Romania, Căpățânii a Buila-Vânturarița, 2022

Jak poznáte, co je v životě důležité? Že vám to dojde a je zle. Nemít prachy? V horách nevadí. Nemít teplou vodu, šampón s kondicionérem, kávu, rohlíky, šunku, vajíčka, čerstvou zeleninu, suchý boty - nevadí. Ale když jsme čtvrtý den večer z pytlíků černého čaje dělali "druhák" a "třeťák", a dokonce jsme míchali v kotlíku černý čaj s mátovým bez vyhlídky na sehnání dalšího, bylo to tu. Jo, to vadí!

Aspoň že med a umělý citron s námi přechod pohoří Căpățânii a hřebene Buila-Vânturarița vydrželi až do konce.

Pátek 5. 8. 2022: žluté auto, žlté auto, "šárga auto", "másina gálbena"

Dvě auta (Žabka a Zlatka), osm lidí, čtyři stany. Plán trasy jasný. Čtyři muži a čtyři ženy. Dva nováčci v týmu - Sojka a Zuzka. V pátek se beze ztrát na životech scházíme vybaveni řízky, pivem a brutálními zásobami domácích rajčat - to nemůžeme sníst. Vyrážíme směr Slovensko a ještě dál. Znáte puberťáckou hru na "žluté auto"? Řidič a řidička Žabky proškolili přísedící vzadu o pravidlech včetně toho, že ctíme jazyk dané země, takže na Slovensku se hraje žlté auto, v HU sárga autó a v Romanii je to masina galbena (výslovnost jsme měli nacvičenou bezchybně a šárgaauto, pronesené hlubokým hlasem, nám přemazalo i českou verzi, dnes hrajeme i v ČR prostě jen maďarsky).

Sobota 6.8.2022: o 993,9 km a 10 hodin později 

Po krátké brzko ranní zastávce v Petroșani, kde obě posádky odložily přebytečná rajčata u místního koloniálu (řízky jsme nedali), vyjedem po Transalpině na místo nástupu. Sojka začala rovnou na krev: při čurání za cedulí si natrhla zadek o kus drátu, paráda. Rozdělujeme společné jídlo a padají poslední rozhodnutí ohledně bot a množství teplého oblečení. Jojo, 100x 10 g, kilečko ke kilečku, pak 3 litry vody (každý) a najednou je krosna těžká jak čert. Vážíme je (vede Zuzka s 22 kg, na ocase komety je Míša s 12 kg), pak Chorche a Sokolík svážejí auta dolů, my (Mara, Míša, Sojka, Zuzka a Fialovic skoro ještě novomanželé Břeťa s Romčou) nastupujeme na Păpușu (2136 mnm, rumunsky papusa: panenka). Počasí nám přeje, jen únava z dlouhé cesty je znát. Předepsaných 12,5 km uběhne celkem pěkně, sníme borůvek, co to jde, na prvním vrcholku (Micala 2170 mnm) nás skoro sežerou jakési odnikud se vzavší megahejna mušek. Bizarně se kocháme po prudkém sestupu a před posledním výstupem v údolíčku pod Boulem - odpočíváme ve stínu aut (díky, Bože, za česače borůvek) a sledujeme, co vše vyjede a sjede po brutálně kamenité a serpentinové, v úhlu 35 stupňů, cestě. Kromě koně, dronu a rogala snad vše - čtyřkolky, terénní auta, pak cyklisté, snad i na ten dron došlo.

Dost výmluv, my po té cestě musíme taky, nahoru. O cca hodinu později. Rozbíjíme stany na vyfoukané planince kousek za Boulem (1908 mnm), Sojka stihne koupel v ledovém prameni ještě za slunečních paprsků (jasně, že je to placebo, ale zabírá to). Sokolík s Chorchem dobíhají do 45 minut po nás, ti se rozhodně po cestě nekochali jako my. Vyprávějí hororový příběh o neúspěšném stopování zpět na kopec z města, spoustě zavařených aut po cestě a nakonec happy end o lanovce, díky které si ušetřili první stoupání. 

I ostatní se koupou v korýtku u pramene, s větrem o závod (doslovně), první společná večeře s výhledem do údolí a pod dohledem prvních (nezvykle přítulných) pasteveckých psů - za dvě sousta nás hlídaj až do noci. Na kutě, zítra se vstává brzy. 

Neděle 7.8.2022: poetická hřebenovka

Čaj, snídaně, balíme a vyrážíme směr Nedeia, počasí parádní skoro přes míru, před výstupem na Balotu se schováváme do stínu kol terénních aut, Míša řeší puchýř a dostává spoustu kvalitních NDRek (nevyžádaných dobrých rad). Zalepeno.cz a po výstupu je již zbytek dne hřebenovkou za odměnu, s poetickými rozhovory s pastevci (rukama nohama), s výhledem do hor okolo, okolo oslíků a stád ovcí hlídaných stále nezvykle po/slušnými psy. Sojka se Sokolíkem mají zdokumentovaný romantický polibek na Ursu (24 mnm dle cedule na vrcholu, nějak jim ty první čísilka vzal vítr). Z Ursu scupitáme na planinku Curmătura "La Piatra Roșie" (1890 m), kde je kvalitní pramen. Je relativně brzy a máme za sebou "jen" 14,5 km, váháme, zda ještě nepopojdeme, ale není jistota, za jak dlouho bude voda, a tak zůstáváme. Koupačka, večeře a kultura - Sojka s sebou veze tištěné horoskopy (indiánský a stromový). Koupání u pramene u cesty je osvěžující, bonusem je Murphyho zákon v praxi - jakmile se svlíknete, začnou projíždět hromady aut. 

