, že si přetáhnete spacák přes hlavu). Trasa z Vrbna pod Pradědem přes Medvědí vrch a Orlík do Jeseníku byla nádherná, tráva i stromy se chlubily nejsytější mladou zelení. Lidí a turistických cest málo, počasí tak akurát a možností, kam odbočit, hóódně. Určitě se sem vrátíme a půjdeme směr Zlaté hory přes kapli sv. Anny (a Marty).

Pátek - u Krakena nad Bílým potokem

Bus / vlak je v pátek podvečer problém, a tak vyrážíme Žabkou do Vrbna, necháváme ji kousek za Ludvíkovem u budovy, která mohla být kdysi školou a pak koloniálem. Batohy na záda, Bílý potok, ťapkáme pohodových 5 km ke skalním převisům. První a poslední pořádné zvíře tohoto výletu je mohutná laň, která nám přeběhne přes cestu. Vlevo pod námi teče Bílý potok, a zřícenina, ke které jdeme, leží na Solné stezce.

Klíčovou odbočku nám oznamuje technomuzika. Dva mladíci si na skalce skoro u cesty rozdělali oheň, povídají si a k tomu mají "lyrickou" hudbu pěkně nahlas. No co už, scházíme pod ně a Sokolík jde hledat místo, které si pamatuje jako vhodné pro přespání. Našel, a nikdo tam nebyl. Muzika už moc slyšet není a pak to asi mladí zabalili. My se zabydlujeme, Sojka rozdělá oheň a Sokolík spaní, povečeříme a s čajem sedíme u ohně. Dumáme nad tím, kdy lidstvo začalo mluvit, kdy a jak došlo k tomu, že používáme řeč. Spát budeme "mezi šutry", na velkém balvanu, který se utrhnul a vytvořil tak mezeru tak akorát, s velkou přirozenou střechou nad sebou. Sokolík si myslí, že se tomuhle místu říká Kraken, a jeho domněnku potvrdí mladý pár, který přijde okolo 23h a když nás vidí, ihned se s přáním hezkého večera odporoučí. Než zalezeme do spacáku, okukujeme měsíc, který je obrovský, Sojka dočítá, že úplněk bude v neděli v 5:41 hodin ráno - říká se mu "jahodový".

___________

Jahodový úplněk, kterému se někdy přezdívá i Úplněk růží, nastává v neděli 4. června 2023 přesně v 05:41 hodin a je v ohnivém znamení Střelce. Přináší obecně touhu užívat si života plnými doušky, vždyť je zasvěcený radostnému, optimistickému a ohnivému znamení Střelce.

___________ 

Ráno nás budí světlo pomalu, zato ptáci šveholí na plný kule od páté rána, odoláváme, jak to jen jde. Nakonec Sojka otevře oči a nad hlavou má kamenný strop s kresbou podobnou tomu, co jsme viděli na Bradle - rytmus je tak trochu jako vodní plocha, moc sympatické. Ale jak Sojka doma kouká, podobnost byla jen náhodná, jde o zcela jiné horniny.

_______________ 

Složení skal

Zdejší skály nás sice neomráčí svojí výškou, ale při prohlídce skalních stěn budeme překvapeni jejich rozmanitostí a zajímavými geomorfologickými jevy. Pískovcová skalní města mají sice výzdobu svých stěn mnohem rozmanitější a pro lidské oko působivější, ale i tyto skály, tvořené prastarými horninami, mají svůj půvab. Nenalezneme zde sice voštiny, skalní dutiny a jiné známé jevy, vznikající při zvětrávání pískovců. Zato ale skály tvořené rulou, svorem, migmatity či fylity mají své stěny pokryty zajímavými vrásami a jejich na sebe naskládané lavice nám z profilu svými tvary připomínají podoby lidských tváří, zvířat či bájných bytostí... V krásném skalním městě u hradu Rabenštejna nalezneme také unikátní "vyjímku potvrzující pravidlo" - čelo jedné skalní stěny je celé celičké provrtáno mnoha otvory, dutinami a podélnými žlábky, což je u rulové skály naprostá rarita! 

