Pohora a okolo Víru cestička (I. a II.)

Tento příběh zachytává výlety ze dvou víkendů, 25.-30.1.2024 a z 9.-11.2.2024 s Glonkovic. Nasedá to na náš plán, bývat každý druhý víkend (kdy nemáme děti) na Štěpánově dýl, ideálně od čtvrtku do úterý. Takže Sojka se vrátí ve čtvrtek z Prahy a z vlaku nasedá do auta a jeden se na chalupu. Po druhém pokusu si pochvalujeme, že si užijeme tepelný komfort vytopené chalupy déle, a kromě práce lépe zvládáme výlety a ještě i drobné i střední projektíky v dílně. A víte, kdo je maximalisticky šťastný, respektive šťastná? Jop, Míňa. Kudy chodí, tudy vrní, takže je s námi permanentní traktůrek. Jídlo, teplo, mazlení. Závidíme. A plánujeme další výlety.

Sobota 27.1.2024 - okruh Štěpánovský

Předpověď se plnila, oblačno slunečno, byť velmi větrno, ale to je celorepublikový trend, fučí tak, že jsou prodlouženy výstrahy meteorologů. A tak jsme se vydali na plánovaný okruh okolo Štěpánova.

Proti větru bruslíme na ledových plotnách směr Peterkův kopec. Chvilkama je to sranda, chvilkama neřiditelné cosik - na nahnuté rovině, když vás vezme vítr zboku, jedete šejdrem do neznáma. V lese už je větrno udržitelné, cestou k osadě našlapujeme ve světlých měkkých travinách, tudy bychom asi v létě neprošli, tak si užíváme křižování lesem. Nebe je chvílemi zcela modré, ledové dlouhé plochy jsou skoro všude, a led je dnes echt umělecky naložený, kreslí listy na listech, vytvořil 3D model bubliny v ledové krychli, dokresluje větvičky smrků a jednou zvládl autorsky na ledovém plátně celý Strom života.  

Na osadě se rozhodujeme pro směr Pohora a tak míjíme u altánku sochu sv. Barbory, je to replika barokní sochy sv. Barbory, podle legendy jsou u ní pohřbeni pruští a rakouští vojáci. Její baroknost je vůčihledná na jejím šatu, a ten, jak ne něm slunko kreslí stíny tím, neb rychle vylézá a zalézá, působí, jakoby opravdu reálně vlál. (stojí zde: https://en.mapy.cz/s/luhapegocu).

_____________

Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, požáry a vůbec před rizikem náhlé či násilné smrti, je proto patronka havířů, dělostřelců, pyrotechniků, architektů, matematiků a dalších rizikových povolání, a rovněž dětí. Památka sv. Barbory se světí 4. prosince. Náleží do sboru čtrnácti svatých pomocníků a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales [čtyři panny hlavní, vynikající], kam kromě ní patří ještě sv. Dorota, sv. Kateřina Alexandrijská a sv. Markéta Antiochijská; bývají často zobrazovány společně.

V ikonografii je vyobrazována s křížem, palmovým listem, pavím perem (páv, symbol nesmrtelnosti), mečem (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí kvůli očekávané smrti před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží obvykle s třemi okny či její miniaturou, kterou držívá v ruce. 

_____________ 

Dojdeme na křižovatku, hospoda na Pohoře otevřena, zastavujeme. Domů pak jdeme zadem přes zemědělské družstvo, nechceme po silnici. A ejhle, tady jsou bukové aleje v řadách jak z praku, koukali jsme do jejich hlubiny a vypadalo to, že na konci je kaplička, ale ne, byl to jen optický klam, prostě jen stromy do nekonečna. 

Pak ještě, před zemědělským družstvem, na nás "mává" osamělý strom v poli, a až téměř u něj jsem si všimla, že jsou 2 a pak ano, mezi nimi, jak bývalo obvyklé, je i křížek. Ač stromy (lípy?) jsou dva, korunu tvoří jednu, dohromady.

Domů přicházíme se soumrakem, skoro přesně úderem 17 hodiny. Přes všechny sliby do půlnoci kutíme v dílně a pak u stolů (Víťa pak modelaří a já pro soutěž dělám ještě jednu variantu loga Anděla pro život).

