Puťák 2023 Bílé Karpaty

MNOHO POPRVÉ

• Vašulda i Vojta spali poprvé pod širákem.
• Poprvé jsme takto v partě šli Bílé Karpaty.
• Vojta si vyzkoušel chůzi s trekovými holemi, pomáhalo mu to, sám si o ně říkal.
• Mrňouskové se poprvé koupali "petkováním".
• Premiéru měl náš nový stan. Poprvé jsme v něm spali ale až ve čtvrtek.
• Vojta i Vašulda poprvé jeli na koupališti na tobogánu.
• Sojka zvládla 5 dní jen na polystyrenovém chlebu a téměř bez masa a jde to. Že by se blížil vegetime?

_ _ _ _ _ _ _ _ 

POČASÍ

Konstantních 30°C

_ _ _ _ _ _ _ _  

TRASA

https://mapy.cz/s/garagugana 

Cesta Bílými Karpaty se vlnila po česko-slovenské hranici, do cca půlky kopírovala trasu Via Czechia - Jižní. Původní záměr dojít do Vlárského průsmyku (Brumov-Bylnice) jsme ve středu večer změnili, neb kluci byli docela utahaní a chtělo to ještě trochu zábavy i pro dětské dušičky. 

ŠLI JSME (A UŠLI JSME)

Z Javorníku nad Veličkou - Starohrozenkovský lom (pondělí až čtvrtek), ve čtvrtek ze Starého Hrozenkova do Luhačovic, v pátek vlakem do Olomouce. Trasa vedla 36 km po Via Czechia - Jižní.

Celkem jsme ušli asi 63 km (malí) a 66 (velcí).

VRCHY A VRCHOLY

• Kubíkův vrch - 684 mnm.
• Šibenický vrch - 708 mnm.
• Kašpariskův vrch - 778 mnm.
• Velká Javořina / Veľká Javorina - 970 mnm.
• Nová hora - 552 mnm.
• Velký Lopeník / Veľký Lopeník - 911 mnm.
• Malý Lopeník - 881 mnm.
• Mikulčin vrch - 779 mnm.
• Rapantův vrch - 788 mnm.

CELKOVÉ PŘEVÝŠENÍ asi 1840 m.

_ _ _ _ _ _ _ _  

ZTRÁTY A NÁLEZY

• Sojka ztratila nůž

_ _ _ _ _ _ _ _   

BOBŘÍCI

Připravili jsme Knihu 12 Bobříků (některé jednorázové a některé průběžné) a Vojta i Vašulda splnili 9 z nich !!

• Bobřík času
• Bobřík míření
• Bobřík výdrže
• Bobřík vzpomínek
• Bobřík mandaly
• Bobřík "jak si usteleš, tak si lehneš"
• Bobřík zametání stop
• Bobřík dochvilnosti
• Bobřík architekt
• Bobřík poezie ( letos nevyšel - X)
• Bobřík pamatováka (letos nevyšel - X)
• Bobřík hygieny (letos nevyšel - X)

_ _ _ _ _ _ _ _  

Co mají srpnové pondělí až pátek 21. - 25.8.2023 a Bílé Karpaty společného? Inu, nás! Alespoň kousek jsme prošli (bez Baru, tu prostě na tenhle typ trávení času neulovíme).

Mara s holkama dali vědět 3 dny předem, že se letos nepřipojí, tož jsme aktualizovali původní plán a odjíždíme v pondělí ráno. Sojka maximálně rozcvičila koleno o víkendu (cca 30 km) na dámském víkendu v PP Krounky a Novohradky a v neděli jsme se sešli večer doma.

Finiš balení, Sojka smaží řízky a spolu se Sokolíkem dokončuje pro kluky Knihu Bobříků. Ehm, moc jsme doufali, po loňské zkušenosti, že si Vojta vybere Bobříka mlčení, ale prča je, že až po návratu z hor jsme zjistili, že jsme tohodle Bobříka stejně do Knihy zapomněli dát - ne nejsme my kouzelní? 

_ _ _ _ _ _ _ _

Den 1. - pondělních 11 km (Javorník nad Veličkou - Šibenický vrch)

Ráno všichni (!!!) vstali a vlak v 7:09 jsme stihli pohodově. Lístky jsme koupili ne do slovenských Vrbovcov (neb by stály 980 Kč), ale o zastávku dřív, do Javorníka nad Veličkou (553 Kč) - holt, překročení hranic, ačkoliv jen 5 km, je drahá záležitost. Po cestě jsou 2 výluky, Vašulda zvládne hravě v buse i ve vlaku zabrat a probudit jej a vystoupit včas je trochu adrenalin. Průvodčí nám tvrdí, že Javorník je lepší volba než Vrbovce, uvidíme. Začínáme studeným pitím v místním koloniále - teplota venku je 30°C - a kŕleš. Po 10 metrech se projevují první slabiny, Vašuldovi nesedí popruhy na  batohu a Vojtu dřou kalhoty pod bederákem, ale do první studánky to vyladíme. Chmury pomáhá zahánět odrostlé bílé kotě s mývalím ocáskem, kterému je viditelně tak horko jako nám, doprovází nás přes 1 km a za odměnu mu u studánky věnujeme každý kus řízku a nalejeme vodu. Kocourek všechno zblajzne a mizí.

