Setkání Berušáků na Konírně

To byl ten slavný den, kdy ... se sešli po mnoha letech všeci Berušáci a to včetně žen a dětí. Tentokrát víme, proč jsme my dorazili na Konírnu až v sobotu - Vojta měl (konečně) opět po době covidové setkání Poutníků ve Slavoníně, a Vašulda si od pátku užíval přípravné setkání předškoláků. Sokolík z toho byl rozpolcen, nicméně nakonec místo ustrnutí v záchvatu neschopnosti zvolil poklidnou přípravu dvou "hospital" beden pro vybavení Berušky, a stejně tak v klidu Sojka dochystala jídlo. Odjezd v 13:30 do Slavonína pro Vojtu a pak do Hluboček. Čekání na Vašuldu jsme  si zpestřili u potoka stavbou mostu, a pak jsme s malou zastávkou u kapličky v 18:30 dorazili na místo. Rozkoukat a hurá Berušce, ke konci klusem, Sokolík totiž každým krokem nabíral rychlost, ke konci již za kamarády spíš letěl, Vašulda s ním, my s Vojtíkem šli a po cestě diskutovali nějaký projekt.

A pak se to stalo. Velké seznámení? Ano, nás s nově vznikající kadiboudou. A jak Sokolík v autě rozvažoval, tak i bylo: byla to (překrásná) "pekotovina".

A ano, přímo u této stavby, tedy u kadibudky, došlo i na tu druhou důležitou věc, ze které jsem byla trochu nervózní, uvedení do společnosti Berušáků. Přežila jsem veselé halekání "tak to je TA Soňa. Ona je skutečná" a neutekla, Míša zahájila smršť jmen a obličejů, které se mi snesly na hlavu. Ještě že jsem měla od Víti už tolik příběhů, že jsem je pospojovala s "naživo" lidmi. Víťa se přidal do "chlapské" sekce kolem Berušky, ženy a děti se před deštěm uchýlili ke Konírně a do týpí, malí Sokolíci neomylně stavět hráz do potoka. Poté, co Vašulda provedl ve Stříbrném potoce poloviční salto mortale vzad, jsme zapochybovali, zda máme pro kluky dost náhradního oblečení - jak podotkly Míša s Malinou, bylo by lepší kluky vypustit do potoka nahé.

Večer přišel rychle, po jídle jsme se shromáždili v týpí u ohně, kytary, pivo a zpěv. Sokolíci měli radost, dostali od nás každý svůj nožík. A pak, zničehonic, byl Vojta tuhý, jakože úplně gumový zombie a tak ho Víta ho zvedl a gumídka i živého Vášu jsme uložili v Konírně do spacáků a vrátili se ke zpěvu. Příjemně unavení postupně lidi odpadávali, i my šli na Konírnu spát, abychom v neděli zvládli jasně dané plány, kluci bunkr a Víťa montáž protiplchových beden na Berušce. Peki s Chorchem dokončenou kadiboudu korunovali montáží estetického "branch" držáku na PaNaPr. Diskuze se vedla ještě na téma, jak do vrcholu kadiboudy vmontovat zvonec na šňůrku a jaké typy zvonění by ohlašovaly začátek a konec vykonané velké potřeby. Možná příště.

Chorche se Sokolíkem mezitím vymontovali původní police v Berušce a zrušili několik plších hnízd, došlo i na pokus o montáž beden, jenže ve chvíli, kdy to měli skoro hotové, přišel Peki a nějak bylo holt potřeba ty bedny přešroubovat, přehodit je. Aktivně k atmosféře přispíval Tonda, sedící v Berušce na nočníku - mise na nočníku byla úspěšná a vydatná ve všech směrech.

Finito, howgh, bedny drží a najednou se film zrychlil! Ohřály se a snědly obědy, posedělo se na Freudově lavičce, společné foto, demontáž týpí, balení, loučení a první auto opouští Konírnu.

I my vyrážíme, se zastávkou u Rešovských vodopádů, kde Vašulda trvá na tom, že si musí nasbírat 7 kamínkových samurajů za ty, co zapomněl na Konírně.

Už jen třešničkou na dortu byl plakát, který nám poslal Peki, a to že v Tančírně ve stejné době, kdy se montovala kadibouda, probíhala přednáška na téma kadibudek. POPácky řečeno (pro neznalce: POP = proces-orientovaná-psychologie), nebo OK, i po Jungiánsku, synchronicita ve světovém kanálu! 

P. S. Beruška coby ubytovací zařízení díky kadiboudě jistě další hvězdičku. A autoři si zaslouží aspoň Řád zlaté kadiboudy.