Velikonoční běžkování na Finsterle

Nečekaně a mile jsme letošní běžkařskou sezónu zakončili až na nedělní Boží hod velikonoční. Na domluvenou Finsterlu jela jen Sojka se Sokolíkem, kluci byli s mámou a Baru s tátou. Vlastně nás to mrzelo, byla to akce jak dělaná pro rodinky, s Chemlonovic a Pekiho klanem etc. Všechno bylo nakonec jinak, marodní Pekoti ani další přislíbivší nedorazili (a tím pádem ani kytara), ovšem finální komorní obsazení (Chemloni v plném počtu, Mara a my) na kvalitě víkendu nijak neubralo. 

Akci jsme dopřáli i (nejen velikonoční) spirituální příchuť. Ad 1) jsme se stali vyslanci mírové mise a zabránili válce o toaleťák tím, že jsme vyslyšeli SOS z Finsterly, kde docházející WC papír hrozily bojem o každý zbývající útržek. Ad 2) jsme výlet zahájili i zakončili "křížovou palbou". Cestou tam jsme prošli Křížovou cestu na Andělskou horu (u Bruntálu) a na zpáteční cestě pak pozdně barokní (podle některých již rokokovou) Křížovou cestu v Rudě (Tvrdkov, u Rýmařova).

Původní plán vyrazit ještě ve čtvrtek jsme odpískali, pracovní týden i předchozí víkend a bramborové zahrady si vybraly svou spánkovou a únavovou daň. Nu, ráno ve čtvrtek jsme posadili Baru na vlak do Prahy a po vzoru "děti jsou pryč, rodiče mají pré" na večer uspořádali "sleepy party". Sice nikdo nedorazil, ale my spánkově pařili poctivě. 

Zelený pátek - samozřejmě přes Bruntál 

V pátek dopoledne padlo rozhodnutí, že bereme i běžky (respektive boty, jelikož běžky vozíme od Benýšek v autě) a poklidně zamířili ... ano, do Bruntálu, k Andělské hoře. Počasí luxusní, všude jaro, stoupali jsme 200 letou javorovou alejí (údajně je nejkrásnější v MS kraji) a kochali se výhledy do kraje včetně zasněžených Jeseníků ... vidíš je? ano, tam přesně jedeme, takže Anče, Kubo, hajnej, nestát, nekoukat a vzhůru do sedla (Videlského).

Vyhlédnuté startovní místo bylo dosaženo nucenou objížďkou (přímá cesta do Vidly se v zimě neudržuje) a to už nás telefonicky stalkoval Chorche, který byl s rodinou v té době v Karlově Studánce a projíždějící Žabku prostě nepřehlédl. Ověřovali jsme, zda si z nás Jirka nestřílí, když nás nabádá, ať si vezmeme běžky, jelikož v Karlově Studánce sněhu skoro nebylo. Pod pohrůžkou kruté odplaty (nevydáme připravené toaleťákové zásoby) Chorche přísahal, že nebudeme litovat.

A tak jsme zaparkovali ve Videlském sedle, pošmourném, nicméně trochu již zasněženém. Na záda batohy, běžky a vzhůru po žluté do gury - směr Maly Děd (1368 m.n.m.) - Švýcárna - Finsterlovka. Stoupání začíná pozvolně, potkáváme docela dost lidí v protisměru (těm to slušně klouže). Po asi půl hodině začíná poprchávat, přibývá sice sněhu, ale i dešťové kapky houstnou do vydatna a vítr se nenechá zahanbit. Nu což, v horách si prostě počasí nevybereš a před námi je vidina vytopené Finsterly. Takže Sojka přikryje batoh s toaleťákem a urputně šlapeme.