Pondělí 8.8.2022: úkryt před deštěm v Refugil Piscul cu Brazi

Ráno opět čistá obloha, ale v předpovědi je déšť. Máme vyhlídnutou refugii, dnes to bude dělší. Po cestě nás i místní varují před bouřkou, která se žene, už je to vůčihledné. Déšť nás zastihne na pokraji lesa, v pláštěnkách sedíme 20 minut pod stromy jak hříbky, pak je jasné, že to nejpřejde a tak skoro letíme. Déšť houstne, k Refugil Piscul cu Brazi vystoupáme mokří k vyždímání. Nicméně ubytování je pohodové, je volno, nikdo tu není a déšť po hodin ustává, takže rozděláváme oheň, vaříme a sušíme/ udíme oblečení, ráno je to na vůni ponožek znát.

Úterý 9.8.2022: na konci dne je nás na Buile nepočítaně

Předpověď počasí je neúprosná, další 2 dny má být mizérie, rozhodujeme se popojít jen asi 5 km k Buila refugii. Přechod z refugie na refugii vede přes louku "obrů", takhle část "vanturarici" je úchvatně rozlehlá, skály ostré, kličkujeme mezi "naházenými" balvany. U studánky pod strmým výstupem k refugii nabíráme vodu, teče čůrkem, takže musíme být trpěliví. Cesta vzhůru je značená sprejem, nahoře nám dojde, že se zde nedávno konal Buila TRAIL RACE 2022 (zde více). Kam se hrabou Zapomenuté hory!!!!

Opět všichni svatí při nás, chata (1800 mnm) je volná! Krásná, čistá, 2 místnosti, příjemná teráska a výhled do široka daleka. Vítá nás OSEL a 1,2,3,4, postupně asi 8 pasteveckých psů, opět nevídaně klidných, a jako obvykle vyhublých na kost. Kotvíme, usalašujeme se. Problémem se ukazuje voda, vodovýsadkáři se vracejí asi po hodině! Pramen je brutálně slaboučký, takže napouštění všech flašek trváááááá. 

Dělíme se, chlapi + Zuzka a Břeťa skotačí na vrchol Builu Vânturarițy (1848 mnm) navzdory předpovědi počasí, Míša se Sojkou hlídají hlídací psy a osla. Sojka se pak vypraví soutěskou na samostatný průzkum planiny naproti vrcholu Buily, objeví poetickou planinku s velkými kalužemi vody (skoro jezírky). Mezi kapkami deště, kameny a kravami se protančí na výspu s kapličkou a kochá se výhledem. Po návratu k refugii zjistí, že se stav obyvatel rozrostl, jelikož kromě osla se kolem ohniště ometají dvě prasata.

Dříve než Buila partička se vynoří stádo, což se dozvíme rychle, jelikož osel začne radostně hýkat a poskakuje jim (se svázanýma předníma noha!) vstříc, stejně tak prasata se běží vítat. A jelikož salaš je kousek za refugií, za okamžik tečou kozy a ovce a psi doslovně přes nás. Na klíně Sojce uvízne malá kozička a Míše mikropes krysařík. Stádo vede mladý vytáhlý puboš a asi dalších 5 psů. 

Když dorazí parta z vrcholku Buily, pokřtí krysaříka na Drakuluj(e), jelikož má extrémní podkus a furt mu trčí spodní špičáky. Při vaření večeře na mokrém dřevě se ukazuje, že dochází čaj, nějak letos všichni spoléhali, že vezmou ostatní. Ouje, to je zlý. Mladý pastevec nám rukama nohama vysvětluje, že je tu ještě jiný pramen vody, silnější, a my ho hledáme asi 2 hodiny, než se Zuzce zadaří.. Takže před večeří koupačka proběhne - buď si rychle zvykáme nebo tenhle pramen není tak studený, kdo ví.

Vaříme, povídáme, sedíme u ohně do noci, koukáme na hvězdy, osel mezi námi u ohniště, okolo pak 15 psů a sem tam kozenka a občas se mihne prase. Balada.

Středa 10.8.2022: Buila karban párty 

Spaní nám ráno přetrhne hlasité, fakt hlasité hýkání - Sokolík šel čurat a osel měl takovou radost, že je někdo venku, že ho s halasným projevem doprovodil tam i zpět k chatě. Rozespale vykukujeme .. hmm, je to mlhavé a tiché, z ohniště se z bílého klubíčka zvedne psí hlava. Jo, počasí dnes není výhledům nakloněno, což dokládá i přicházející hustý deštík. Bude "lazy day".