Kluci si splní prvního Bobříka (viset na stromě aspoň minutu rukama i nohama), pak v tomto dni oba dají i Bobříka času (odhadnout trvání jedné hodiny).

Pokračovali jsme s přestávkami a krásnými výhledy na krajinu k cíli, na Šibenický vrch, kde jsme okolo 15 hodiny - stále je 30°C. Kluci se zabaví v lese, Vašulda hledá hříbky, Vojta staví 3D mandalu a Sokolík jde ověřit pramen. Vašulda našel 2 babky a nějaké (asi) růžovky, pak se pouští do Bobříka mandaly, udělal krásnou pěticípou mandalu na cestě, je tedy k dispozici i dalším putujícím. Během skládání volá: "Sojko, ten strom na mne kouká." A fakt- bučina je plná "okatých kmenů", je to dost zvědavý les.

Vojta i Vašulda zkoušejí Bobříka míření, nevyjde to, Vašek to neřeší, Vojta se na hodinu urazí. Přesouváme se dále od cesty pod konečnou lanovky, je tam i "kvalitnější" stín. Vaříme, kluci jdou k Anežčině studánce pro vodu a "opetkovat se", po návratu se meje Sojka, která mezitím začala stavět stany. Kluci si připraví spaní, stany jsou jen záchytné, spát budeme pod širákem (kluci poprvé v životě, ostatně petkovanou si dali také poprvé). Mlaďáci se pak nahánějí po lese a po večeři píší do svých záznamníků. Zápisy si přečteme, Vašulda nakreslil parádní "průhled do lesa", jinak se nám dospělým zdá, že vynechali spoustu zážitků, tak se domlouváme, že doplníme každý den ještě na střídačku zápisy k nim i za nás, vždy s fokusem na toho, do jehož deníčku píšeme. Usínáme v tichu pod hvězdami, rosa skoro nepadá. Všechny řízky jsou snězeny.

Den 2. - úterních 17 km (přes Velkou Javořinu 

Ráno jsme v plánovaných 8 hodin víceméně ready, neb rosa skoro nebyla a vše rychle uschnulo. Odcházíme v 8:30 k Anežčině studánce, ztěžkneme o nabranou vodu, napijeme se, Vojta postaví domeček pro skřítky a trefí se do stromu, takže má splněny Bobříka architekta a Bobříka míření. Cestou k pomníku partyzána Dibrova řeší Vašulda padající gatě, poradit si nenechá a tak popotahuje a popotahuje. Ve stoupáku na Velkou Javořinu už Vojta nemůže, táta si od něj bere druhý stan (ještě že je extra light, ten stan, ne Vojta). Tímto se definitivně mění Sokolík v sherpu / soumara výpravy. I dnes je okolo 30°C, na kopci sluníčko pere, kape z nás jak z kohoutku. Malý kousek po hřebeni a jak scházíme k Holubyho chatě, kocháme se parádními rozhledy a výhledy, VLEVO na česká města a hory, VPRAVO na Slovensko. Studené nápoje do nás jen zasyčí, pak posvačíme pod chatou, abychom měli sílu na ostrý sestup do Květné. Naštěstí jdeme ve stínu, les je smíšený, hojně je zastoupena bučina, některé stromy jsou vůčihledně fest letité. Cestu nám zpestřují kmeny popadané přes cestu, padá i Vašulda, naštěstí bez následků. 

V Květné opět chladíme těla zevnitř i zvenku (klimatizací v obchodě, nanuky a pitím), pak padá rozhodnutí jít na kúpalisko - sice nemáme plavky, ale projde nám i to ve spodním prádle. Příjemně strávená 1,5 hodina, jezdíme na skluzavce a vytáhneme kluky i na tobogán. Jedou poprvé v životě, a nebyl by to Vašulda, aby to nebylo s entree, prostě se zaseknul v půlce tobogánu a plavčík mu seshora ukazoval, že si musí lehnout, aby mu to jelo.

Osvěžení, umytí a vypraní (:-)) bereme opět batohy na záda a šlapkáme směr Staré díly a okolo Březovské kyselky k potůčku u starého mlýna (Zlatný potok). Dobereme vodu a napijeme se pořádně, ojoj, je to po vůni i chuti sirně železitá voda, copak to asi udělá s naším zažíváním. Dojdeme k místu přespání, zatím dobrý.

