Sojka a Deny - ležatá osmička u Královské studánky
VOJENSKÝ PROSTOR LIBAVÁ - MORGENLAND - FINSTERLA - TURGENĚV
Tenhle víkend byl naplánovaný docela dlouho. Svět točí ve stále více vrstvách, jak uvolňuje stará pouta a točí se zároveň ve více směrech. Tolik se toho děje. Měly jsme mít prodloužený víkend a měly spoustu plánů na lokální výlety, včetně ženského kláštera Rosa Coeli v dolních Kounicích u Brna.
Jen pak Deny uvízla v Izraeli déle (kvůli další fázi válečného konfliktu v pásmu Gazy) a pobyt v Olomouci musel být kratší. Sokolík odjel na Finsterlu s naší partičkou. Káča chvilku koketovala s tím, že se k nám přidá, ale nakonec dala přednost taiji a moc se jí vyvedl. My se měly také tuze krásně, byl to takový dost "intenziv" od čtvrtečního večera do sobotního asi poledne.
Po všem, co se dělo ve světě, nás napadlo užít si pátek poutí po zaniklých obcích ve VVP Libavá a Soňa se zatajeným dechem zavolala Jindrovi. Uf, propustka vůbec nebyla problém, a tak jsme v pátek 17. listopadu na Den studenstva ráno vyrazily, s cca 30 svíčkami, na rituál ležaté osmičky. Byl to trochu autotrip, jelikož na kolech ani pěšky bychom nezvládly vidět všechna místa. Sojce se podařilo nezabloudit (byla na sebe tuze pyšná a malá zajížďka ve starovodském kopci se nepočítá) a tak jsme s Deny navštívily skoro všechny obce a hřbitovy na trase z Mrskles přes Velkou Střelnou do Libavé a pak jsme to ke kostelu ve Staré Vodě vzaly z Libavé obloučkem zpět do vojenčáku podél meandrů Odry, Vojnovické kapličky a Keprtovic. Nádhera, počasí nám dopřálo, podzimní slunce na lukách u Odry kontrastně vykreslovalo stromy ve vysokých travinách.
Výlet jsme zakončily na Sv. kopečku v hospodě a pak čajem doma, kdy jsme zpracovávaly zážitek z vojenčáku - výsledkem byly také dva příspěvky na FB, viz níže.
A aby toho bylo vrchovatě, i Finsterla byla, jelikož nemocného Chorcheho svezl
Morgenland:
Ach ano, Turgeněv: kde se vzala, tu se vzala, ležela na chalupě na stole útlá knížečka. Na rozhraní básně a prózy, na rozhraní "common reality" a filosofického snění. Její čtení zpomaluje časoprostor a vede mile k přemýšlení o lidských hodnotách. Děkuji, Ivane Sergejeviči, za sklonek vašeho života a vaše lyricko-filozofické dílko. Napsal jste je na sklonku 19. století a je zatraceně stále živé.
V pátek večer Soňa po diskuzi s Deny sepsala příspěvek na svůj FB:
LEŽATÁ OSMIČKA
Ahoj, riskuji svůj comming out, spirituální. Nebojte, všichni, kdo mne znáte - zůstávám pragmatickou osobou, ukotvenou v praktickém světě. Jen mne nebaví bolest mého srdce z bezmoci, když vidím války a jiné katastrofy, které si jako lidstvo vyrábíme a stále dokola se v nich motáme jak "větr v bedně". Ukrajina a aktuální konflikt v pásmu Gazy (a všechny další války, které se dějí a nejsou aktuálně dost mediálně zajímavé) mne dostávají do kolen.
Už se nechci ptát, PROČ MÁME TOHLE ZAPOTŘEBÍ. A nedává mi smysl "bojovat" proti válce - a tak se přidávám k celosvětové aktivitě, která jakkoliv, alespoň modlitbou, podporuje mírovou cestu lidstva. Bacha, mírová cesta neznamená pasivní a unylé poléhávání na obláčcích, jen minimálně méně záměrně brutálních vražd lidí, žen, dětí, mužů, úmrtí, po kterých zůstává utrpení a chuť po pomstě a odvetě pozůstalých.
A tak jsme dnes s kamarádkou, v souladu s poselstvím skupiny #protectors_of_life provedly symbolický rituál Otevření prostoru pro smíření. U Anenské Královské studánky ve Staré Vodě. Je to nádherné místo s léčivým pramenem u vojenského prostoru Libavá, nevím o lepším místě (viz celá sudetská historie zakončená odsunem a pak vysídlením z důvodu vzniku výcvikového vojenského prostoru). Předtím jsme si s pietou projely a prošly velký kus vojenského prostoru, na zaniklých hřbitovech položily kamínky a modlitby.
U studánky jsme se občerstvily, voda je opravdu velmi chutná, rozestavěly svíčky do symbolu ležaté osmičky (znak skupiny), zapálily a pomodlily se (ho oponopono)... a po návštěvě kostela sv. Anny jsme se vrátily, už se lehce stmívalo. A nebojte, svíčky jsme po sobě uklidily.
PROČ TAKHLE? Chci mít jiný svět, než máme, pro sebe i pro své dítě (děti), chlapa, rodiče, přátele i cizince. Ze své práce s lidmi v konfliktech vnímám stále jednoznačněji, že můj osobní postoj naděje a víry v to, že je možné konflikt transformovat, je to, co mi umožňuje stále mou práci dělat a co může přispět k tomu, aby se změna stát mohla. Nemohu ovlivnit, zda a kdy se to stane, mohu zůstat dětsky zvídavá a zvědavá a s nadějí. A jsou rodiny, kde se konflikt jeví nekonečně nekonečný - a přesto jim mohu ve svém srdci složit hold za odvahu, že se snaží, a pomodlit se za ně a ponechat si víru a naději, nevyhořet.
MÁM DOJEM, ŽE MNOHO Z NÁS TAK TROCHU VYHOŘELO, že jsme unaveni a nechceme už nic slyšet ani dělat. NO, A PRD, MŮŽEME. Když mohou být některé konflikty (ať rodin nebo národů) nekonečně nekonečné, můžeme si nekonečno vzít za své jako symbol a použít jej pro změnu. Nepodceňujme svou sílu, a vliv, který má každý z nás pro **ne-naivní mír** na Zemi. Možná jste se v mém coming out ztratili. O čem je? Že budu občas poustovat něco, co by zavánělo sektou a tím, že jsem se pomátla. Opakuji, zůstávám pragmatická a kromě zapalování svíček a noření se do vyšších frekvencí zdravím své sousedy.
#protectors_of_life
#together_for_life
Deny pak poslala Miriam příspěvek na FB Protectors of Life (17.11.2023)
Day 8#Today Daniela Gabrielova and Soňa Janovská, friends from Czech Republic, were keeping again a day of "Protectors of Life" together. They spent it in a military area, in the former region of Sudeten in Northern Moravia, which used to be a home of German people in the Czech Republic. After the World war II all the Germans were outcasted from Czechoslovakia. They created almost one third of the population before the war.. The area they went to became a military area and was occupied by Soviet soldiers between 1968-1989. Now it still belongs to the army, but there are social activities taking place to renew the area and bring back the dignity to its history.What our friends did was to open the space for reconciliation at this beatiful chapel of St. Anna on a water spring
#protectors_of_life
#together_for_life
Na příště: ROSA COELI (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Rosa_coeli)
Trosky kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích působí na citlivější jedince svou pozitivní energií. Už jen pouhých pár minut pobytu v magických prostorách syrové gotiky bývalého kláštera vám vylepší náladu.