Švýcárny jsme dosáhli mokří jak kaně. Ale sněhu už je dost a to nás s počasím smiřuje. Sokolík, rodilý to gentleman, pouští Sojku do hospody jako první se slovy "mám mokrou a zamlženou optiku". Optika neoptika, stejně neposeděl, bloudil po chatě bez brýlí a dožadoval se občerstvení slovy "Co máte k jídlu?" Paňmáma za pultem opáčila, že to má napsané na ceduli, takže ho Sojka bonzla, že nic nevidí a přečetla mu to. Měli Velikonoční zelený speciál, Sokolík se nenechal přemlouvat ani vteřinu! Posilněni pivem, zelňačkou s medovníkem (Sokolík) a pikantním kuřetem s rýží (Sojka) jsme trochu pokecali s paňmámou, nasoukali se do mokrých věcí a vylezli ven vstříc Murphyho zákonu v praxi: chvíli před naším příchodem na Švýcárnu přestalo pršet a jakmile jsme vystrčili čumáky, pršet opět začlo.

Měníme podvozek na běžkový a navzdory počasí je to kolosální radost. Cesta na čertovských prkýnkách ubíhá vážně rychleji. Sojka, asi mírně zaskočena tím, jak moc dobře jí to jde, s sebou pro jistotu pleskla při jízdě do kopce. Ve stopě je hodně popadaného jehličí, takže ani nevadí, že nemáme namazáno, drží to i do stoupání. A jak si tak pomalu docházíme k cestě na Praděd, koho nám to vítr nepřivane do cesty? Ano, náš věrný, nejvěrnější Chorche nám přišel naproti. Po brežněvovském uvítání bere Sojce batoh a frčíme dolů k Finsterlovce. Sojka sice s obavami, ale sjezd v pomalém sněhu zvládla  bez ztráty kytičky. Za pár minut už se sušíme na chatě. Omlouváme Baryšku z účasti na akci (z rodinných důvodů)  a čekáme na Godota, ehm, na Maru. Ve chvíli, kdy se se rozhodneme vyrazit na Kurzák pro 3 záchranná V (voda, večeřa, vana) bez něj, se Mara objeví jak dědeček hříbeček, ale stejně s námi nejde.

Okoupaní a najezení svezeme z Kurzáku na bobech kanďáky s vodou a hurá do víru společenské zábavy, hrajeme Sabotéra. Ukázalo se, že být jím je velmi výnosná role, jasnou vítězkou byla Sojka, která byla Sabotérkou (neuvěřitelné!!) ve všech kolech. Do spacáků zalézáme po půlnoci, příjemně uondaní, a spíme dosyta s vyhlídkou na sobotní výlet.

Bílá sobota - sportu zdar

Vyspáni do růžova (nikoliv do bíla) zapínáme na expediční mód a pod vedením Chemlona vyrážíme busem do Ludvíkova a ze zastávky u Zámecké restaurace "do hory". Prvním bodem je Vyhlídková věž na Zámecké hoře, pak po Šestkové cestě scházíme k Rolandově kameni a po Muzeum wide web NS doťapkáme do Karlovy Studánky. V restauraci Letní lázně se odměňujeme dortíky a pivem, Sokolík se na chvíli "ztratí", ostatní si povídají a Sojka se kochá prostorem.

K Finsterle pak vyjedem busem (Sokolík v něm usnul, jen co dosedl). V chatě jen zatopíme a letíme s kávičkami a pivem ven, neb navzdory obavám je i nahoře krásně, mlha se trhá a kouká na nás slunko! Sokolík na bobech sjede kopec, s Matesem nechtíc a pak už záměrně jedou i dál přes cestu, do hlubokého sněhu, až k Bílé Opavě (na to, že pramení jen kousek výš, je sakra široká). Postupně se přidáváme všichni, drží nás to dlouho, ladíme styly a bobům trháme brzdičky. Není totiž vůbec jednoduché ve spodní části nevyletět z trasy nebo se z bobů nevysypat. Kubajz před posledním padákem k řece staví sněhový brzdný val, oplať mu to Pán Bůh na dětech, neb jinak bychom se asi občas nedobrovolně koupali. Bavíme se i reakcemi tůristů, kteří jdou na Praděd (nebo z něj): hulákáme POZOOOR a oni uskakujou a pak se dívaj, kam ten člověk na těch bobech proboha zmizel.