Trasa: Začínáme a končíme u chalupy :-) • 11,4 km • 3:09 h  • https://mapy.cz/s/musabopomo

Neděle 28.1.2024 - okruh kolem Víru No.I

Slunko je, je také trochu mrazivo, ale vítr skoro žádný. Hurá, odmrazíme auto a jedeme přes Boskovice do Pivonic, jen jsme si díky buntošení do půlnoci přispali, je o hodinu a půl více, než jsme původně chtěli. Nebe je modromodré, jako onehdá o víkendu na blankytné Berušce, a vítr vážně mírný. Zahajujeme výstupem na zříceninu Zubštejn (původně Zubří kámen) a to je teda dílo, Starý Jičín hadra. Vyhlídka na kopečky Vysočiny je čistá, z hradu přeletíme nově postavenou lávku a po červené Via Czechia - centrální jdeme dál. Posedíme na vyhlídce pod hradem, krajina Svratky je malebná, vlnkovatá, pestrá pro oko, Sokolík říká libooká, Sojka okulibá :-). Příjemný dojem z krajiny pokračuje celou cestu, před zříceninou hrádku Pyšolec jsou uf, mohutné buky, a dojem předjaří dokresluje zpěv ptáčků v lesíku.

Scházíme do Víru a vlníme se městečkem dle toku Svratky. Za kaplí sv. Sedmipočetníků (co jsou WTF zač a proč má proboha ta kaple plastová okna i dveře???!!) v mikrobotanické zahradě se k nám přidává srdíčkový kamínek. Jdeme kousek podél řeky, vzduch je výrazně chladnější v kombinaci vody a stínu. Z druhé strany řeky na nás koukaj krásný skaliska. Odbočíme do slunné stráně a odkládáme bundy, jak stoupáme k vyhlídce Klubačice, máme hlad a tak mlsáme přemrlzlé šípky a bereme to zkratkou. Je sice delší a je to horší cesta, OVŠEM v křoví zde leží opotřebená cedule Přírodní památka. No, po dnešku už tam neleží. Vyhlídka je parádní, obědváme sekanou a okukujeme na protějším straně Rossiho vyhlídku a také horolezeckou lední stěnu, a hemží se tam spousta lidských mravenečků. 

Sejdeme k přehradě a jsme chvíli paf z ledovcových bloků zamrzlých v hlubině. Původní plán dojít na rozhlednu Karasín z důvodu času necháváme na příště. Seskotačíme k ledovcové stěně, dáme si v místní hospůdce Krabičce pití a pak kolem Vírského mlýnku (fungovat bude až od května) dojdeme přes louky a výhledy do krajiny zpět k Žabce. Doma jsme, i s nákupem v Boskovicích, těsně po setmění. Jsme vyvětraní a s výlety víkendu moc spokojení. K Víru bude určitě ještě výsadek No.2, možná i No.3 v květnu i s dětmi, je tam pro ně dost lákadel.

Trasa: Začínáme a končíme v Pivonicích (kousek od Bystřice nad Pernštejnem) • 14,4 km • 3:22 h  • https://mapy.cz/s/mupesuzeho

______________

P. S. A už víme, kdo jsou Svatí Sedmipočetníci - jde o Sedm slovanských svatých či Sedm apoštolů Bulharska, tedy souhrnné označení pro sedm svatých: svatý Cyril, svatý Metoděj, svatý Gorazd, svatý Kliment, svatý Naum, svatý Sáva a svatý Angelár. Jde o sv. Cyrila a sv. Metoděje a jejich žáky; někteří z nich po vyhnání z Velké Moravy založili v Ochridu středisko slovanské bohoslužby.

Nadhazujeme nabídku jít delší variantu nedělního výletu Míše a Jirkovi, a klapne to, přijedou na víkend 9.-11.2.2024. Krátce zaváhal jen Chorche, když mu bylo sděleno, že bude s Víťou obalovat řízky na výlet. Byl ale statečný, schroustal to a potvrdil, že přijedou. Přivezli se v pátek kolem slíbené 17 hodiny a s ním přijela i kniha Květy trpělivosti (od Radka Martínka) coby poděkování mně za sazbu Karpatského oblouku. Prý už se tiskne, a možná bude akcička 20. nebo 27.2., kdy dojde ke slavnostnímu rozdávání Chorcheho pamětí. Jsem z knihy unešená!!!

_____________  

Kniha Květy trpělivosti (od Radka Martínka) se pokouší postihnout specifické zobrazování květin v církevním prostředí v souvislosti se samotnou bohoslužbou a s důrazem na české země. Zaměřuje se na jejich symbolickou výpověď a pokouší se tento specifický žánr zasadit do širších kulturních souvislostí. Součástí je i bohatá fotografická dokumentace.

