Sněhový předúplněk na Berušce

Na povánoční Berušku nakonec chceme/moheme je my s Víťou a Chorche. Kluci chtějí běžkovat a já nepotřebuju, a tak ukujeme výhodný plán: kluci jedou po své ose v pátek a běžkují, zatopí na Berušce, v sobotu běžkují, já si dám sobotní túru, dorazím v sobotu podvečer a zatopím, než se oni vrátí. Předpověď počasí znejišťuje mou část plánu - má chumelit a chumelit a fučet a pro mne to může být "no pasarán". Kluci večer z Paprsku hlásí, že předpověď nekecala. 

Ale co, v sobotu ráno nabalím termosku s čajem, dost svačinek a vlakem jsem v Ramzové 10:33. Když to nepůjde, udělám si okruh tady a pojedu zpátky. Jede se mnou docela málo běžkařů, ale zato asi 15 - 20 dětí, z nichž každé třímá své boby - hotová husitská hradba na chodbičce vlaku. Vystoupím, nebe je čisté a nefučí, viditelnost snížená, ale Šerák vidět je.

Raději si v restauraci u nádraží dám kávičku, nevím, zda je na Berušce a já zapomněla vzít, chjo. A pak vzhůru. Začátek je ledovatý, v prudkém svahu to klouže, naštěstí po vstupu do lesa je to už dobré. Dobré nebe nade mnou, až na Smrk je prošlapaná cesta, ne pěšinka, šířka na 1,5 člověka. Jdu sama, v první třetině mne míjí pár na sněžnicích a pak už ticho a ticho a sníh, zasmějeme se nad pár prohozenými větami a pak mizejí. Kousek za vrcholem Smrku už trochu fučí, těch pár desítek metrů k hraničnímu kameni se už sem tam propadám do půli lýtek, no, hyn sa ukáže, planina na rašeliništi rozhodne. Sněží.

Odbočka na zelenou/žlutou a jo, asi to půjde! Přede mnou někdo šel, stopy dvou lidí vedou doprotivky, a na nich jsou vidět stopy někoho, kdo šel přede mnou, nedávno. Uvidíme, kam šli. A tohle už je vážně ale Boží ruka - když se odpojuji na zelenou, stopy jdou dál předem mnou. Jdu.

Začíná to být dobrodružné, ale snesitelné. Jsou to asi 2 km a z kopce (https://mapy.cz/s/behokatobo), nicméně se nepředvidatelně bořím, po stehna běžně, párkrát až po zadek, naštěstí ke konci je les hustější a sněhu "jen" do půli lýtek.

A už jsem "doma", na křižovatce nad Niagárkama, okukuju vodu, dokresluju do sněhu obrázek, co voda začala. Už jen sejít na rozcestí nad Konírnou - tam asi ti lidi šli, protože je cítit kouř - a vyšlápnout nahoru ke srubu.

Berušce to v zimě sluší, klíč mám, takže šup dovnitř, jsem trochu durch, a tady je celkem teplo. Kouknu do kamen a ještě je trošku žhavo, podaří mi to na třísky rozfoukat. Není lepší zvuk než praskající kamna v zimě. Pomalu se otepluje, suším, co jde, pak se zahřívám nošením dřeva, vybalováním věcí a hledáním kávy, a sukses! Dnes už je těch drobných pozitivních maličkostí až až. Uvelebím se pod spacákem na spodní pryčně, s knihou a kávou, mám výhled ven z okna, kde odpoledne přechází v podvečer, stmívá se, stále chumelí a víc a víc fučí. A já si v teple čtu. Už chápu, jak se cítí kočky na topení, když nic nemusí. Uvařím čaj a umeju nádobí, pak dorazí kluci, vysmátí a spokojení, povečeříme, oba si zdřímnou, já si čtu, oni si povídaj historky "z mládí", já si čtu, protože kniha, co jsem si přivezla, mne fakt chytla. A pak spíme poctivě až skoro do 9 hodin.

Jelikož domů pojedeme společně, potřebujeme se sejít na Paprsku. Venku vytrvale, i když zde v lese mírněji, chumelí, takže mi kluci dávají 2 hodiny náskok a Bůh ví, že to bylo potřeba. Pocítím to už na křižovatce u Konírny, zde je cca 10 cm nového sněhu. Při nástupu do kopce nad Niagárkami už je to 30 cm k tomu, co tam bylo. Na konci prvního úseku ze tří vytahuju hůlky, protože zapadnout po pás do sněhu a nemoct se o nic opřít je s batohem dost naprd. Na návětrných místech je až 40 čísel sněhu, prašanu, stále jemně sněží a chvílemi fučí. Je to v lese, a tak je fakt nevyzpytatelné, kdy se propadnu, na některých místech ani nevidím svoje včerejší stopy. 

Respekt jsem měla z prostředního úseku, a oprávněně. Je to mazec, je to strašné, krásné a nekonečné - zejména když visíte po boky ve sněhu, a kam až před sebe dovidíte, je to stejné, vy se tím musíte protlouct. Nepamatuju se, kdy bylo tolik sněhu, že bych v něm doslovně plavala a chvilkama se posouvala po kolenou přes navátou hranu, abych se propadala méně. A jsem sama, a pořád to jde brát jako zenové krok za krokem v přírodě, která je stále velmi milosrdná. Kluci včera viděli vlčí stopy a slyšeli výt smečku - dnes by se mi výhled na vlka líbil. Ladím se na bytí tady a teď. A jdu, chvilkama zaplouvám do lesa, kde je mezi stromy méně sněhu. Krok, kdy zapadnu jen po kolena, beru jako pohodu. Vzpomínám, jak Víťa prošlapával skoro celou cestu na naší výpravě z Vápenné (duben 2021).

