Lednové Petrovy kameny (Praděd) a Vodokres
Na víkend se vezeme na Finsterlovku. Po minulém víkendu na Berušce víme, že sníh bude, a tak jsme co do běžek v plné polní. Chemlon pro nás přijede dolů k Hvězdě a pak nás čeká vyhřátá chata, jelikož před námi tam byl někdo celý týden.
Večer v devět se konečně hecneme na bobování a jak světlušky s čelovkama drandíme přes cestu do spodních závějí. Nahoru je lepší chvilkama po kolenou. Nové přírůstky, Šárku a Olu, kluci učí whist, spát se jde až po půlnoci. Ráno je slunko a modro, na výlet se všichni těšíme. Krásně si dojedeme na Švýcárnu a pak zpět, najíme se a pak se rozprcháváme na různé strany. Víťa s Chorchem jedou naproti Zdenálovi s Pavlínkou na běžkách, ženy s Matesem jdou na Kurzák (pardon, již resort Petrovy kameny) pro vodu a na kávičku, já se jdu projít k Petrovým kamenům. V prvním kopečku potkávám Man-go mana, popřejeme si pěkný nový rok a pak stoupám po hraně sjezdovky nahoru, vlastně jdu slunci, které se kloní za Petráky, vstříc. Zatímco dole u Ovčárny už je namodralo (ještě to není stmívání), zde slunko pere a vykresluje všechny ledové krystalky na povrchu. Podle zaváté cedule je tu přes metr sněhu, ale nepropadám se, kráčím po pláni s výhledem do nekonečna. Jsme nad inverzí, kopce vykukují z mračen jako na japonských tušových sumi-e (malby černým inkoustem ve všech možných odstínech). Stojím a dívám se, pak si prohlížím Petrovy kameny a přemýšlím o čarodějnických procesech a sletech čarodějnic situovaných sem. Kolik to stálo krve a bolesti. Nejsem věřící, ale tak nějak se trochu modlím za odpuštění všeho, co je možné odpustit, za to, abychom my lidé tak nepodléhali mocenské zlovůli.
Zahlédnu člověka, jak kráčí k Petrovým kamenům a zvědavě se vydávám za ním. U skaliska skoro sníh není, ale nedojdu k němu, zato on se "odněkud" a pozdraví, pozdravím zpět a on se představí jako strážce zákona - no jo, do prčic, stojím v národní přírodní rezervaci Praděd v I. zóně Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Nějak se nemohu soustředit na to, co říká, když mi sděluje, že jsem porušila zákon, mluví o pokutě. Nehádám se, nemám nic na svou obhajobu, fakt jsem nepřemýšlela. Propouští mne se slovy "vyřešeno domluvou, otočit a přímou čarou ke sjezdovce. a ty fotky teď hned smažte." Říkám jasně, mažu fotky a pak mažu ke sjezdovce. No jo, po 50 m ke mně přisviští další ochranář a ten mne sjede velmi nevybíravě znovu, hlásím, že už jsem kartáč dostala a že už jdu. Brblá něco o tom, jak jsme se všichni zbláznili a hlavně ať dám ty fotky na FB. Loučím se se slovy, že fotky jsem smazala, ale to on už odjíždí na skialpech lapat další výtržníky.
Jajaj, vracím se , na hraně sjezdovky ještě znovu stojím a koukám se, jak se to 7 m vysoké skalisko z břidlice a ruly tyčí proti slunci. A pak jdu na chatu. Zdenál již svým silným hlasem okupuje prostor, seznámím se, Pavlínka vypadá moc zajímavě, ale nemá šanci něco moc říct. Všichni, celá banda, jdeme pak na Kurzák, posedíme s Marovým bráchou Davidem. Odcházím dřív, nějak se mi chce jít samotné tmou, rozfoukám uhlíky a zalezu ke knize Úmluva s vodami, kterou bych ráda tento víkend dočetla. Ve 22 hodin mám hotovo, kniha vážně stojí za to. Začala jsem ji minulý víkend a 680 stran není žádný problém. Skoro bych řekla, že se mi líbí víc než 100 roků samoty.
___
Úmluva s vodami je úchvatným obrazem zmizelé Indie. Je to oslava nejhlubšího lidství, je to příběh o překonávání hranic napříč kastami, o pokroku medicíny a zároveň pokorné svědectví o útrapách, které minulé generace snášely pro blaho těch, kteří žijí nyní.
