Zlatohorský vstup do roku 2025 - Silvestr v Horním údolí

29.12.2024

Probírám se pamětí, co vše jsme zažili za 2,5 dne v Horním údolí - generálně zůstává pocit dobrého společenství a dobrého místa. A počasí, které nám umožnilo celodenní venkobytí.

Spolubydlení dvaceti lidí z 6 rodin s různým počtem dětí v bývalé škole hned vedle kostela sv. Jana Křtitele uteklo jako voda. Přes den jsme se rozptýlili dle chutí a možností věku dětí, někteří lyžovali, další opékali s maluchy špekáčky kousek nad školou, my se toulali po kopcích a koukali ze Zlatohorské vrchoviny až do Krkonoš a do Polska.

Je to zase jiné - Horním údolím jsme totiž procházeli v létě při víkendovém červnovém okroužku z Ludvíkova přes Medvědí vrch do Zlatých hor a pamatuji si, jak jsme dumali, jaké to tady asi je v zimě, zejména pokud vše pořádně zapadne sněhem. A jsme tu. Sice není metr sněhu, ale zimní je to tu dost.

30.12.2024 - svaté Marta, Anička a Maruška

Dostavili jsme se 29.12. podvečer, ubytovali se a strávili fajn večer s ostatními. Ještě nejsme v plném počtu, komorně se hraje whist a bang. Ráno se těšíme, aspoň já, na kapli sv. Anny. Vyšplháme se k ní a ejhle, náhoda. Kaple je otevřená, jsou zde 2 členové spolku, který se stará o její obnovu (více zde https://dolniudoli.webnode.cz/poutni-misto-sv-anny/) a tak si chvíli povídáme s paní a můžeme pobýt uvnitř. Je střídmě vánočně zdobená. Na stole je k dispozici pořádně tlusté album s fotkami rekonstrukce. Paní se zmiňuje o kapli sv. Acháce v Dolním údolí, kterou mají také na starost. A společně rozklíčujeme, jak je to s těmi svatými zde: ta aktuálně rekonstruovaná je kaple sv. Anny, ale zvykově se jí říká sv. Marta.
_ _ _

Historie poutního místa je úzce svázána s hornickou činností a jeho počátky spadají již do pol. 15. století. Koncem 19. století byl na úbočí Příčné hory postupně dobudován komplex zděných staveb, který tvořila kaple sv. Anny, tři menší kaple (Dušičková, P. Marie Bolestné a sv. Marty), obytný dům s restaurací a hospodářská budova. Na výzdobě kaplí se podílela významná rodina místních sochařů a řezbářů Kutzerů a malíř Franz Templer.
_ _ _

Postupujeme pomalu k poutnímu místu Panny Marie Pomocné / Maria Hilf u Zlatých hor https://mapy.cz/s/larorotose. Pomalu proto, že se kocháme a sluníme (a já svačím). Maria Hilf nás překvapuje, je to celkem rozsáhlý komplex ve výborném stavu. Místním odkazům na Jana Pavla II. rozumím až ex post, posvětil obnovený základní kámen a je to blízko do Polska (https://www.mariahilf.eu/).

Posedíme na lavičce na nádvoří, vedle vstupu k Mariánské studánce (voda je výborná), a posvačíme. Nádvoříčku dominuje velká freska černé Madony. Mají ji i na pamětní minci, takže tu si odnáším já, Sokolík si poznačil k vyzvednutí v budoucnu TZ No. 526 :-). Také z drobné nabídky pamlsků na podporu obnovy komplexu vybírám a kupuji jednu marmeládu, k mazanci se bude zítra hodit.

Pokračujeme zpět nahoru k rozcestníku Výr. Klid, ani nefouká, práci štěbetají, jen 2 lidi kdovíproč zde v lese foukají listí .-). Koukáme na Příčný vrch a hřbet, na kterém vykukuje Biskupská kupa. Zdá se jako dobrý nápad, že tam zajdeme zítra, je to doslovně "co by kamenem dohodil", ale dnes to již nestihnem.