(Zdejší skalní útvary nebyly dosud odborně popsány. Podle některých charakteristických detailů a podle mého skromného názoru je část skal s vrásami tvořena rulou a také fylity. Ale tu spodní část Vysokých skal pod nepatrnými zbytky skalního hrádku a která je téměř naprosto věrnou kopií skal Pasáku u Branné, tu už tvoří jiný "stavební materiál" - stal se jím amfibolit anebo jemu nejpříbuznější hornina.)

_____________

Sobota - přes Pytláka, Medvědí vrch a Rejvíz do Bílých skal

Po snídani balíme a sejdeme nejprve kousek dolů až do zbytků jedné z věží strážného hrádku Rabenštejn, a pak 200 výškových metrů nahoru na Pytláka (1040 mnm) na první z úchvatných vyhlídek. Sokolík říká "zavři oči, otoč se, a teď koukni" a Sojka "Jéé, Ještěd" a Sokolík skoro upadl ze skály. Marně mu Sojka vysvětluje, že si ho dobírala, že vyjímečně (ač je zeměpisný mimoň, to už se ví) ví, že je to Praděd, ale že je to náš vtípek s Danielou.

Posedíme a pak okolo studánky a Jánské chaty šlapkáme na Medvědí vrch (1216 mnm). Přímo přes přes něj nevede turisticky značená trasa, jen pěšinka. Cesta je travnatá a měkká, jarně zelená, ale není mokrá, borůvčí všude okolo, ticho a opakované vyhlídky na Ještěd (chichi, odpoledne už to říká i Sokolík). A sluníčko tak akorát. Sestup je poklidný, vlníme se opět mírně nahoru na Orlík (1204 mnm).

Spouštíme se na Jelení cestu a pak na Zámecký vrch ke zřícenině Koberštejnu. Po zelené pak z kopce scházíme ke Starému Rejvízu a tady začalo být Sojce "divně". Nespravila to ani vyhlídka kapli sv .Anny, ani možnost Lurdské jeskyně. Pod Zámeckým vrchem si Sojka prostě lehla a na půl hodiny usnula. V Rejvízu do sebe nalila 2 turecké kávy a kofolu, pomohlo to, ale jen na chvilku. Moták hlavy, žaludku, zimnice - divný. Není to ale tak zlé, abychom zůstali zde (a že v Rejvízu je každá chalupa na pronájem, je to námezdní městečko). Na konci obce diskutujeme novo-stavbu vlevo, dřevo a černěný kov... modernistické zpracování "stodoly" - líbí/nelíbí není vše, to, že se nám líbí práce architekta neznamená, že tam chceme bydlet. Kecáme a jdeme kousek naučné stezky k rašelinnému jezeru "Velké mechové jezírko".

_____________

K mechovému jezírku se váže jedna místní pověst. Kdysi dávno tu stálo hunské město Hunohrad, jenomže jeho obyvatelé byli hříšní, a tak se celé město za trest propadlo do zdejších močálů. Při jasném slunečném počasí je prý ještě dnes možné v obou mechových jezírkách spatřit zdi a věž zdejšího kostela. Jde v podstatě o obdobu příběhu o Sodomě a Gomoře. Nedaleko odsud byl však opravdu nalezen hunský pohřební hrnec.

A ve Velkém mechovém jezírku by se měl nalézat poklad tohoto města, který hlídá tajuplná postava pastýře Gilla, ke kterému se váže ještě několik místních pověstí.

_____________

Pak už máme jen asi 5 km k Bílým skalám (922 mnm), kde bychom měli spát, Sojka si je díky opětovnému "divnostavu" pamatuje v oparu, prostě klade jednu nohu za druhou a ono to nějak jde. A pak se stane malý zázrak během pauzy, kdy Sokolík letí dolů kopcem zjistit, zda je spaní u některé z chat možné (https://mapy.cz/s/benahafofu) a nechá Sojku odpočívat -  hlava i žaludek se uklidní.

