Po stopách mlýnů, jelenů a vlků na Odře
Výletní celodenka podél Odry po již neexistujících mlýnech, s Alenkou a Honzou, s Pavlem, Martinem a Štěpánem. Na tuhle nedělní procházku jsme se těšili. Po cestě v autě jsme diskutovali politickou situaci v Německu, a vlastně dost chválili Angelu Merkelovou za 16 let její politické kancléřské práce - dnes jsou volby a Angela již kandidovat nemůže. Až se budeme vracet z výletu, budou již předběžné výsledky voleb - předvolební průzkumy ukazují, že to bude těsné.
Vesmír nám nadělil neuvěřitelně krásné počasí, chladné ráno (u řeky 8,5°C) se přes den vylouplo na slibovaných 26°C. Sraz u kapličky ve Vojnovicích byl naplánován na 8 ráno, malé zpoždění měla na svědomí zastávka na ranním Strážisku - po cestě jsme se totiž potkali s Pavlem a Alenkou a šli se s nimi kochat. Bylo čím, vidět bylo "na míle" na všechny strany, nad Odrou, kam jsme měli namířeno, se vznášel bělostný opar.
Ke kapličce do Vojnovic jsme dorazili poeticky kodrcavou objížďkou přes Velkou Střelnou, Čermnou a Zigartice - jedouce za vedoucím výpravy jsme si mysleli, že je to záměr, ale on se po příjezdu udal, že se trochu zapomněl a pak už se nechtěl vracet. Odměnou za to, že jsme jeli pomalu, byl první jelen - šedivák přes cestu, který plavným skokem přes svodidla zmizel v lese. Ukázalo se, že jeleni budou našimi "totemovými" průvodci, neb Martin se Štěpánem, čekající u kapličky, hlásili, že jelení troubějí. A skutečně, "takové orkest" se jen tak neslyší, trefili jsme se na vrchol říje.
Pavel, vedoucí výpravy, zahájil svými slovy procházku "s překvapením" a vyrazili jsme po lesní cestě (značená cesta Vojnovice - Zighartice), směrem ke Korseskovu mlýnu. I přes Pavlův poutavý výklad jsme zaznamenali vlčí stopu. Jelení majestátní zvuky nás provázely průběžně dnem, občas jsme se dostali evidentně na hranici teritorií, kdy si dva jeleni přes nás vysvětlovali, "di do háje, moja lóka".
V družných diskuzích o náhonech, německé politice, kráse přírody etc. jsme postupně poctivě prozkoumali také Nový Mlýn a po sváče na slunné pasece u Starooldřůveckého mlýna překročili Odru. Bývalý důl, Dračí štolu, si pánové rádi prohlédli. Cesta po druhém břehu Odry utíkala tak nějak sama, asi to bylo krajinou, kochali jsme se meandry neregulované Odry, Martin profesně rybářsky odhadoval ryby. U Kamenného moře nad Odrou se nám dostalo pohledu na dva mořské orly, kteří vzlétli z nádherných jedlí (chjo, Sojka je minula), což rozproudilo diskuze na téma krkavci versus orli a téma co vše jsou orli schopni ulovit.
Za Kapustovým mlýnem (tak pravila cedule) se konalo Pavlem avizované překvapení. BTW. Kapusta byl dle Pavlova výkladu poválečný správce a pokud by mlýn měl nést jméno po rodinách, které tam žily, byl by to spíše Richterův mlýn nebo Zimmermühle (Zimmerův mlýn).
No, zpátky k překvapení: Pavel v zatáčce sešel k řece, chvíli se "přehraboval" v kamení a pak k velké radosti všech vytahoval jedno vychlazené pivo za druhým. Povídání na této pauze se točilo kolem toho, jak doba kdysi přála výstavbě "trampských" srubů a co se s nimi stalo.
Poslední zastávkou byly další domy ve Vojnovicích, dům na skále a křížek pod ním. Alenka trochu varovala, neb jsme procházeli opět mezi dvěma jeleny, a jeden z nich před námi přeběhl pěšinu. Na mostě u Vojnovic se kruh uzavřel, u kapličky jsme pořídili společné foto a rozjeli se domů s krátkou zastávkou u Vojnovického pomníku, kde jsme potkali znovu Štěpána - zastavil se se tam zapálit svíčku.
Mapa: https://mapy.cz/s/borujebuju
P. S. Po cestě domů ještě nebylo jasno, jak volby v Německu dopadly, ale z prvních odhadů to vypadalo na vítězství "o prsa" pro SPD. Kdo bude po Angele kancléřem, se ještě neví.