Louka sice není posekaná, ale je tu ohniště a lavice s lavičkami přímo u potoka, přístup na koupání skvělý. V nohách máme 17 km a na koupel se těšíme. Vojta čistí ohniště a 45 minut se snaží rozdělat oheň. Vaříme a tu se u nás zastavuje pán s petkami, je to místní hajný a dává nám ochutnat vodu, kterou lze nabrat 250 m odsud. Je to pramen, který vedl údajně starostu k přemítání o tom, že zde založí lázně, pak navrtali tento pramen a ouha, v Luhačovicích přestala téct Vincentka :-). Chutná to stejně. S hajným pak probereme obecně trendy a úskalí obnovy a péče o lesy, trochu lokální politiky (zajímavý se zdá pan Zimčík, zde odkaz na jeho školu https://skolybrezova.eu/o-nas/predstavujeme/rediteluv-blog). Na odchodnou si ještě vyslechneme poutavý kousek historie o dobývání Lopeníku, údajně se na něm na konci války opevnilo 7 Němců a museli ten kopec rozstřílet, dodnes se dřevo odsud nedá řezat, kolik je v něm kovu. Mimochodem poté, co kopec dobili, se Rusové opili tak moc, že je zase na oplátku vystříleli místní nebo Němci a tak to bylo několikrát dokola. Hajný se loučí, jsme klidní v tom, že spát zde smíme, jsme na obecním.

Nakonec nás před večeří Březovská kyselka prožene, tedy dospělé, mlaďoši jsou odolní. Voda na koupání je příjemně teplá, pokud se to o vodě v potoce dá říci. Padá bohatá rosa, kluci zapisují zážitky, ve spacáku si je čteme, tedy naše včerejší a jejich dnešní. Opět ticho a nekonečno hvězd, některé poznáváme, pak usínáme. Stany nestavíme.

Den 3. - středečních 20 km (končíme v lomu u Starého Hrozenkova)

Ráno je celé poctivě nacucané rosou, balíme věci vlhké s tím, že je na Lopeníku vysušíme, předpověď je příznivá. Čaj a snídaně, přímo vedle našich spacáků zaparkuje moped, pán prostě jde do lesa na hříbky .-). Jak tak koukáme na Velký Lopeník, na který dnes půjdeme (vypadá neškodně, ale to jsme se šeredně spletli), přitáhne Sojčinu pozornost zvláštní strom - bříza? Nee, topol. Podle Víti je to ženský topol, ale Google uvádí věci na pravou míru, jde o topol bílý (Populus alba nebo topol linda nebo jen linda). Víťovo tvrzení, že je topol dvojdomý, je pravda, ale nesouvisí to s barvou a tvarem stromu, klasický štíhlý tmavý je topol tmavý (Populus nigra).

Vydáváme se na cestu, cedule na křižovatce říká "podél pole až k lesu", rádi ji poslechneme neb je ve stínu a slunko je jak žárovka - do 9 je to OK a pak blik a 30°C. Vstupujeme do lesa a před prvním pruďákem je infocedule, les je tak trochu prales javorů, buků a ??? Ano, Velký Lopeník je třetím nejvyšším vrcholem Bílých Karpat. Vylezeme první část, kousek jen nakloněná rovinka a pak bác, druhý pruďák. OK, vylezeme a pak se necháme uchlácholit, povídáme si o letadlech a bitvách ve 2 SVV, načež se kolem nás mihnou 2 mladí strakapoudi v ukázkové "letecké" bitvě mezi stromy. Za zatáčkou křáp, třetí kolmice, Vojta se pak kasal, že údajně šel 100 m po čtyřech. A jsme tu, u rozhledny. Skoro sami, takže okupujeme mýtinu okolo rozhledny, kde rozložíme VŠECHNO a sušíme.

A pozor, Březovská kyselka zvítězila i nad Vojtou, odbíhá do lesa. Pánové jdou na rozhlednu, Sojka si dá kávičku. Máme opět bílého zvířecího společníka, tentokrát psa, pan rozhlednář poté, co jsme ho zase nakrmili (psa, ne pána), nám prozradil, že je místní a chodí sem nahoru na procházku.

Po cestě dolů přes Malý Lopeník už víme, že obchod ve Starém Hrozenkově nestihneme a tak si na Mikulčině vrchu v klidu dáme pořádný oběd a pak sejdeme téměř bez vody do městečka. V posledním kopci nám vodu napustí komunikativní pán u rodinného domečku a my dolezeme do lomu, v nohách máme 20 km a už je podvečer. Krásu již zarostlého lomu vnímáme my dospělí spíše okrajově, neb je potřeba uvařit atakdál, ale kluci lezou po stěnách a moc se jim tu líbí. Vašulda měl dnes svůj "zásekový" den, vyhodnocujeme to jako únavu a měníme plán, Žítková a Vlárský průsmyk musí počkat na jindy. Kluci uvítají možnost, že zůstaneme zítra dopoledne v lomu a pak se přesuneme do Luhačovic na koupání. Rosa padá a hvězdy svítí, dobrou noc.

