Výlet na lom Tepenec

Vzít Sojku do lomu je na jistotu, že bude spokojená. Vyrazili jsme s plánem projet si odpočinkově 2 lomy v Bělkovickém údolí a možná zvládnout i pramen Těšíkovské kyselky. Vždyť už se stmívá až kolem půl osmé. Počasí je dnes stabilní (to je co říct, tento rok již od března příroda předvádí "apríla" nadmíru často) a tak s termoskou a sváčou vyrážíme autem k Bělkovicím. U lomu parkovat nechceme, a tak se vracíme kousek k přilehlé chatové osadě (poloha zde), přes zpěněný brod jsme si netroufli, ale pak nám zbývá jen adrenalinový přejezd úzké betonové lávky. Uf, do potoka jsme nezhučeli, Žabku zanecháváme u krajní "parníkové" chaty a příjemným vlahým večerem se vydáváme "do gury".

Sokolík udává směr, Sojka tempo, přece jen je to dnes (už/jen? jak se to vezme) 30 dní od operace kolene, vše je dobré, ale jak fyzioeterapeutka dneska řekla, po výživném cvičení - nepřetahovat a pozor na došlapy v terénu.

Lesík, kterým stoupáme, je až hlučný, jak v něm ptáci švitoří, cestu podél potůčku, co zde v malých meandrech bystře teče, lemují velké balvany - a to po obou stranách, i když jen levá je násypová směrem nahoru, k lomu.

Lom se jmenuje Tepenec a kdysi zde stával stejnojmenný hrádek nebo hrad. Bohužel jej již odtěžili, zůstaly jen mementa zdí (údajně) - my vidíme jen místy rozpoznatelné kusy serpentinové vykládané cesty, která k němu asi vedla.

Škrabeme se násypem nahoru a vyloupneme se v lomu někde ve 3. etáži. Má zajímavé složení -  břidlicové kusy se prolínají s pískovcovými bloky protkanými křemennými žilami (tak nějak asi, to doma dohledáme). 

Sojka kouká na hromadu štěrku - tohle z těch krásných kamenů zbude? Prach si a v prach se obrátíš?Asi vážně jo, potvrzuje Sokolík, tohle je štěrkovna. Joj, pekelně děsivé - co to my lidi děláme? Meleme živé kameny na nevzhlednou šedou hmotu? Sojku ale nenapadá, jak tohle zastavit a lom zachránit. A tak vybírá kameny do batohu (ty, které chtějí) a fotí, aby na tu krásu zůstala aspoň nějaká památka.

Sokolík pobíhá z etáže na etáž, nakukuje přes okraje, jak dole vrtají díry pro pyrotechniku, ukazuje Sojce vrty v kamenech a taky pro ni nachází krásný šutry (zejména ten, co vypadá jako kniha). Prohlížíme si skladbu jednotlivých, různě velkých, břidlicových plátů, a také mnohametrový "řez" skalní stěnou, vlastně to není skála, spíš konglomerát různých rytmů a tvarů, na kterých je  vidět, jakými různorodými tlaky hora vznikala (geologické složení jsme dohledali, viz níže). Stěna je k tomu opravu "protkaná" žilami křemene.

 JE TU KRÁSNĚ, zůstáváme, další lomy necháme na jindy. A tak se potulujeme, stoupáme postupně nahoru, až na nejvyšší etáž a užíváme si smrákání a hru stínů - slunko si s kameny hrálo do poslední vteřiny na plné kule, protahovalo stíny a barvilo stěny do "medových" tónů - je to spíše lesní než luční med. Sojka se pokusila do medové stěny vlepit, ale nešlo to, drolí se drolí, prolnout se nedá. Mezi kameny, i na minimu hlíny ve 3. etáži, je hodně podbělů, jen ještě nekvetou. 

Loučíme se, přehoupneme se přes vrchol kopce a níže se napojíme na starou cestu, asi opravdu původní cestu k hrádku. Potkáváme obrovitý, mechem úplně do měkka obrostlý šutr (Sokolíkovi ladí k očím a k vojenské bundě), a až jej obejdeme, vidíme, že je to beton, ne kámen. 

Scházíme k potůčku, Sojka si ponoří ruce a na břehu uloví kousek dřívka (do zásob na zpracování "někdy, až bude čas"). Dole u "parníkové chaty" si dáme čaj, otočíme Žabku a Sokolík projede mostek již s větším klidem. Západosluncová nálada nás provází až domů. Sojka jde drhnout kameny, Sokolík hudruje cosi o večeři, ale nejprve je potřeba přece umejt pořádně kameny, ne? 

Těšíme se na příště, na Tepenec se ještě vrátíme. BTW fotky se docela povedly, i Sokolík ulovil fajn záběry.

Lom Tepenec (nebo Těpenec)

Šestietážový činný lom rozměrů cca 400x300 metrů je vybudován v bazálních částech moravického souvrství v bohdanovických vrstvách.

Geologická charakteristika: Hlavní horninou jsou hrubě lavicovité až masivní hrubozrnné, často gradačně zvrstvené droby. Pískovcové cykly dosahují až 15 m mocnosti, místy sledujeme erozní báze cyklů s brekcií tvořenou břidlicovými klasty při bázi (Schieferflatschenkonglomerat v německé literatuře). Celý sled dosahuje asi stometrové mocnosti a vytváří výraznou antiklinálu X00m až km řádu. 

Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - moravskoslezská oblast
Stratigrafie: paleozoikum, paleozoikum - karbon - spodní karbon - kulm - visé.

Důvod ochrany: V případě ukončení těžby lokalita skýtá unikátně odkrytou antiklinálu a v bazálních částech drobového megacyklu zajímavý litotyp břidličných brekcií (Schieferflatschenkonglomerat v německé literatuře).

Zdroj zde