Jdu a nespěchám, není kam, dvě hodiny na 2 km :-) a jsem nahoře. Pak se proderu rašeliništěm, ze sněhu čouhají sem tam červené čepičky hraničních kamenů. Planina znamená fujavec a krusty ve vrstvách sněhu, takže se boření a vytahování nohou děje namáhavěji. Na Smrku Trojhraní si pod smrkem převlíknu bundu a rukavice za suché a s čajem v ruce hodnotím možnosti další trasy. Po hranici nejdu, jen bych ničila běžkařkou stopu, není vedle toho cesta pro pěší. Takže po pevné zemi (!) skoro letím směr Císařská bouda, zde je rolbou prohrnuto. Ani běžkařů není už moc, jsou 2 hodiny odpolko neděle, a není extra hezky. Ha, nebudu muset až na Císařskou, cesta od Kunzova chodníku vypadá použitelně, tak se dochroustám poslední 3 km k Paprsku a jsem tu včas na 15 hodinu. Hledám Žabku na parkovišti a ju, zpod kupy sněhu čouhaj kousky zeleného plechu. Tak ji podepíšu a jdu do tepla hospody. Kluci podcenili výstup na Smrk na běžkách (trval jim také 2 hodiny) a pak i se sprintem přes Brousek jsou tu 14:35. Dám si kávičku :-) a hranolky. Od rána jsem skoro nic nesnědla, takže teď žaludek vrčí.

Kluci si daj polívku a vyhlášené knedlíky, odhrneme auto, řetězy nakonec nejsou potřeba a jedeme domů, cesta zcela poklidná. Dorůstající měsíc na stmívající se obloze po cestě domů připomněl, že zítra před půlnocí bude první letošní, "vlčí", úplněk.

_ _ _

Vlčí (LEDNOVÝ) úplněk nastává v pondělí 13. ledna ve 23:26 a je ve znamení Raka. Ozvláštní ho navíc blízkost Marsu. "Na časné ranní obloze v úterý 14. ledna 2025 v 5:28 SEČ se poměrně vysoko nad západním obzorem schýlí k opravdové pozorovatelské 'lahůdce'. Měsíc se jen asi 5 hodin po úplňku těsně přiblíží k jasnému Marsu, který v té době bude téměř v opozici se Sluncem a zároveň téměř nejblíž k Zemi," popisuje zaníceně Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě.

"Vlčí" se lednovému úplňku říká, podle indiánské tradice, proto, že v tomto období se nejčastěji neslo vytí vlčích smeček uprostřed chladné a zasněžené krajiny. Dříve lidé věřili, že vlci během zimy vyli kvůli hladu, ale dnes už víme, že to tak úplně není. Vlci díky vytí dokáží komunikovat na dlouhé vzdálenosti. Ačkoliv fáze Měsíce ve vlčích rozhovorech nehraje přímou roli, svůj dávný přídomek si lednový úplněk nese dodnes.

To, že je letos ve znamení Raka, s sebou nese čas pro rodinu a emocionální pohodu. Rak je vodní znamení proslulé svou pečující a silně rodinně založenou povahou. Domácký Rak přináší spolu s vlčím Měsícem ideální čas pro důkladnou péči o sebe a své blízké. Vybízí, abyste se soustředili na svou emocionální pohodu, rodinné vazby a vytváření pocitu bezpečí. Možná se právě těšíte z toho, jak budete po svátcích opět produktivní, plánujete a plánujete… Úplněk v Raku ale tiše připomíná, že nic z toho by se nemělo dít za cenu obětování vztahů, duševního zdraví a fyzické pohody. Nic nemůže růst bez pevných základů.

Kniha na víkend (velmi velmi příjemná)

Na iPad si zvykám postupně, minulý rok jsem si ho koupila vážně jen na kreslení. Letos jsem na počátku ledna postoupila o krůček dál: jelikož olomoucká knihovna umožňuje půjčování také e-booků, stáhla jsem si apku, půjčila knihu (zdarma) a šupky, do 5 minut ji mám na iPadu. Prima, takže s sebou do hor vezu jen jedno zařízení, které mi umožní 2 činnosti. Jo, a ta kniha: Úmluva s vodami https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/umluva-s-vodami-543595  od Abrahama Verghese (americký lékař etiopského původu).

Sen o teleportaci

Po návratu se mi zdál sen, ve kterém jsem pochopila teleportaci. Není to žádný spešl stav, na který bychom jako lidské bytosti vyvíjely energii .. je to prostě plynulá změna úhlu pohledu na sebe a svou podstatu … jako se světlem, které vnímáme jako vlnu nebo jako částici. Schopnost teleportu je možné použít kdykoliv, není to možné zneužít ani byznysově ani jinak. Celou tuhle lekci mi ve snu dávala Čira, která se měnila na vodu v misce a pak zase na psa.

Pak mi v bdělém stavu docházelo, že voda do velké míry jsme, a že naše bytí jako hmotných bytostí se děje tak, že všechny molekuly našeho těla jsou "gravitované vazbou jedinečného kódu našeho těla", poznají se a nemohou smíchat s molekulami jiné takové entity. Takže i kdybychom se ve skupenství např. vody dostali do oceánu, mohou se naše molekuly klidně rozptýlit po celém oceánu a zažít v jednom momentu mnoho vjemů ze všech jeho míst .. ale kdykoli se opět ty molekuly spojí beze ztráty do jednoho celku - bytosti.

Když jsem viděla ty dva na sněžnicích, líbilo se mi to :-) Zatím si tak koukám po těchto:

https://www.sportovna.cz/sneznice-mckinley-snowcross-w-3-0-modra/

https://www.batac.cz/sneznice-yate-raptor/

https://www.batac.cz/sneznice-yate-raptor-s-hrazdou-cerna-zelena/