Středověká bohoslužebná roucha byla zdobena především figurální výšivkou, rostlinný ornament měl jen doplňkový charakter a objevoval se jen zřídka. V 16. století se však situace změnila a po roce 1600 dokonce obrátila. V souvislosti s cestami do zámoří se značně rozšířil sortiment zobrazovaných květin, které postupně nacházely cestu i do šlechtických zahrad. Ve specializovaném církevním vyšívačství měly zobrazené květiny většinou i svůj symbolický výklad, některé z nich dokonce s velmi dlouhou tradicí (růže, lilie, oliva aj.), ale i nové druhy získávaly postupně podobné vyznění (např. jihoamerická mučenka).  

_____________   

Večer uteče vesele, nejprve nás baví duo Chemlon-Sokolík při tlučení a obalování řízků a pak nás bavím já, neb whist hraju na punk, nesmyslně a zmatečně, čímž matu spoluhráče, kteří nevědí, jak sázet.

Sobota 10.2.2024 - okruh kolem Víru No.II

Budíček v 7:30 se ukázal jako tak akorát, dokonce jsme na pohodu vyjeli i trošku dříve. Počasí se (uf) řídí předpovědí a vypadá to nadějně. Jirku a Míšu na parkovišti v Pivonicích najdeme snadno, kromě nás ještě nikde nikdo. Nahodíme batohy s řízky a pitím a jdeme tentokrát proti směru hodinových ručiček, ve vsi míjíme kapličku sv. Anny a pak kousek polnělesní pěšinou a za chvilku jsme na kraji Víru. Svlékáme se na autobusové zastávce (hurá, teplo) a měkkou cestou stoupáme poklidně k rozhledně Karasín. Mlha, která nás provázela ještě při cestě autem, se rozpustila a už kousek pod Karasínem nám byly dopřány pěkné vyhlídky do kraje. Máme hlad a u rozhledny jsou v závětří lavičky a dětské hřiště, takže se sklouzneme a pojíme. Jdem na vyhlídku, neb Karasín má automatický systém na celoroční provoz, dvacka na hlavu. Výhled je malinko "zkalený", ale jen jemně, kocháme se. Jirku musejí ostatní od zábradlí odlupovat, nechce se mu rozhlednu opustit.

K přehradě je to pak po červené Via Czechia - centrální kousek po vrstevnici, po cestě ulovím dvě fotky, se kterými jsem spokojená. Projdeme hráz přehrady, ulovím krásnou fotku - co vyčarovala voda na betonové patce jeřábu - a pak se smějeme dopravní ceduli Zákaz zastavení s doplňkovou tabulkou "Platí i mimo komunikaci", a protože teď do kopce na vyhlídku Klubačice nad Vírem nemůžeme zastavovat, Víťa to šulí tím, při zastavení přešlapuje na místě :-). 

Na vyhlídce dopíjíme skoro všechny zásoby, tohle je trochu zakletý, i minule jsme pitný režim podcenili. Kocháme se, s plnou pusou řízků to jde moc hezky. Jirka se ptá, kde je slibovaná kaple Sedmipočetníků, a tak sejdeme pak do Víru, a jdeme opět podél Svratky a krásných skal na protějším břehu, až ke kapli. Chorche ji po průzkumu vyhodnocuje jako maskovanou hasičskou zbrojnici.

Před námi je poslední úsek v mírném stoupání ke slíbeným zříceninám, kocháme se, i dnes je krajina libooká/ okulibá. Kopeček nevadí, neb se trochu ochlazuje a pofukuje, a my jsme kryti mezi stromy. Z Pyšolce je Chorche nadšen, a Zubštejn označí za úžasnou třešničku na dortu. Užívá si rozhled i na kopečky Vysočiny. 

Seběhneme k Žabce a úderem 16:58 odjíždíme. Po cestě si čteme o Pyšolci a také o Památníku holocaustu Romů a Sintů v Hodoníně u Kunštátu (https://www.rommuz.cz/cs/hodonin-u-kunstatu/).

V Boskovicích pořídíme pitnou první pomoc a v 19 hodin už je první účastnice zájezdu ve vaně, kterou si užijeme postupně všichni. Večer si užíváme whist a já svým stylem/nestylem poprvé a naposled ve hře vyhrávám, Víťa si to fotí na památku. Povídáme si o dalších mnoha možných místech mikroregionu Bystřicko, evidentně tam je stále spousta pokladů pro nás všechny. Spát se jde před půlnocí, neděle je bez budíku a Glonky vyprovázíme po povídací snídani v 11 hodin dopoledne.

Trasa: Opět začínáme a končíme v Pivonicích (kousek od Bystřice nad Pernštejnem) • 18,1 km • 4:21 h • https://mapy.cz/s/lelemeguja