Prima, pokračujeme po modré lesní asfaltkou, velmi velmi velmi podemletou povodněmi, k přístřešku svaté Anny (Anička podruhé), zde byla také kaplička, zůstal křížek s obrázkem svatých a obvodové základové zdi. Každopádně já zde ulovila parádní kus dřeva do svých zásob pro výrobu (a táhnu ho poctivě dál 6 km) https://mapy.cz/s/lasulakoro. Po žluté a pak se točíme ke Zlodějským loukám, tuhle část si pamatuji, šli jsme ji v létě dolů, dnes nahoru - je hezká tak i tak, tahle poloplanina s poetickými fotogenickými skalisky. Koukáme na Jeseníky a polskou stranu, slunce už barví sníh do modra. Přesto svlékám bundu, stoupání hřeje a hlad uvnitř kouše. U paty vyhlídky Táborských skal svačím, vyhlídka neuteče, on mi ji ten můj chlap nevykouká celou. Čisté radosti a maličkosti života.

Dolů pak hopsáme kolem štol, slunce klesá s námi, chvilkami se schová a pak vykukuje a tak furt dokola, takže jdu dolů a hraju s ním slovní hru "možná ... ještě .. uvidíme ... slunce", a ono jo, tak to s důrazem na různé části této věty zkouším až na pěšinu nad sv. Annou. Tady hra končí, slunce už nevykoukne, tak snad zítra. Rázem se opět významně ochladí. Scházíme k jezírku nad naší "školou", šup do tepla. Po sprše a večeři se všichni družíme nahoře, hraje se Bang, já dočítám knihu Zvuky probouzení, Ája pak kreslí lidi, pak já na její prosbu kreslím ji, a ačkoliv fixy nejsou můj nativní šálek kávy, nějak to, i ke své spokojenosti, dám. Po několika kolech Bangu dokážeme namotivovat dost lidí na hru Krycí jména a ta se nakonec roztúruje tak, že ještě v 23:30 se rozléhá smích po celém baráku, jelikož občas to vypadá, že tým (zejména Beer team) hraje proti svému kapitánovi, což není smyslem hry. Nepomůžou tomu ani kibicové, kterých na straně Beer teamu přibývá :-). Jdeme spát spokojení a těšíme se na ráno, předpověď vypadá dobře.

Celá trasa: https://mapy.cz/s/lacujojaba

_ _ _

P. S. Přispěli jsme dnes na obě poutní místa. V Maria Hilf marmeládou a stejnou částku jsme poslali na účet spolku pro opravdu kaple sv. Anny. Marmeláda je od paní Markéty Kubinové z Jeseníku https://www.positivje.cz/l/marmeladovy-pribeh-markety-kubinove/, vypadá to na fajn ženskou.

_ _ _

31.12.2024 - sv. Roch(us), Biskupská kupa, zlatohorský (židovský) hřbitov, sv. Marie

Ráno se opět všichni rozprcháváme podle svého gusta, my tentokrát popojedeme Žabkou do Zlatých hor a pak šlapkáme lesíkem nahoru kolem kaple sv. Rocha - ta je zatraceně velká - přes louku bučinou k rozhledně na Biskupské kupě. Jdeme nalehko a i tak se svlékáme, neb stejně jako včera je opět se sluncem o dost tepleji než v údolí. Od Rocha vede i křížová cesta, ale tu necháme na jindy.

Povystoupáme 30 výškových metrů a jú, to je ale krásné skalisko, ten Mnichův vrch (550 mnm). Prolézám jej vrchem spodem, prohledávám, kudy přesně prorůstá jeden strom skaliskem. Pak se uvelebím v masivu jako v kolébce a jsem happy. Neochotně se pohnu dál, líbí se mi tu.