___
Vody máme opět dost, a tak se vaří ostošest, nemusíme šetřit. Ostatní poslouchají Zdenálovy příhody a pak whistují. Fajn večer. A fajn ráno. Sokolík s Chorchem po odchodu Zdenála s Pavlínkou jdou závodit na okruh za Kurzákem, my ostatní si dáme běžkovýšlap na Praděd. Lidí je tu dost, ale není to úplně Václavák. Slunko opaluje, dovidíme asi až na Fatru a na druhou stranu možná až na Sněžku?
Po návratu je to už v rychlejším tempu - najíst, uklidit, pobalit. sejít na autobus. Nalodíme se do Žabky a kolem 16 hodiny jsme v Olomouci, kde od včera bivakuje Baru, a je u nás i Lili. Vyložíme Šárku a Olu a doma po vybalení si dáme 10 minut na gauči. Sokolík pak jede do Hluboček pro kluky, já s Baru povídáme a pak jí pomáhám s domácím úkolem z typografie, peru a vařím. Po delší době se pak vidí Baru s Vojtou, jdeme rozumně spát.
Děkujeme, Finsterlo.
_ _ _
Vodokres – Prastarý slovanský svátek
Dne 19. ledna 2025 mění voda svoji molekulární strukturu, na atomární úrovni atomy mění svůj životní potenciál. Voda, to je, samozřejmě, život v kterékoli době, ale 19. ledna – tento život mnohonásobně narůstá! Na 19. ledna spadá vesmírné přeformování energií a Země dostává kolosální množství těchto energií. Všechny Zemi příbuzné planety se, jako by, energeticky shromažďují v jednom místě. Voda v tento den nabírá takovou sílu (energii), že kdyby takovou zůstala, tak by se příroda velmi změnila (stromy budou gigantické, tráva vysoká jako stromy atd. – nastal by chaos). To ale není předpokladem Tvůrce, aby voda byla pořád takovou, však příroda musí být taková, jaká byla stvořena. V tento den můžeme oslavovat Vesmírné Spojení. Dveře všech planet, které jsou příbuzné Zemi, jsou otevřené. Skrz vodu dochází k propojení s celým Vesmírem. Všechny vesmírné energie jsou představovány ve vodě. Umývejte se v takové vodě a koupejte se v ní! Tato energie má takové vlastnosti, že kovové trubky pro ni nepředstavují žádnou překážku. I voda tekoucí z kohoutku, ve vodních nádržích, rybnících, má tyhle vlastnosti. Voda má tyto vlastnosti od rána 19. ledna až do západu slunce. Potom tato energie z vody odchází do země. Ani voda nabraná v tuto dobu z jakéhokoli zdroje do nádoby tuto energii neztrácí. Tato voda se proto může uchovávat roky a nezkazí se. Z knihy: Rodina – kosmická jednotka, Autor: Alexandr Savrasov, Z edice knih Vědění prvopočátkůJednoduše řečeno, toto je prostě Živá Voda – známá našim předkům. My ji známe už jen z pohádek. V dřívějších dobách se v tento den lidé třikrát ponořili do otvorů vysekaných v ledu. Zpočátku bylo koupání v ledové díře považováno za očistný rituál a s přijetím křesťanství začalo být korelováno s biblickým křtem Ježíše Krista (symbol řeky Jordán). Podle lékařů se v ledové vodě mohou koupat jen dospělí, zdraví lidé a vždy střízliví.
V tento den má voda magickou sílu, dokáže očistit a zdravit nejen fyzické tělo člověka, ale i všechna jeho astrální a duchovní těla. Dříve se takto požehnaná voda uchovávala jako poklad a používala se k léčbě fyzických a duševních nemocí, kropení studní, zemědělských budov, včelstev, zeleninových zahrad a hospodářských zvířat.
Dávní Slované slavili 19. ledna tzv. Vodokres, v tento den bylo zvykem navzájem si přát: "Buď zdráv jako Voda!"
Večer před Vodokresem se pokládá za příznivý pro věštění. Podle víry Slovanů byla této noci odhalena budoucnost. Podle všeobecného přesvědčení se noc před svátkem, blíže k úsvitu, otevírá obloha. O cokoliv s vírou v srdci v modlitbě poprosíte, splní se vám. Pokud upřímně litujete něčeho, co jste řekli nebo udělali a požádáte o odpuštění, bude vaše duše očištěna.