Takže večer je nakonec velmi pěkný, vybereme si horní chatu s terasou s výhledem na Jeseníky a Rychleby, oheň dnes nerozděláváme, vaříme kaši s tuňákem, čočkou a smaženou cibulkou a několik kotlíků čaje, abychom zahnali počínající únavovou zimnici. Přece jen jsme ušli 25 km. Když jde Sojka v 1:30 čurat (očekávaně vzhledem k těm hektolitrům čaje), čelovku nepotřebuje, úplněk je přesně uprostřed oblohy a celé údolí svítí jak při polární záři.

Neděle - Zlatý Chlum, Křížový vrch a domů

Práci hulákají od 5, takže budík v 7 je vlastně vysvobozením, z poslední vody vaříme čaj, který pijeme na terase s rozhledem do široka daleka (jenom těch pár smrků, co zavazí uprostřed, by Sokolík popílil), trochu majitelům chaty závidíme. Balíme a s osvěžením u studánky dojdeme k rozhledně Zlatý Chlum. Víme, že je brzo a bude ještě zavřená, ale nevadí, okoukneme ji alespoň zvenku a pak sestupujeme příjemnou pěšinou na Vyhlídku Křížový vrch (698 mnm). Jejda, krásný šutr, ale nemáme s sebou levitační zařízení, tak ho Sojka aspoň obejme. Kostelík pěkný, vedle "rockerský" Ježuch na kříži), restaurace otevřená a my máme čas. Kávička a pak scházíme křížovou cestou proti toku zastavení do Jeseníku na autobus v 11 hodin. Zastavení jsou pěkná řezbářská práce.

V Jeseníku jsme s předstihem a tak projdem centrum a obkroužíme Vodní tvrz na Zámeckém náměstí. Je jednou z mála zachovaných středověkých staveb toho druhu u nás, a je zapsána v seznamu kulturních památek. ,

V tvrzi je aktuálně Vlastivědné muzeum Jesenicka, koukáme na letáčky, hmm výstava "Expozice čarodějnických procesů v Jeseníku" a "Spirála času Země" vypadají dobře, holt příště. Po svačince se zastavíme v kostele, kde Sojku fascinuje portrét staré paní v rámci výstavy zde instalované "Člověk a víra". 

Autobus nás vzorně vyplajzne asi 300 m od auta. Popojedeme ke snobskému PARKHOTELu, trochu na nás padá únava, kávičku mají dobrou, třeba to Sojku zvedne, obdiv Sokolíkovi za Birela - a domů. Žabka na nás vzorně čeká, takže směr Olomouc, ovšem se zastávkou v Rýmařově v centru Turistických známek. Sokolík je v ráji, dokupuje známky a velmi těžko ho jde odloupnout od stěn posetých známkami. Na Wanklovce přebalit a nabalit (ANO! už se zase stěhujem !!!!!!!!!) a hurá na Štěpánov.

Vana a spát. Opíkat se bude zítra. Howgh.

Trasa

Původní trasa zde https://mapy.cz/s/cekubagala, nakonec jsme výstup nad Jeseník oželeli, takže celkem 39,07 km.

____________

P. S. Vrátíme se sem!!!!  Medvědí vrch byl přenádherný, vede přes něj jen pěšinka, nikoliv turistická cesta a je to sympatické. A s vyhlídkami. A neviděli jsme tu kapli !!! https://mapy.cz/s/paluduhubo

P. P. S. Cestou do Vrbna i pak v Rejvízu diskutujeme, zda nekoupit někde chalupu na pronájem .. třeba s někým napůl... no jo, a kdo a kdy se o ni bude starat? hmmm.

P. P. P. S. Trasa celkem okolo 39 km byla na stehnech při vysedání z auta v Olomouci znát :)-