Všichni na Benýškách

Víkend 11.-13.2.2022 na krkonošské Böhnischově boudě č.p. 116 byl jak z prvorepublikového románu o ideálním rodinkovském zimním víkendu v horách. Přitom před námi byla spousta "poprvé", např. Baru konečně jela s námi na akcičku s přáteli (ehm, že je to chalupa bez elektřiny, vody a se suchým záchodem, jsme jí dávkovali postupně celý týden), taky kluci i Baru poprvé na běžkách, poprvé jsme jeli v autě celá smečka déle než 1 hodinu ...

No tak jo, zpátky na začátek příběhu. Děti v pátek nešly do školy - a tím pádem byly okamžitě dobře naladěny na celý víkend. A pak to začlo - zpoždění na odjezdu JEN 30 minut. Cesta do Černého Dolu úplně pohodová, navíc ve Vysokém Mýtě přímo u cesty zmerčen Měšťanský minipivovar Kujebák, takže Sokolík- řidič - motivován pro cestu zpět, kdy si nakoupí. Nikomu nebylo špatně. Nic jsme doma nezapomněli. Vašek se neseknul. Vše probíhalo podezřele hladce.

A vesmír se v rozdávání dárků nemínil zastavit. Po dojezdu nebe modré, slunce jasné a sníh jiskřivý. Pak během minuty vzal za své i náš krutopřísný plán, jak nadvakrát nahoru k chalupě potáhneme všechny děti a bágly. Nebesa, do 10 minut zde byli ochotní sherpové Chorche s Kubou i Peky, s prázdnými krosnami a nabídkou kvalitních soumarských služeb, jelikož nahoru jedou lanovkou. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere - naložili jsme, co se do nich vešlo, a sami vyrazili do kopce, 2,5 km směr Benyška. Pravda, propadali jsme se, ale co to je proti památečné cestě na Berušku? Baru předvedla několik ukázkových pádů s krosnou a za esteticko-dramatický dojem získala poté, co jsme se dosmáli, vždy minimálně 9 bodů. 

Původní primitivní obyvatelé chalupy nás vítali salvou sněhových koulí zpoza vybudované pevnosti, ale probili jsme se dovnitř a přinesli jsme sice ne novou víru, ale trochu nové dynamiky. Primitivní, leč vřelí (!!) domorodci dali čaj, teplo i pokojíček po Kiselech. Je nás nyní 16 kousků, 8 dospělých a 8 dětí různého věku, a jen Honza Š. zítra odjíždí. Malí Sokolíci se zasmečkovali během 10 minut, Baru rekognoskovala pole, ale neschovávala se.

Čas utíkal, slunce barvilo panenská sněhová pole do teplých, extra kýčových, kýčovitých i kýčovičelých tónů. Sokolík nejstarší sjel pro běžky a vstkutku ocenil Pekym zapůjčené stoupací pásy, zdrží jako přibité, večeřelo se a povídalo, roztopila se sauna (malí Sokolíci vyzkoušeli a moc se jim líbila, Sojka se Sokolíkem outdoorově saunu "zavírali"), hrály se aktivity. Ve 23:30 se všichni rozutekli na kutě, natěšeni na předpovídaný slunečný víkend. Ráno opravdu jak malované, kluci po snídani vyrazili na svah, ženy kutaly do sněhu umění a bludiště. Sokolík se vrátil šťastný, kluci se rozlyžovali (Sojka se na ně šla kouknout, takže ví, že nekecal) a dole nečekali, na kotvu nebyla vůbec řada.

Poté, co Sokolík v lyžácích vystoupal k horní stanici lanovky (zlitej jak vrata od chlíva) aby zakoupil permanentky na vlek, a dozvěděl se, že žádný dětský ani půldenní nevedou a od kolegy z vysílačky slyšel "per to do nich", šli s klukama na to.