Den 4. - čtvrteční lom a Luhačovice, přesto 15 km

Sojka ráno skáče do obchodu pro jídlo a pak si konečně užíváme lom, je překrásný, není divu, že je součástí Naučné stezky Moravské Kopanice. Těžil se zde čedič. 

_ _ _

Čedič je tmavá výlevná vyvřelá hornina s charakteristickou porfyrickou nebo sklovitou strukturou, někdy s vyrostlicemi jednotlivých minerálů. Vyskytuje se však i ve formě škváry, bez viditelných krystalů. Obvykle má šedou či černou barvu, zvětralý čedič má barvu spíše šedou.

_ _ _ 

Mlaďoši horolezou nebo spíše lomolezou, také my se procházíme, lom je již příjemně zarostlý se spoustou zákoutích ve 3 úrovních, několik ohnišť a dobrá rovná místa na spaní. O patro výš stojí auto se slovenskou SPZ a v lomu s námi spal postarší pár, který přijel včera po setmění obytňákem. 

Vašulda staví suprovní domeček pro skřítky (má Bobříka architekta) a Vojta jde po diskuzo o hodnostech v armádě do mandaly, jako základ má znak pro podporučíka (Bobřík mandaly splněn, moc se mu povedla). Sušíme věci a balíme, počasí stabilní ve svých 30°C, ve 13 hodin nám jede bus. Ten to bere i smyčkou přes Žítkovou, takže se pokocháme výhledem na to, kudy jsme měli jít, třeba to bude naše nástupní místo pro další rok putování, ať již s bójema nebo sami.

V Luhačovicích jsme s přestupem za hodinku a 7 minut, pak popojedeme nad město do autokempu u Luhačovické přehrady (místní část Pozlovice), kde odložíme batohy. Kluci odbíhají do místního lanového parku u vody, my stavíme stany. Nemine nás podvečerní procházka, neb v kempu NIKDE, ani v restauraci, neberou hotovost, a tu už nemáme. Je to příjemná procházka podél říčky Štávnice, a bez batohů (!). Nezdá se to, ale nachodili jsme, nenápadně, 15 km. Kluci si koupili pítka a ochutnali jsme pár pramenů ("pomalu, Snejpsi", jak říká Baru), do petek jsme nabrali Vincentku.

Po večeři limča v kempu v hospodě, dopsali jsme vzpomínky do deníčků a přečetli si je, Vašulda kraluje s obrázkem pramene Ottovky. Tentokrát spíme ve stanech, pro nás je to premiéra v novém ultra lightu, který Víťa koupil pro rumunské putování, na které jsme nejeli.

Den 5. - pátečních 5 km na - návrat do Olomouce

Žárovka slunko stále funguje, takže v 9 se zapne a vše je do chvilky suché, Sojka si jde odvážně půjčit do vedlejšího stanu nabíječku na mobil, jelikož už jsme skoro na suchu a powerbanky jsou už prázdné. Pobalíme a u toho se domlouváme, že pojedeme domů dřívějším vlakem, zvládneme 1 hodinu koupání (pánové si půjčují šlapadlo se skluzavkou a na střídačku kapitánujou), pak se rychlejším tempem přesouváme přes nabírání Vincentky do petek na vlak. Víťa odmítá opustit Luhačovice, neb vidí plakát, že zítra jsou zde pivní slavnosti, pak na morál pokračuje k vlakáči. O půl třetí jsme v Olomouci a kluci lačně doplňují Minecraft absťák na kompjůtrech. Dáme si pizzu, Sojka ještě dietně kuře a ovoce. Celý puťák zakončujeme Poděbradeckou koupačkou. U langoše a pití dopisujeme a dokreslujeme poslední příspěvky do vzpomínkových deníčků a čteme si je. 

Kluci splnili oba 9 Bobříků z 12 !!! Slavnostní vyhodnocení mají slíbeno na další víkend. Ve 20 hodin předáváme kluky mámě a odjíždíme úplně gumoví na Štěpánov.

V sobotu Sojka s Sokolíkem deratizují výbavu, perou a dosušují spacáky a stany a užijí si výlet na Mladějov - Blosdorf 1915, kde se koná rekonstrukce bitvy z 1 SVV. Cestou zpátky, hádejte co, Sokolík hlásí, že mu není dobře, je to zlé, jelikož ignoruje i to, že v Moravské Třebové jsou také dnes pivní slavnosti a jedem přímo přes centrum. Je to po čtvrté během 2 měsíců.

Tádydádydá, a to je vše, přátelé.