Zlaté hory - kaple sv. Anny a kostel PM v Horním Údolí
Původní nápad byl dokončit Krušné hory, měli jsme na to vyhrazeno šest dní. Postupně nám ale plánovanou dovolenou ukusovaly různé nečekané okolnosti a k tomu přibylo podezření na boreliózu, tentokrát u Sojky. A tak jsme zvolili kratší formu - dlouho chtěný výlet k rekonstruované kapli sv. Anny u Zlatých hor.
Dvoudenka, ze 14. na 15. června 2024
Žabku jsme zaparkovali v Železné nad Vrbnem pod Pradědem https://mapy.cz/turisticka?x=17.3630803&y=50.1298724&z=19 (kousek nad Zámeckou restaurací u rozcestí Ludvíkov), nabalili jídlo do batohů, já vyřešila provizorně zapomenuté ortopedické vložky do bot a vyrazili jsme. Počasí nám přálo, pofukovalo jen trochu, i Sojka to dala v tričku (pod kterým měla ještě tílko :-). BTW Františkovu chatu, okolo které jsme šli, jsem fotila pro tátu, ale fotka nevyšla -(.
Cesta příjemně ubíhala, i když do kopce. Vyhlídka z Pytláka (1040 mnm.) za to stála, dodaleka s modrým nekonečným nebem. Našla jsem kamínek, co vypadá jako hlava vousatého usmátého trpaslíka a ten jsem donesla až domů.
U Jánské chaty jsme u studánky nabrali vodu, a měkkou pěšinou pokračovali do vlastně docela mírného kopce k vyhlídce pod vrcholem Medvědího vrchu (1216 mnm.) a tady s výhledem do kraje posvačili. Jehličí už chvilkama zavonělo sluncem. Prošli jsme přes táhlý vrchol Medvědího vrchu, já ten kopec prostě miluju, je takový .. laskavý(?) - některé lesy a kopce jsou prostě takové, přátelské k lidem, mají rádi lidi, jako jsme my.
Přehoupli jsme se přes Zámecký vrch a kolem zříceniny Koberštejn se spustili prudkým svahem k Černé Opavě. Už jsme věděli, že dnes ke kapli nedojdeme, Víťa měl najdené místo pro nocleh. Za celý den jsme potkali tuším jen ten pár pod Koberštejnem, řemeslníky u Jánské chaty nepočítáme :-).
Zpět k večeru - čekalo na nás ***** luxusní spaní v remízku na dohled skautského tábořiště, přímo u vody. Uvařili jsme večeři a čaj a povídali si. Koupání bylo s upraveným přístupem, nebyli jsme první, kdo tu spal, voda byla chladná tak akorát. A pak jsme uvařili druhou večeři a šli spát :-). Komáři nebyli a ráno ani rosa byl jsme chráněni lesíkem. Ráno jsme tak měli balení bez sušení stanu, piánko uvařili čaj (zapomněli jsme koupit citrony) a vydali se do Horního Údolí. Za rohem a za druhým rohem jsme nabrali vodu ze silného pramene zde, https://mapy.cz/s/gorolaseha, a sešli ke kostelu PM Nápomocné v Horním Údolí.
Tahle vesnička je jak z pohádkového filmu, upravená a malebná, a jak je opravdu zaříznutá v údolí, představuju si, jak tu v zimách ještě před pár desítkami let muselo bývat totálně zaváto. Místní kamenný kostel sv. Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) měl otevřený hlavní vchod, nakoukli jsme do prostorného a mile prostého interiéru. Hřbitůvek před kostelem trochu atmosférou připomíná zašlé hřbitovy ve vojenském libavském prostoru. Víťa si fotí jeden náhrobek, jen tak, a já mu pak ukazuju, že je na něm jméno Jahn - ne, toho si nevšiml, když si jej fotil :-). Synchronicity.
Pobudeme a pak se loudáme nahoru ke kapli sv. Anny - nebo sv. Marty? V mapě je jedno, na navigaci druhé, nu což, jdeme. Kaple na nás vykukuje již od chvíle, co jsme včera scházeli z Koberštejna, také z fotek vím, jak vypadá a přesto je to Boží krása. Obnovený, zdi z kamene a pak jen cement (beton?). Prostá okna bez výzdob a prosklená střecha umožňují propojení kaple s okolní přírodou. Jedinou ozdobou jsou 4 korintské hlavice na přední straně kaple. Na infocedulích jsme našli původní návrhy, které počítaly s barevnými vitrážemi oken, ale takhle je to lepší.
Tajemství, čí kaple je, jsme také rozluštili. Historii má místo pohnutou, kaple byly postupně tři, jedna Marty, jedna Anny, pak byla původní Anna zničena a vedle postavena nová. Základy dalších dvou kaplí jsou stále viditelné.
Kaple svaté Anny, která se nachází v Horním Údolí, náležejícím ke Zlatým Horám, bývala v minulosti významnou svatyní pro věřící horníky. Horní Údolí bývalo jedním z míst, odkud poutníci vycházeli k poutnímu místu Panny Marie Pomocné (Maria Hilf), vzdálenému asi 6 km. Pěkný popis historie je na https://www.znicenekostely.cz/index.php?load=detail&id=1818
Jehličí dnes na různých místech lesa voní ještě o kousek víc. U kaple prohodíme pár slov s trojicí, co zde nocovala ve stanech před kaplí s husky fenkou, já pak medituju tak nějak a lelkuju, Sokolík jde hledat těžební jámy.
