Vánoční Beruška 2021
Nápad strávit náš první společný Štědrý den na Berušce se vyloupl někdy v listopadu. Ačkoliv je život bohatý na změny, kolo štěstí se dotočilo těsně vedle výherního čísla, takže jsme vyrazili jen o 12 h později než byl původní plán, a to 24. 12. ráno. Předchozí den jsme do 2 rána zvládli návštěvu rodičů v Hlubočkách, výrobu bramsalátu a obalování řízků, úpravy LL a pokoje pro kluky na chalupě, strojení stromečku a dárkobalení. No jo, nevydrželi jsme to a dali si vzájemně jeden malý dárek. Sokolík ten svůj (audioknihu Zánik samoty Berhof) vzal do auta v pouštíme ho v 9 ráno, na cestě směr Rychlebky. Pravda, polévka rybí zůstala v komoře, jak jsme si uvědomili pod kopcem, ale to jsme prohlásili za oběť počasí, které se umoudřilo až před Horní Lipovou - do té doby padalo z nebe stále cosi nepříjemně nevlídného, vytrvalého a nechutného i pro nás, relativně odolné.
V Horní Lipové už naštěstí z nebe nepadalo nic, krajina byla tichá, nazdobená sněhem a sluncem, které přálo pod Třemi studnami i výhledům na Šerák. Cesta na Berušku byla na rozdíl od poslední dubnové příjemnou procházkou. Srub nás přivítal čistý, dřevo nasekáno doplna, a nikde nikdo - na dveřích stále visel rezervační protokol, který tam Sokolík přibil při poslední návštěvě. Zašli jsme pro vodu (ani na Konírně nikdo), zatopili a pustili se do štědrovečerního úklidu (Sokolík) a přípravy štědrovečerní večeře (Sojka). Při úklidu objeven malý umělý stromeček a ubrousky s vánočním motivem, Sojka tedy pekelně vánočně prostřela (stromek přizdoben bukvicemi, lišejníkem a šiškami). Golem smažil řízky do voňavokřupava, sníh chladil bramborový salát, Sokolík hrál na kytaru a Beruška se prohřívala. Večeře byla skvělá a opravdu nikdo další nedorazil. Proběhla výměna DRUHÉHO dárku, Sojka si rozbalila plnou tašku kvalitních ovčích a kozích sýrů, Sokolík otevíral s napětím šperkovou krabičku, aby našel klíček od schránky z Wanklovky (když už tam má týden trvalé bydliště :-)). Procházkou, teplem a večeří příjemně uondaní jsme si s chutí pořádně zdřímli (kdy zase bude taková příležitost?) a pak došlo na dárky pro Berušku - Sokolík přinesl a měnil oběma sekyrkám topůrka a Sojka mu k tomu četla z Fulghuma (Od začátku do konce - naše životní rituály) a z Čapka (Povídky z jedné kapsy) a pak se učila dělat třísky nožem. Spát se šlo po půlnoci a, vyrušení jen nad ránem zvědavou myšicí, spali jsme do syta, bez zvuků civilizace a (!!) bez budíka.
Dopoledne jsme doplnili dřevo, na oběd si zopákli štědrovečerní večeři, poklidili. Odcházeli jsme jen neradi, snad brzy na viděnou, Beruško. Cesta k autu uběhla až moc rychle, i se zastávkami na panoramata a dioramata, všude hodně stop po zvěři, po lidech nikoliv. Žabka nás čeká v pořádku a my uháníme zpět na Štěpánov, připravit se na Štěpána a Silvestr.