Prolézáme chatu, Zkoumáme půdu a to je bomba, nahoře jsou kempingové stoly, spousta čajového pečiva a preclíků a podivné hmoty, co se tváří jako tabulky čokolády, ale jsou to čisté energetické placky. Objevem trika Buila Trail Race 2022 se to vysvětluje, před dvěma týdny se tudy běžel závod a tady byla občerstvovací stanice! Proto i to zcela nové značení v lese. Fajn, rozkládáme stoly, preclíky pěkně na ubrousky, karty a jedeme whist. Zmírňuje to tenzi všech z faktu, že už nemáme na další ráno čaj. Krize!!!!

Probíráme plány na poslední 2 dny a oželíme pro tento rok apendixový výlet do soutěsky Keja + "monastyrů pod Vânturaricou. Odpoledne využijeme pauzu v deští a jdeme všichni soutěskou nahoru na planinku s kapličkou. Dnes bez krav, v dáli se pasou pro změnu koně.

Večer předposlední sáček čaje použijeme 2x a asi hodinu překecáváme Břeťu kvůli vstávání. Zítra totiž jdeme na čas, pokud nestihneme druhý bus, jsme poněkud K.O. pro to, vyzvednout v Novaci auta. Břeťa přesto trvá na tom, že vyjde nejdříve v 8:30 a to můžeme být všichni rádi.

Čtvrtek 11.8.2022: "Dacia hotel" a valach v protisměru

Odchod se v 8:30 podaří a přesto to máme trochu na krev. Vyrážíme dle domluvy v 8:3012,4 km. Sestup lesem, poněkud monotónní, stres narůstal, jelikož i přes poklidný zpevněný terén to nějak neubíhalo a nás začal tlačit čas.

 jsme celkem dost bystro sestupovali do Costesti/Pietreni, abychom stihli bus, jenže se ukázalo, že žádný nejede. To nám sdělil pán, co nás nacpal tři i s krosnama do malé "dačky". Domluva rukama nohama

dacia hotel

Dojezd nakonec milosrdně stopem (do Horezu) a busem do Novaci, zde skočili do hospody a pak jeli Zlatkou pro Žabku nahoru k lanovce do rumunského "špindlu" Rancy. 

pak jsme přejížděli transalpinu přes Urdele dolů. Valach - kůn na cestě zpátky.

Poslední večer jsme si pěkné místo pro 3 stany vysloužili poctivým 30 km blouděním tam a zpět podél řeky Rául Jieț. Nakonec nás přichýlil plácek jak víno pro poslední společné vaření a povídání u ohně, - co by kamenem dohodil ke klášteru Mănăstirea Jieț v župě Hunedoara (Sojka nelenila a zaběhla se podívat, ještě ji jeptiška pustila a byla to zase ta rumunská temně zelená a modrá výzdoba). Vlastně, kameny jsme házeli, po psech, i tihle 2 bránili cosi za kolejemi. Asi nás navštívili i v noci, jelikož ráno měl Chorche roznesené boty po tábořišti. Nu což, šup šup, před námi je milých 900 km, jedem.

Pátek 12.8.: směr severozápad, domů

Cesta ubíhala dobře, v Petroșani jsme zahnali zeleninový a ovocný absťák a začali být mlsní i po kultuře. Sojka našla místo, které bylo z trasy jen asi 8 km a byl to (opravdu náhodou) dobrý krok. Zastávka v klášteře Hodoș-Bodrog u Aradu byla dechberoucí, meditativní. Je to dodnes živý klášter s úžasnou zahradou a stinným nádvořím. Víc nejde říct, než že jsme poseděli pod jinanem dvoulaločným a magnoliemi docela významnou chvíli a tak nějak se tím naše putování příjemně uzavřelo. 

Po svačince nasedáme a dále polykáme kilometry, BTW prosím vás, v Maďarsku nezastavujte na WC. Nefungujou, ať jedete tam nebo zpět. Pro čurání to nevadí, horší je ten druhý případ, na veřejném parkovišti (díky za Mc Donaldy!). Před půlnocí vykládáme Maru a Zuzku a Břeťu s Romčou u jejich domovů (od Mary přebíráme několik litrů slivovice), a upadáme doma do postele. Zítra odpoledne totiž přebíráme malé Sokolíky a v neděli hurá na týdenní puťák do Rychlebek. Máme den na odpočinek, vyprání a přebalení krosen.

P. S. Příjemným doprovodem v autě bylo mluvené slovo, my se s Fialkami podělili např. o JRR Tolkienovy pohádky, oni nás oblažili "Poslední aristokratkou" od Evžena Bočka.

P. P. S. Kvízová otázka - přivezla si Sojka z Rumunska kameny? Správná odpověď je ANO! A dost velký, opět, a krásný. I pár malých, které poslední den unesla v krosně.

P. P. P. S. Na promítací setkání u Fialek jsme přinesli EARL GREY, citronku a opět domácí rajčata.

P. P. P. P. S. Do týdne Chorche poslal návrh na trasu pro příští rok :-)