Naštěstí nikam nespad a vrátil se ... loučíme se s kaplí a lidma a jdeme se před cestou do kopce osvěžit ke studánce sv. Marty. V kopci už těžební jámy vidět jsou, nakukujeme do jedné přes mříže, vedou do ní ještě dřevěné koleje. Jsou to dědičné těžební štoly, dozvídáme se více z infotabulí, neb jdeme kus po Údolské hornické naučné stezce, než se napojíme na "naši" červenou u Olověné jámy. Kousíček je pak vyhlídka Táborských skal - jsou to prostě jen schody "do nebe" a vyhlídka. Kocháme se dlouho, Víťa je šťastný a sdílí názvy pohoří a kopců. Vidíme až na polská jezera. A přes Polsko vidíme vlastně zase do Čech. Magic - jdu na sever, a jdu na jih :-). Od Táborských skal je to kousek po vrstevnici přes prostranství s velkými kamennými uskupeními (jako sochy v krajině) a pak už jen dolů. A tak sestupujeme a zastavujeme a sestupujeme a zastavujeme, neboť je stále mnoho krásných rozhledů - tady potkáváme pár lidí, jdeme přes Zlodějské louky do Zlatých hor, Černé jezero už nestihneme, ale přestane nás to mrzet docela rychle, jelikož za zatáčkou sedí paní a pán v reflexních vestách, co hlídají trasu dnešního cyklozávodu, který vede i přes Černé jezero. Ne, tak to tam dnes ani nechceme jít. Sestupujeme po kamenité cestě a kolem nás sviští cyklisté na můj vkus až moc rychle, jsme rádi, že nás nikdo nesejmul, a dost práší, samozřejmě. Naštěstí projeli všichni a pak byl na závěr sestupu klid, do toho sálá slunce jak najaté. Dopíjíme vodu při zastávce na sváču a kousek před městem na cestě uskakuji na poslední chvíli, ne, není to klacík, je to had. A ne, není to užovka (nechci říkat slepýš, neb to není had), je to zmije, s krásným vzorkem. Trochu více koukáme pod nohy a rup, po 20 m další, tentokrát černá, ta ale bere roha do trávy. Hm, proč se to tu asi jmenuje, podle mapy, Zmijí louka?
Vcházíme do městečka, tahle část s dětskou ozdravovnou je evidentně lázeňskou čtvrtí, času do odjezdu autobusu máme dost a tak parkujeme na zahrádce Sokolovny, kávička a pivo (hádejte, kdo co si vychutnává :-), chvilku brouzdám bosá v pískovišti. Před AN si dáme ještě opočenskou zmrzku, já objevím na hromadě v parčíku u AN krásný šutr, dost velký, řidič autobusu nic nenamítal. Na Sokolíka doléhá únava, sedne a usíná do minuty. Asi proto si pak v Žabce uvědomuje, že mu chybí jeho oblíbená čepička, a ejhle, další synchronicita, autobus za minutku staví před námi, Víťa startuje a opravdu, svanka tam byla, pan řidič ji zachránil. Víťa si ji dojatě tiskne k hrudi, celý naměkko.
A pak to oslavíme cestou do centra turistických známek v Rýmařově, kde si Víťa udělá pořádek ve svých "byl a nemá známku" a dokoupí chybějící.
Po cestě na chalupu, abychom neusnuli, kujeme plány na stěhování a nakupujeme spoustu jídla. Další dny se bavíme přestavbou chalupy, v určitý okamžik to v sobotu vypadá, že nás vyrabovali - úprava dívčího a klučičího pokoje se mění v bojovku "a kam s ní (skříní)", je to jako akce kulový blesk s podmínkou "abys mohla dát tohle do komory, musíš nejprve udělat tohle a tuhle polici tam a tuhle skříňku tam", točím to na video, je to hustý ... a jo, pak si večer sedl "prach" a je to na Štěpánově zase o kus lepší.
Summář trasy: pátek 17 km, spaní u sobota 11 km, celkem 28 km, převýšení a přenížení 1100 výškových metrů.
Na příště si necháváme
Černé jezero, zříceninu hradu Edelštejn a Zámecký vrch a projít si Zlaté hory ... a ano, Pivní cestu. A nástup třeba z Heřmanovic.
Koukla jsem doma i na LÁZEŇSTVÍ VE ZLATÝCH HORÁCH, neb domy, kudy jsme přicházeli, byly typicky lázeňské
Od dvacátých let 19.stol. se na Jesenicku začíná rozšiřovat zásluhou Vincence Priesnitze lázeňství, hlavně vodoléčba. Ve Zlatých Horách se počátky lázeňství spojují se jménem uničovského rodáka Josefa Weisse. Při studiu práv se seznámil s chemii a v roce 1814 si zakoupil ve Zlatých Horách papírnu. Při svých pokusech s borovým jehličím získal roztok, který využíval pro léčbu některých chorob, např. revmatismu, dny, nespavosti, ženských potíží a dalších. Z jeho léčebny se později staly městské lázně.
a dále zde (https://zlatehory.cz/lazenstvi-ve-zlatych-horach/d-305905)