Sváteční čas a Silvestr 2022
Letos svátky vycházejí poněkud nešťastně - Štědrý den i Silvestr jsou v pátek, takže "prázdniny" nejsou moc dlouhé, a to pro nás, co mají pořád spoustu plánů, není moc fajn. Barienku Sojka odvezla 22. prosince k babičce s dědou i s Rinou, na otočku, Štědrý den jsme strávili bez dětí na Berušce a pak nastaly kolečka rodinných a přátelských setkání. Sojka si užila největší vlnu přátel 21. prosince v Praze v Pro Dialogu, i chvilku s Danielou, a další přátelé musejí počkat holt až do 2022. Štěpána jsme strávili na Kopečku a v Hlubočkách, v plné sestavě, jen Barienka Sojce chyběla, odpískala i společný Silvestr, ani Kubovy hezký nohy nezabraly.
Ráno 26. 12. po cestě ze Štěpánova obdivujeme vstávající slunce s kouskem duhy a poetiku komínů kouřících v modravošedivém oparu. Vyzvedneme kluky a na 11:30 tradá na oběd na Kopečku. Návštěva Baziliky Minor PM byla spirituálním potěšením a neúspěšným pokusem vyklusat opulentní oběd. Výhled na Olomouc čistý a do široka, jelikož počasí bylo přívětivé a viditelnost výtečná. Do Hluboček jsme to s klukama vzali přes Nepřivaz - svíčka na památníku hořela (ach, ten Pavel), a když bylo tak krásně, prošli jsme se s klukama na vyhlídku nahoru. Čas vypršel příliš rychle, dostali jsme huláka, kde se touláme a bystře jsme se spustili do Hluboček ke stromečku, povídání a zobání všech možných dobrot. Katka slíbila, že se s rodinou v dohledné době na Šěpánově ukážou a všichni nám chválili rekonstrukci LL. Večer jsme se s klukama odkutáleli na Štěpánov a rozbalili největší rundu dárků. Sojka s napětím čekala, co Víťa řekne na rukodělnou portrétní 3D "matrjošku" (líbila se), a kromě jiného se radovala z krásného trička i ze skleničky chilli (!!). Sojku mrzí, že se Barienka rozhodla rozhodla strávit Silvestra bez nás.
30. prosince jsme potěšili návštěvou Sojčiny rodiče a odvezli si pár prken - z jednoho jsme vyrobili noční stoleček do LL. Cestou zpátky jsme provedli malinký výlet na Štarmberk. Muzeum Zdeňka Buriana bylo sice zavřené, ale procházkou nahoru na Štramberskou trúbu si Sokolík radostně koupil pivo v místním pivovaru. Na vyhlídce jsme pobyli dlouhou chvíli, rozhled do kraje byl opravdu doširoka daleka.
Poslední prosincové, pořádně chladné, odpoledne se po 16 hodině začali sjíždět hosté. Dorazili všichni ohlášení, Břeťa s Romčou a Chemlonovic v plné sestavě a čas do půlnoci se spoustou her utekl jako voda. Půlnoc jsme odložili o 4 minuty, jelikož jsme dohrávali napínavou partii Věže. Na zahradě jsme se pak bavili prskavkami a vrátili se opět k whistu. Spát se šlo až za dýl, až všem klapaly oči.
Snídaně před polednem proběhla v družné zábavě, první se odloupli Míša s Chemlonem a klukama, Břeťu s Romčou jsme doprovodili procházkou na konec Štěpánova a pak jsme se obloukem vrátili, s nákladem kamínkových pokladů, vrátili na chalupu k Míně.