Po dobré zábavě dobrá večeře a pak společenský večer, který patřil Bangu a opět Sabotérovi. Statisticky nemožné se stalo skutečností, Sojka byla kromě jedné hry vždy Sabotérem! , opět úspěšným, až to Chorche neustál a opakovaně označuje Sojku v roli Sabotérky jako "falešnou a prázdnou". 

S usínáním nespěcháme (Sokolík se přece prospal v kavárně a v autobusu), stejně jako v neděli se vstáváním. Spánkové lázně jsou příjemným bonusem víkendu.

Boží neděle (velikonoční)

V neděli ráno se ujišťujeme, že "azúro" venku drží a tak rušíme odvoz Marou, půjdeme k Žabce po svých. Sojka hrdinně sbírá odvahu k běžkovým sjezdům a Chorche prohlásí, že jí vezme batoh a na Švýcárnu nás doprovodí. Loučíme se s Míšou, Marou i prdícími dětmi a jedem vstříc slunné, modrooblaké a čistě a pevně vyjeté stopě. Sokolík "kolosálně radostný", Sojka také (nespadla), u Švýcárny přezouváme a sťapkáme k Žabce, která nás se zastávkou na Křížovou cestu v Rudě u Tvrdkova dopraví na Štěpánov (z ranních -2,5 °C do 10,5 °C).

Večer se v plné kráse předvádí post-úplněk (byl v sobotu, ale v horách jsme ho neviděli). Nějak se nám úplně nechce spát, koukáme (s rozporuplnými pocity) na Ďáblovu milenku (tak je na Netflixu uveden Renčův film o Lídě Baarové, první snímek české kinematografie zařazený právě do Netflix databáze).

Velikonoční pondělí - resortu Štěpánov přibyly hvězdičky

Ráno se nám z vyhřátého pelíšku nechce, spali by a spali, jenže oba maj spoustu dobrejch důvodů a nápadů, proč vylézt (viď, Sokolíku?).  Když podvečer končíme, má resort Štěpánov ne 5, ale 7 hvězdiček a 2 Michelinské k tomu. Sklad proběhl totální rozborkou a zborkou (vystěhován, uklizen, dodány skříňky a skříně, vytřízeny a ukladněny věci), přestěhována a uklizena půlka stodoly, přestěhován dětský pokoj, přestěhována skříň do LL, smontováno, zatmeleno, uvařeno na celý týden pro nás pracující etc.

Odlétáme na Wanklovku, Sojka má obavu o Baru, která se nám nevrátila domů a s kašlem, závratěmi a 38,6 °C zůstává u Toma v Praze. V Olomouci jde Sokolík vytrhnout zub Vaškovi, slízne si malinko nelibosti od Vojty za neuskutečněný mrskút (grrrr) a Sojka dostane extra kartáč od Riny, která zůstala od pátku poledne do pondělí sama a vůbec, ale vůbec se jí to nelíbilo.

Vybalit, najíst se a spát, ráno začínáme v 5, Sojka letí na vlak do Prahy a poprvé bude odcházet z domu dříve než Sokolík :-).

_ _ _ _ _ _ _ _ _ 

P. S. Pořadí dnů v Pašijovém týdnu: Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Velká noc (kdy vstal Ježíš z mrtvých) a nedělní Boží hod velikonoční, pak Velikonoční pondělí.

P. P. S. Uloveny 3 kousky TZ: Andělská hora, Švýcárna, Ruda.

P. P. P. S. Výškové a teplotní rozsahy: Olomouc (219 m n.m) 2°C,  Praděd (1492 m n.m) -4,5°C, Štěpánov (605 m n.m) 10,5 °C.