Bučinou vyfuníme zbylých 300 výškových metrů k rozhledně (890 mnm), pěkně tu fučí a lidí je jak máku, holt výletní místo pro Čechy i Poláky. Kiosek je otevřený, ale kávu, na kterou jsem se trochu těšila, nemají. No nic, svačíme a Víťa pak jde na rozhlednu, když už si koupil TZ. Já si odnáším moc pěknou keramickou magnetku.

Okruh za rozhlednou, a pak cestou zpět smrčkový kartáč - Viťulku, mohl bys dopsat tento kousek?

Scházíme poslední úsek po asfaltce do Zlatých hor a co krok, to teplotní stupeň dolů. Při cestě máme zlatohorský hřbitov i s židovskou částí, projdeme jej, slunce barví náhrobky i oblohu do oranžova s lehkým oparem, dodává hřbitovu na magičnu. Čaj z termosky dopíjíme u kostela Nanebevzetí Panny Marie, dumáme, zda mohly sudetské dějiny proběhnout jinak a proč se, v kontextu Ukrajiny a dalších válek jako lidstvo nejsme schopni moc poučit. Sedáme do Žabky a jedem do školy, zamáváme kapli sv. Acháce v Dolním údolí. Nezastavujeme, jsme propocení a trochu již vyzimení.

Celá trasa: https://mapy.cz/s/lafutodajo

Takže opět pořádná sprcha a pořádná večeře, ačkoliv když vidíme, co vše lidi chystaj k jídlu na Silvestra, nevím, zda jsme neměli večeři vynechat. A tak si pěkně 30 minut zdřímneme, třeba nám vyhládne. Zavolám mamince a tátovi, Baru mi telefonát odmítne, že paří s holkama a neslyšela by mne, tak si aspoň napíšeme spoustu láskyplných pozdravů (BTW její silvestrovský příběh si vyslechnu až pak doma 4. ledna, vše bylo jinak, než psala, měla pěknou adventuru v Plzni, ale nechtěla mne na Silvestra strašit).

Jdeme se družit nahoru, večer je hudebně výtvarný, jedou 4 kytary, akordeon (Abartova Marcelka) a zpěv. A sranda. A taky dojímavé intermezzo, když zpívá 6letá Verunka za doprovodu svého táty na kytaru - čistě, jemně, s jistotou. Já si přinesu tablet, že budu kreslit, ale na drahnou chvíli mi jej zabaví malý Toník a pak na chvilku Pekiho Ája. S Verunkou se domluvím, že jí ho půjčím ráno, a dokončuji si svůj menhir spojený s hvězdami.

Hlasivky dojdou všem 30 minut před půlnocí, jdeme hrát Krycí jména. Na prskavky si nikdo nevzpomněl, připijeme si a zpívá a hraje se dál. Spát se jde kulturně o půl druhé.

Dopoledne 1. ledna poklidíme, Verunka si vyzkouší tablet, loučení a se třema Fialkama vzadu jedeme do Olomouce. Komentujeme novoroční projev prezidenta, je to trochu deja vu, i minulý rok jsme takto jeli, jen místo Elišky seděl vzadu Vojta. Nápad, že si dáme po cestě ještě výlet, pouštíme, není dnes moc hezky, vyložíme Břeťovce a doma si poctivě dáme 3 filmy za sebou na gauči, spokojení jak želvy pod dekou s brambůrkama. Tak :-).

Na příště: polský okruh, co by se dal jít

https://mapy.cz/s/gumobovora - je to nahrubo a předimenzované, ale inspiroval mne výhled na kostel, červeně září do dálky, a tak jej pak v mapách dohledávám: jde o kościół parafialny pw. św. Bartłomieja Apostoła: https://mapy.cz/s/janefujeta, jeho historie začíná rokem 1222, https://zabytek.pl/pl/obiekty/unislaw-kosciol-par-pw-sw-bartlomieja-apostola.