První jízda (jízda ke svahu se nepočítá) byla dosti rozpačitá. Vašek jakoby zapomněl všechno, co do něj jeho drahý otec před dvěma lety po lyžařské stránce vtloukl a Sokolík už se pomalu začal dávat na modlení a smiřovat se s tím, že stráví opět víkend tvrdou edukací naprostých základů lyžování, protože Vaškovi lítaly nohy sem tam, pluh se přece používá na orání a na sníh se nehodí, au. A tak jsem začal s edukací nanovo. S vidinou zoufalství jsme vyjeli na kopec a Vaškovi se najednou rozsvítilo, použil pluhu i na sněhu a to velmi efektivně a efektně.

Vojta jako starej mazák prostě nazul lyže, dostal permici a lyžoval. Měl jsem z toho a z něho velkou radost, že si to pamatuje a jak mu to jde. Vlek dával taky bez problémů.

A tak dopolední lyžování proběhlo ve velmi uvolněném duchu a všichni sokolíci si to moc užívali.

Odpolední program, společné běžkování, tzn. VŠECKY DĚTI POPRVÉ NA BĚŽKÁCH, také vyšel. Kroužili jsme na svahu, zkoušeli pohyb, stoupání a mírné sjezdy. Baru to vedle Sojky nevzdala, Vašek po slušném záseku našel způsob, jak se bezpečně dopravit (a sám) svahem dolů, Vojtík kroužil a kličkoval široko daleko, šlo mu to. Sokolík opět nadšen. Lekce běžkování skončila tím, že se postupně na louku u chalupy sjížděli ostatní ze svých adventur, Peky s Ájou a Matějem, Břéťa s Romčou, Chemlon boys (Jura, Mates, Kubajz), koulovalo se a válelo na sněhu až do tmy. Baru se tímto stoprocentně asimilovala. Sojka s Ájou dokončily přípravu večerní hry, sepsaly úkolodměny a došlapaly potřebné cestičky v "óbr" bludišti. 

Večeře, pak hra-bludiště se svíčkami (Mates to pojal opravdu odpovědně a velkou část cesty se plazil - ostatní mezitím málem umrzli). Odměny/úkoly pobavily (např. Za odměnu můžeš strávit s Vaškem 30 minut v jedné místnosti), a zahřát se bylo možné opět saunou. 

Byli jsme přizváni si zahrát novou hru KRYCÍ JMÉNA (Břéťa si do týmu pozval obě Sojky a Anička Kubajze a Sokolíka). Hra skvělá, napínavá a týmy vyrovnané, vítězství získal díky "Spartě" a "otravnosti" Břéťův tým.

Spát se šlo rozumně, aby nám neděle neprotekla mezi prsty. Kluci si dali ještě 2 hodinky lyžování (i když Vojtík měl těžké dilema, zda lyže či běžky), Sojka potrénovala běžkování. Sokolík po návratu hlásil, že Vašek zvládl sám kotvu!!!!

Během dopoledne odjeli Chemlon boys, pak i B+R, a zůstali jsme s Neklanovic klanem sami. Po krátkém, ale intenzivním balení se Sokolík vydal s velkým batohem ověnčeným 4 běžkama, 2 spacákama a svýma běžkařskýma botama za pasem na první svoz k autu. Po návratu už byla chalupa skoro prázdná, skoro bych až řekl, že až smutná. Dobalili posledních pár věcí, umyli nádobí, poděkovali Pekymu a poté, co Sojky odešly v předvoji pěšo k autu, se i Sokolíci rozloučili a na lyžích sjižděli dolů. Poslední "Ahóóój" chalupě a tádydádydá směr Olomouc. 

Po cestě ve Vysokém Mýtě úspěšně uloveno pivo. Příjezd domů okolo 19h, kočku, která nám nadávala asi 10 minut, Sojky postupně domazlily. Bágly vybaleny a po večeři a pohádce (první půlka Pana Včelky) jsme si lehli do velké postele všichni (včetně Riny) a Baru nám vyprávěla na usnutí pohádku, kterou rovnou vymýšlela. ¨

BTW Baru nám všem, každému jednotlivě, poděkovala za moc hezký víkend.

P. S. Barunčina pohádka byla fakt dobrá, byla požádána druhý den, zda by ji sepsala a ilustrovala, a ona vážně druhý večer strávila asi 4 hodiny psaním a na ilustrace má taky chuť. Pohádka ZDE